13.7.2016 23:39   redakce  

Hlavním cílem pro mě jako trenéra bylo především poznat kluky v ročníku po stránce fotbalové, charakterové, lidské, intelektuální či smyslu pro zodpovědnost při plnění dílčích úkolů. Tento cíl vyplynul přirozeně po převzetí kluků po Lukáši Michlovi, který s klukama odvedl kus dobré práce.

Další cíl, se kterým jsme do sezóny vstupovali, bylo především zaměření na herní činnosti jednotlivce s transferem do týmového výkonu. Snažili jsme se pro kluky vymýšlet cvičení, kde byli pod tlakem soupeře a museli si těmito variabilními podmínkami poradit. Do tréninku jsme se snažili zakomponovávat i cvičení zaměřené na sílu, ať to bylo formou různých her, formou karate či juda nebo formou posilování s vlastním tělem.

Posledním takovým větším cílem bylo budování vztahu hráčů ke svým spoluhráčům, mladším spoluhráčům, rodičům či trenérům. Tyto vztahy jsme se snažili vytvářet teambuildingovými akcemi, jako byly společné cesty vlakem, soustředění, meziročníkový turnaj či společná akce s rodiči na vodě.

Myslím si, že řadu cílů, které jsme si před začátkem sezóny vytyčili, tak se nám podařilo plnit. Jedinou větší kaňkou bylo, že se nám zápasy nedařily formou číselného výsledku. Ovšem individuální výsledky hráčů jako dovolovat si 1vs1, či 1vs2, chtít uhrávat většinu herních situací, kdy jsme byli pod souvislejším tlakem soupeře, přebírat či zpracovávat míč, větší aktivita zaměřená na neustálý "chtíč": chtít neustále míč, chtít si dovolit, chtít chybu co nejrychleji napravit, chtít vyhrát, chtít….., tak v tom jsme udělali výraznější pokrok.

V čem jsme naopak výrazně zaostávali ve hře, tak bylo proměňování vypracovaných střeleckých příležitostí.

Rovněž jsme udělali výrazný pokrok v silové připravenosti, neboť jsme se ve druhé části sezóny od soupeře neodráželi jako míček od zdi, ale dokázali jsme řadu soubojů ustát či vyhrát.

Cíle z hlediska teambuildingových akcí se vydařily a musím říct, že to plnilo účel, jaký jsme si předsevzali.

Neustále pokračovat v nastaveném trendu. Důležité je udržování rovin škola-fotbal-rodina-upevňování přátelských pout mezi hráči a zároveň směrem ke svým mladším a starším spoluhráčům a všem lidem zainteresovaným ke klubu.

V nové sezóně kluci přecházejí na velké hřiště, které pro ně přinese řadu novinek, a na které si budou muset postupně zvykat. Budou hrát na mnohem větším prostoru než dosud, na hřišti bude více hráčů, bude se hrát s větším míčem, bude se hrát na ofsajdy na útočné polovině. Velká změna pro ně nastane ve střídání. Dosud byli kluci zvyklí střídat hokejově a neustále hrát. Nyní na ně budou kladeny mnohem vyšší kvalitativní požadavky, a proto jsme zvědaví jakým způsobem budou tyto situace unášet psychicky.

Další cíle budou ryze fotbalové. Neustále se zlepšovat v individuální technice s míčem spolu s taktickým jednáním a řešení skupinových úkolů v ofenzivní i defenzivní činnosti. Tudíž pokračovat v nekonečném procesu výchovy mladých hráčů.

Každý soupeř měl různé kvalitativní schopnosti a dovednosti. Někoho jsme přehráli, jiný zas přehrál nás. Snažili jsme se hrát otevřený fotbal, díky němuž jsme měli možnost zlepšovat individuální dovednosti s míčem. Kluci předváděli vyšší úroveň s prací na míči, než jsme mohli sledovat u některých ze soupeřů. Výrazně častěji jsme si museli poradit v těžkých situacích, které jsme chtěli řešit konstruktivně a kreativně. Většina soupeřů se s tím nepárala a situaci řešili jednoduchým řešením.

Zaujalo mě Slovácko, se kterým jsme se mohli dvakrát střetnout na turnaji v Přerově. Kluci převážně menšího vzrůstu dokázali hrát výborný fotbal plný pohybu, aktivity, chtíče a drzosti směrem k soupeřově brance, čímž soupeře výrazně přehrávali (jejich 8. místo na turnaji absolutně neodpovídalo jejich kvalitám na míči a pohybu bez míče). Předvedli nám, že i s malými hráči jde na hřišti předvádět veliké divadlo.

Na tuto otázku se velmi těžko odpovídá. Hlavní roli hraje učenlivost a rychlost jejího transferu z tréninkového procesu do utkání. Každý hráč je individualita. Jednomu to jde rychleji a druhému pomaleji. Jejich výkony jsou z toho důvody kolísavé, protože jednou se jim herní činnosti daří a podruhé nikoliv. Zápas je výsledek tréninkového procesu (neustále se učíme v tréninku i v zápase a hledáme cesty, jak se z chyb poučit a stát se lepšími, sebevědomějšími a psychicky odolnějšími hráči). Můžeme z toho tak vysledovat kdo a jak pracuje v tréninku, protože se to odráží v utkání (individuální dovednosti s míčem, fyzická připravenost).

Dalším důležitým faktorem je soupeř nebo aktuální výsledek v utkání. Někdy se nám dařil zápas, že srdíčko plesalo a jindy zase, že bych si trhal vlasy a nepoznával svůj tým.

Budu-li to brát tedy z číselného pohledu, tak nikdy to není 100%. Člověk si vždycky najde nedostatky, na kterých je potřeba pracovat a posouvat hranice kluků.

Společná soustředění s klukama ročníku 2004. Zimní i letní. Byla radost sledovat vzájemnou spolupráci mladších a starších kluků mezi sebou, vzájemnou soutěživost mezi nimi. Vrcholem byla cesta zpět autobusem ze zimního soustředění, kdy všichni kluci společně zpívali Tempáckou hymnu.

Ošklivé zranění hráče Písku na turnaji v Přerově. To si pak každý uvědomí, že chyby v utkání či neproměněné šance jsou proti tomu všemu prkotina.

Když velcí vodáci Ruňaldovi nasedli do loďky a všem chtěli ukázat profesionální najetí do "rozbouřených" vod Sázavy a hned v kontaktu s vodou se převrátili.

Zaujaly mě především výmluvy našeho týmu, jak hrajeme proti silným týmům, a že se s nimi nedá hrát a už vůbec se s nimi nemůžeme rovnat. Naše nízké sebevědomí v utkáních, pochybnosti o našich schopnostech a dovednostech, slova typu rozdáme si to pouze s Tureckem o postup. To jsou věci, které mě zarážely, na rozdíl od odhodlání, jednoty, sebevědomí malých týmů jako Wales, Irsko či Island. Samozřejmě šlo to ruku v ruce i se štěstím, kterému tyto týmy šly naproti. Jsem rád, že jsme mohli sledovat takto malé týmy, které byly schopny konkurovat fotbalovým velmocím.

Chtěl bych tu poděkovat všem hráčům, trenérům, vedoucím, rodičům za dobrou spolupráci na klubové úrovni a vzornou reprezentaci našeho klubu. Rovněž bych poděkoval i vedení klubu, které se nám snaží vytvářet výborné podmínky pro tréninkový proces.

Všem bych chtěl i touto cestou popřát krásné prázdniny a věřím, že se všichni po nich navrátíme plni sil s chutí na sobě a na klukách pracovat a posouvat hranice našich malých i velkých fotbalistů za uskutečněním jejich snů.