12.9.2016 13:31   Petr Havlíček  

Do zápasu proti Braníku jsme vstoupili ospale a velmi utahaně. To zřejmě bylo způsobeno i teplým počasím, přestože nás bylo na střídání dostatek a kluci a Lucka postupně dostali příležitost si odpočinout. Ze začátku bylo znát, že máme respekt proti vzrostlejšímu soupeři, ale jakmile kluci s Luckou přidali na důrazu, začali míč častěji získávat a mohli s ním hrát. Výraznější zlepšení pak přišlo až po přestávce, najednou jsme se dostávali více ke střelbě a zrychlili všechny činnosti. Bohužel to nebylo odměněno brankou. Tématem do dalších zápasů je, aby si 05ky postupně zvykaly na větší hřiště a 04ky jim v tom procesu o něco více pomohly.

I na Spartě jsme nezačali úplně dobře, což asi zapříčinilo vysoké herní tempo domácích, na které jsme si museli postupně zvyknout. I proto jsme první třetinu prohráli 1:5, v té druhé kluci pozorněji zachytávali soupeře a přestali se bát hrát na více než jeden až tři doteky. Díky tomu byla druhá dvacetiminutovka o mnoho vyrovnanější a skončila 2:2. V poslední části už docházely síly, přeci jen jsme hráli se dvěma na střídání proti rychlému soupeři, který točil dvě sedmičky. Vcelku slušně jsme si s tím ale poradili, a když jsme se rozhýbali, tak jsme dokázali stále být nebezpeční. Přidat bychom ale měli v zakončení, kde stále dělá problém už samotná příprava míče pod tlakem. Je zkrátka nutné být pořád ve hře, myslet na detaily provedení (načasování, klamavý pohyb) a postupně v tréninku tyto činnosti zrychlovat. Pro všechny však byl tento zápas zajímavou zkušeností, na níž se dá stavět do dalších dní a týdnů.