17.7.2016 11:06   redakce  

Po loňské sezóně, kdy jsme sestupovali z posledního místa, byla jasným cílem především náprava reputace. Zda se podaří rovnou i návrat do I.B třídy, se těžko odhadovalo, ale samozřejmě by to bylo žádaným ideálním vyústěním. V zimní pauze přibyl cíl v podobě většího propojení obou týmů mužů, které nebylo dle představ mých jakožto trenéra mužů B, ani mých jakožto člena vedení klubu.

Jak je i z pohledu na tabulku zřetelné, téměř na 100%. První místo s jedinou prohrou za sezónu a rekordním počtem nastřílených gólů znamenalo postup slavený dvě kola před koncem po výhře 4:0 nad Bílou Horou - hlavním protikandidátem postupu. Podzimní rozjezd nebyl příliš přesvědčivý (jediná domácí ztráta za remízu 2:2 s Modřany a těžce otáčený zápas 4:3 na Lochkově), ale poté jsme se především v domácích zápasech rozjeli ke kvalitním výkonům a jednoznačným výsledkům, které znamenaly sedmibodový náskok po podzimu a ten jsme na jaře ještě navýšili. Zimní cíl se podařilo také poměrně dobře splnit, společné tréninky, domácí zápasy po sobě v jeden den a vůle trenérských týmů k tomu přispěly asi nejvíce.

Určitě pokračovat v kvalitní spolupráci s áčkem, z čehož by měly profitovat oba týmy. Největším cílem je postup áčka, béčko by díky tomu také nemělo strádat a minimálně se usídlit v klidném středu tabulky. Pokud se podaří dostat do hlav hráčů, že hrají často s týmy, které před rokem či dvěma zatápěly áčku, a z hlav dostat, že hrají jen za béčko a stačí makat jen napůl, tak nevidím nereálně ani přední místa tabulky. Herním cílem už do několikáté sezóny v řadě je standardní chování v opakujících se situacích (rozehra od gólmana, chování krajních záložníků při přihrávce obránce na střední záložníky, správná velikost hřiště při přepínání z obrany do útoku a opačně, náběhy při rozích a autech na stanovená místa místo experimentování po prvním rohu, kdy na mne neletěl míč, a podobně).

Postupem času především v sebevědomí, kdy jsme hlavně na jaře dost často cítili, že soupeř je smířen s prohrou předem a jen se snaží, aby nebyla příliš vysoká. Přitom ve venkovních zápasech jsme s výjimkou Řeporyj a Spojů měli hluché chvilky poměrně časté. Budiž to poučením, že každý zápas se rozhoduje na hřišti, ale může se prohrát v hlavách už před ním, což je v podmínkách I.B třídy či II.třídy dost zbytečné a úsměvné. Navrch jsme asi měli i v produktivitě, skoro 6 vstřelených gólů na zápas umožnilo zkoušet i netradiční brankáře:-).

PSK Olymp neskutečnou slušností, prohrál 14:0, ale přesto se neuchýlil snad k jedinému ostřejšímu zákroku. Střešovice snahou o fotbalový projev za každého stavu. Bílá Hora v rozhodujícím zápase také sportovním výkonem a ne karetním, který jinak často v sezóně používala. Dost soupeřů zaujalo i negativně, ale odolám touze po vysoké čtenosti a zůstanu pouze u pozitivních případů.

Někteří se blíží k nule, jak je svazuje "tlak" zápasu, očekávání spoluhráčů či bojovnost protihráčů, jiní zase až na 200%, když jsou schopni strhat střelecké tabulky klubu, ale fotbálky na tréninku prohrávají téměř neustále. Někteří nejdou posoudit, jelikož se vyskytují buď jen na trénincích či (skoro) jen na zápasech:-).

Určitě postupový den, který jsem si velmi nepokorně dovolil naplánovat bez záruky dopředu. A když jsme zapalováním vítězných doutníků nezničili novou umělku, tak už mi náladu nemohl zkazit ani Jirka Nechvíla, který mi do omrzení opakoval, že jsem hrál špatně. Měl pravdu, ale říkat mi to ten den nemusel:-). Naštěstí to trvalo asi jen půl hodiny, než se zpil pod obraz a opustil prostor oslav. Zbylých osm hodin už jsem si užil naplno:-). Závěr oslav se nesl dobročinným skutkem celého týmu, který půjčkami pomáhal sekretáři klubu vydělávat na domácí sekačku. Z ceny třicet tisíc mu po naší pomoci zbývalo splatit už jen tisíců jedenačtyřicet...

Dopoledne před některými venkovními zápasy, které jsem trávil u telefonu hektickou snahou o naplnění zápisu alespoň jedenácti jmény. Zvláště na jaře před Slivencem to bylo velmi napínavé a už to vypadalo, že ostudně nastoupíme v devíti či desíti.

Těch bylo nepočítaně a spousta se jich objevila v článcích o zápasech. Tak snad Ondra Dvořák, který se k týmu připojil po několika letech nečinnosti týden před postupem v očekávání kvalitního večírku:-). Ale slibuje, že bude pokračovat.

Asi nejvíc tenoučká hranice mezi úspěchem a neúspěchem na takovýchto turnajích. Rumunsko trápí sympatickým výkonem 87 minut domácí Francii a pak skončí ve skupině poslední, Wales, který papírově neměl nikdy ani postoupit, zdolá Slovensko dvěma velešťastnými góly a nakopne jej to tak, že se dostane naprosto zaslouženě až do semifinále, Rakousko trefí v 1.minutě 1.zápasu tyč a poté odjíždí po skupině s jediným bodíkem, Francie si ve skupině zajistí postup dvěma výhrami až v 87. a 90.minutě, v osmifinále se trápí s Irskem a nakonec je ve finále... Opravdu to někdy nemají lehké trenéři, když mají odpovídat, co rozhodlo zápas.