4.7.2016 23:22   redakce  

Cíle asi jako u všech přípravek byly tři zásadní. 1. Hodně hraní, protože vnímání spoluhráčů, protihráčů, času a prostoru se nedá vlastně naučit jinak. 2. Dovednosti s míčem, aby kluci uměli v první řadě vést míč se změnou směru, udělat kličku a nebáli se toho, ale už začínáme i trochu více přihrávat, pak zpracování míče a střela z pohybu. 3. Všeobecný rozvoj, což jsme naplňovali v zimě gymnastikou a obecnou obratností, a v létě ještě trochu více různým typem běhání a lezení na horolezecké stěně.

Tady se nedá říci že beze zbytku, protože to je nekonečný proces, ale s pokrokem většiny dětí jsme skoro spokojeni.

Cíle jsou vlastně stále stejné. Jedeme podle koncepce popsané pro přípravky, takže jde o to co nejlépe kluky připravit individuálně a s míčem i bez míče. Výsledky utkání se zabýváme jen tak, že vysvětlujeme rodičům a dětem, že důležité je jak hrají a jak se zlepšují.

Neřekl bych, že jsme měli v něčem vyloženě navrch nebo že bychom v těch dovednostních věcech zaostávali. Určitě se však budeme učit dělat rychle ty věci, které jsme schopni dělat pomalu.

Který soupeř vás zaujal a čím?

Asi Benešov na Ondrášovce, který přijel s kompletně jinými kluky, než jsme s nimi hráli  měsíc předtím.

Je to zkrátka jako u dětí, někdy ano, někdy ne a někdo více, někdo méně. Ale to, že se nikdo nesnaží nic nikam ukopávat, ale hrát tvořivý fotbal, se opravdu daří v naprosté většině. Někdo je bojácný a jako kdyby se při hře ostýchal kličky provádět, nebo strčit do soupeře, ale pomalu to mizí.

Hezkých momentů bylo hodně a vypíchnout je těžké, napadá mě, že jsme třeba hráli zcela vyrovnaný zápas s Hradcem Králové, který byl ve finále Ondrášovky a nás porazil 4:3 gólem v poslední vteřině klasicky tak, že my jsme nedali a z protiútoku oni ano.

Na poslední chvíli se nám při závěrečném fotbálku dětí a rodičů ukázala zlomenina jednoho z dětí, při v podstatě nevinném kontaktu s maminkou. No, zkrátka blbej začátek prázdnin.

No, mě přijde tragicky veselé to, že se snažíme Davida naučit dělat i jiné kličky než prorážečky a na Ondrášovce jsme díky tomuto typu "kličky" dostali několik rozhodujících gólů. David se však díky úspěšnosti svých prorážeček stal nejlepším hráčem turnaje na Motorletu. Tak teď nevíme, jestli by bylo nejlepší, aby piloval svoje prorážečky k dokonalosti, vždyť i Robbenovu nejlepší kličku nedokázal asi patnáct let nikdo zastavit:-).

Naše remíza s Chorvatskem přinesla dvě poselství. Jedno pro kluky: každý zápas se dá otočit třeba v posledních minutách, i když hrajete se soupeřem, který vás přehrává a je lepší. Víra a pozornost ale může v závěru přinést úspěch. No a druhé je pro trenéry: nejdříve se musí naučit kluci hrát fotbal, aby to bojování měli na čem stavět. Island, Albánie i další mají hráče, kteří to s míčem opravdu umí.

Trochu se pereme s tím, že když má začít trénink v 17.15, tak spousta dětí přichází s rodiči na 17.16  v klidném tempu výletníků. Tak snad by to mohl být cíl příští sezóny, naučit se chodit včas. Nakonec je to jeden ze základních bodů, který zmiňuje spousta úspěšných profesionálů v různých oborech. Když se nám povede naučit děti chodit včas, tak jsme je naučili důležitou věc do života = plánovat.