10.7.2016 20:29   redakce  

Cílů bylo vícero a týkaly se jak rozvoje dovedností, jako roztahování hry, průnikové přihrávky či střely i slabší nohou. Chtěli jsme sehrát i několik utkání se zahraničními soupeři, což se povedlo s Tottenhamem, Ajaxem a některými německými týmy a ty zkušenosti jsou pro hráče cenné. Chtěli jsme být herní tým s individualitami, které se v utkání projeví zejména svými silnými stránkami.

Je stále co naplňovat, nicméně naprostá většina hráčů ukazuje pokrok a doufáme, že se to při přechodu na větší hřiště objeví a že budeme v utkáních tím dominantním týmem. V utkáních s těmi nejtěžšími soupeři se nám právě to, co naše hráče zdobí, někdy vytrácelo, nebo to aspoň nebylo tak časté a tak jisté.

Dovednostně jednoznačně častá střelba a dobíhání před oběma brankami a již zmíněná herní dominance. Psychicky sebedůvěra hráčů dělat v utkání věci, které se učí na tréninku a tělesně udržení se v dobré kondici a větší rozvoj atletismu.

V soutěži se Spartou, Slavií myslím, že vše bylo herní a nám bych vytknul větší herní zápal v koncích zápasů, kdy jsme si opakovaně mysleli, že tohle už nemůžeme prohrát a ono se to stalo.

Ajax Amsterodam kluky zaujal svou tvrdostí a nesmlouvavostí v osobních soubojích, což mělo dopad i do sebevědomí hráčů. Dlouhodobě nám to doufám pomůže právě v tomto směru. Myslím, že máme dostatek technicky vyspělých hráčů a když teď dosadíme i tu bojovnost a touhu, můžeme být excelentní i jako tým.

Někdy 100% a někdy méně. S kvalitou soupeře procenta někdy klesají úplně zbytečně, jako kdybychom měli respekt ze jmen velkých klubů, ačkoliv to herně není na místě.

Bylo tam několik velmi povedených utkání s Duklou, Bohemkou i se Spartou, Možná nejlepším momentem byla bez ohledu na umístění ta herní vyrovnanost obou týmů na závěrečném turnaji na Motorletu.

Asi nezvládnuté poslední čtvrtiny utkání s Bohemkou a Slavií, kde si kluci snad řekli, že tohle utkání už nemohou prohrát, protože jasně vedli výsledkově i herně, ale právě ta poslední čtvrtina to otočila.

Nenapadá mě nic, při čem jsme se vyloženě popadali za břicho. Je to taková spousta drobných úsměvných maličkostí.

Zaujal mě asi nejvíce ten obrovský význam psychické odolnosti a nebojácnosti. Výkony Islandu, Maďarska, Severního Irska nebo Albánie byly nabity právě těmito dvěma atributy.

Myslím, že Tempo začalo být známé svým herním obrazem ve většině kategorií a snaha hrát fotbal i za cenu toho, že se zápas někdy nevyhraje, ke mně putuje z více zdrojů. Je to cesta, jak vychovat hráče a Tempo takto může začít vychovávat hráče nejen pro ligové týmy, ale třeba i pro mládežnické reprezentace. Nejvíce záleží v těch dětských kategoriích na rozvoji individualit a o to bychom se měli snažit. To neznamená, že pro kluky nemá význam tým. Naopak, s přechodem do mladších žáků jeho význam pro hráče roste, ale trenéři by na to měli přece jen koukat tak, že úspěch týmu v soutěži stojí až za výchovou a herním projevem.

No a ještě musím zmínit to, jak se podařilo a daří zrekultivovat areál, za což patří vedení potlesk. Takže tleskám!