6.6.2016 15:59   Ondřej Stejskal  

Před sobotním zápasem jsme věděli, že k vítězství v soutěži a k postupu nám stačí pouhý bod, ale samozřejmě, jak říkají fotbaloví odborníci, na remízu se hrát nedá, a proto jsme vstupovali do zápasu s myšlenkou a hlavně touhou jej vyhrát.

Vše jsem pozorně sledoval za klandrem a dělal jsem si poznámky o naší hře, abych tyto poznatky mohl uplatit právě v tomto článku. Tyto poznámky jsem si psal na sádru, která zdobí moji levou ruku, bylo jich dost, ale bohužel nevydržely přes noc, tím ale nebudu předbíhat a vrátím se k zápasu.

Již v minulých článcích jsem tu zmiňoval jednoho našeho hráče více než ty ostatní, je to Tempák s velkým T. A není to nikdo jiný než proslule známý po celé Praze svojí levačkou Jirka Žalud. Právě Jirka na mou osobu měl v posledních týdnech hodně spadeno, že ho prý v článcích pouze kritizuji a dělám si z něj srandu. Jirko, není tomu tak, píšu pouze to, co naše diváky a hlavně čtenáře zajímá a to je PRAVDA. A proto tě zase dnes nemůžu pochválit, tvůj výkon byl dnes mdlý, ale já tě chápu, že sis síly šetřil na pozápasovou oslavu a byla tě plná hospoda. Proto tvůj výkon dnes nebudu rozebírat do detailu a nechám tě léčit kocovinu.

 

FC Tempo Praha B - TJ Sokol Bílá Hora 4:0

Druhý, koho si vezmu na svou mušku, je nejstarší člen aktivně hrající na Tempu a to je Petr Dedek. Jeho statistiky dnes byly mizerné. Čárkoval jsem nepřesné přihrávky na své spoluhráče, bohužel tuto statistiku nemohu zveřejnit, protože se mi čárky nevešly na sádru. Takže každý si udělá představu sám, jak Petr dnes asi hrál. S Petrovo výkonem souvisí i to, že v hlavě měl celý zápas, na jaká čísla večer má vsázet, proto i jeho výkon dnes omluvme.

Naopak výkon hráče, který nemůžu nechat bez povšimnutí je výkon Pavla Capraty. Tento mladík, kterému je pouze 15 let a mateřské mléko mu ještě teče po bradě, tak právě on rozhodl dnešní zápas, a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že tento hoch může dokázat mnohem víc než jeho vrstevníci. S jakým ladným pohybem a zároveň rychlostí hrál, jsem naposledy viděl před 4 lety na videu, když jsem koukal na své výkony z mladšího dorostu.

Další hráč, o kterém napíšu dalších pár vět není nikdo jiný než Lukas Tománek. Toho musím dnes pochválit za to, že se zbytečně nerozčiloval, bojoval jako buldog a ani neprotestoval proti výrokům pana rozhodčího, což abych vysvětlil, u něho není moc normální, aby celý zápas držel jazyk za zuby.

A v neposlední řadě musím zhodnotit oslavu postupu zpátky tam, kam patříme. Jsem velmi rád, že se ho zúčastnili všichni pozvání hráči, trenéři, funkcionáři a všichni lidé, co se kolem tohoto roku v B týmu nějakým způsobem zapojili a přispěli svým dílem ke splnění cíle a to byl jistě postup zpátky. Oslavy byly bujaré, alkohol tekl proudem, ale co musím opravdu vypíchnout, jsou tři skutečnosti.

 

FC Tempo Praha B - TJ Sokol Bílá Hora 4:0

První je odvaha Fandy Bartáka, že si na takovou oslavu plnou alkoholu a všeho možného i nemožného vezme svou přítelkyni, o kterou projevil zájem nejeden Fandův spoluhráč.

Druhým faktem je, že co předváděl pan Tománek, Slavíček, Netušil a Frei za taneční kreace na stole hospody U rychle se jen tak nevidí, určitě by tito pánové mohli aspirovat na cenu Balet roku 2016, kterou vyhlašuje každoročně Česká filharmonie.

A ten třetí fakt, že Jirka Nechvíla již v 8 hodin večer po krásném pokřiku Jirka nemá ..., který vyvolali starší dorostenci, všechny přesvědčil, že tam něco má...

Závěrečnou větou bych chtěl poděkovat všem, kteří se na návratu podíleli, a hlavně nesmíme usnout na vavřínech a tu příští sezonu uhrát minimálně klidný střed tabulky.