18.10.2016 11:20   Daniel Kraft  

Sobotní dopoledne jsme hostili Slavii na třech hřištích. Na dvou hřištích se kluci utkali proti Slávistům ročníku 2010 a na jednom proti stejně starým borcům. Tempáci proti mladším Slávistům dokazovali roli starších a soupeře přehrávali. Na obou hřištích jsme měli převahu a nastříleli jsme přes 30 gólů.

Na třetím hřišti kluci začali vlažně a s respektem. První čtvrtina byla vyrovnaná, ale gólově jsme se neprosadili. Po kratší poradě o přestávce Tempáci pochopili, že skutečně můžou hrát o mnoho lépe a začali si více věřit. Na hřišti to hned bylo znát, Slávisty jsme začali přehrávat a padaly také góly. Od druhé čtvrtiny jsme dostali pouze dvě branky a 11 jich vstřelili.

FC Tempo Praha - SK Slavia Praha

Obecně jsme největší problémy měli stále s rozehrávkou. Někdy zbytečně ukvapenou, jindy naopak pomalou a čitelnou. Jedním z důvodů naší kostrbaté rozehrávky je málo pohybu od hráčů v poli, kterým nevadí stát dlouhou dobu na místě, ukrytí za hráči soupeře. Rezervy jsou určitě i v důrazu před brankou po dorážkách našich střel. Kluci se někdy chovají jakoby nechtěli dát gól. Je potřeba situace dohrávat a mít větší touhu dostat míč do brány.

Na druhou stranu velký pokrok Tempáci udělali ve hře tělem. Mnohokrát se jim povedlo překazit akci soupeře na poslední chvíli důraznou hrou do těla a vyrušit tak protivníka při zakončení, nebo v lepším případě získat míč a přejít do protiútoku.

Zlepšení je určitě zřetelné i ve vidění hřiště a vnímání spoluhráčů a protihráčů. Kluci zvládají lépe ovládat míč a tím pádem mají také více času na další činnosti ve hře, například zvednutí hlavy a nalezení úplně volného spoluhráče cílenou a efektivní přihrávkou. To se skvěle podařilo v utkání Jéňovi, když po individuální akci po pravé straně hřiště, obejití několika protihráčů, našel přihrávkou Matěje, který uklidil do prázdné brány.

Používání obou nohou není ta nejsilnější stránka malých Tempáků, přestože k němu kluky tak často nabádám, takže za zmínku také určitě stojí tři góly levou nohou Ondry Prchlíka v poslední čtvrtině zápasu.

Střetnutí se staršími protihráči někdy bývá kruté a nelítostné. Tím spíš, když se jedná o týmy, které příliš nehrají s míčem a nesnaží se naučit hrát lepší fotbal, i přesto, že k tomu mají ideální příležitost. Naopak využívají převážně své největší přednosti, kterou je síla. Zdá se to logické, avšak je to krátkozraké vzhledem k budoucímu vývoji hráčů. Nemluvím ani tolik o síle v soubojích, ale především o síle kopu, střelby.

V takových zápasech se pak stává, že dostaneme nespočet branek z akcí soupeře, které končí často těsně za polovinou hřiště střelou na bránu.

Souboj proti Kolovratům nevyšel především klukům z Arsenalu, kteří pravděpodobně namlsáni ze souboje proti Slávistům propadli dojmu, že smetou každého soupeře i za chůze. Naštěstí se jim to nepotvrdilo, a tak dostali pořádně našupáno. Nedařilo se jim téměř nic, soupeř je přehrával hlavně v nasazení, přístupu k utkání a dále také ve zmiňované síle, důrazu a rychlosti. Je pochopitelné, že nejšikovnější kluci svých celků a ještě staršího ročníku nás mohou přehrát i velkým rozdílem skóre. To, co se stát nemá je, že kluci zápas odchodí a nechají soupeře dělat si co chce. Snad si zmiňovaní Tempáci vezmou z tohoto nevydařeného vystoupení ponaučení a podobně ustrašený výkon již nepodají. Nechci ale házet všechny do jednoho pytle, na hřišti byly i světlé výjimky, které se snažily vzdorovat soupeři ze všech sil, nicméně samy toho moc nezmohly.

Tempácké srdce naštěstí neztratili kluci na dalších dvou hřištích, kteří svedli lítý boj se soupeřem, makali stoprocentně a nic Kolovratům nedarovali a sehráli se staršími kluky vyrovnané utkání. Děkujeme jim za to a gratulujeme k super výkonu.