16.5.2016 11:38   Jiří Janeček  

Během nedělního odpoledne do našeho areálu zavítaly postupně týmy Bohemians Praha 1905 a Pragovky. Proti Bohemce se jednomu hřišti herně i výsledkově dařilo a to zejména díky nasazení, zvednuté hlavě, komunikaci a hledání mezer mezi protihráči. Na druhém hřišti, když jsme si naběhli, zařvali, tak jsme dávali góly, bohužel to však nebylo tak časté. Celkově jsme tým z Vršovic porazili. Mezi kladné body patří naše individuální herní činnosti jednotlivce a také že začínáme využívat prostoru na hřišti.

Zápas s Pragovkou jsme také zvládli vítězně. K tomuto vítězství jsme dokráčeli ve třech povedených čtvrtinách na jednom hřišti. Druhé hřiště se až na výjimky shlukovalo. Především díky tomuto "chaosu" jsme o rok mladší protihráče nedokázali přehrát.

V jednotlivých činnostech (útočných či obranných) o úspěchu či neúspěchu rozhodují zlomky vteřin, jak rychle klukům scvakne přesun do útoku nebo do obrany. Jedna z variant je jim v tom pomoci (možná i kluky loutkovat) nebo to rozhodnutí nechat na nich a posléze s nimi řešit chyby. Učit se z chyb je nejlepší (vlastním prožitkem dané situace), ale stejně tak musí následovat ponaučení a zlepšení dané činnosti.

Pár posledních měsíců mě však trápí, že přes celkově slušné výkony v jednotlivých zápasech dokážeme mít desetiminutovku, kde dokážeme prohrát s úplně kýmkoli opravdu velkým rozdílem. V ten moment se nám to nedaří strhnout, něco změnit na hřišti, ani v hledišti.

Závěrečným velkým pozitivem je, že si kluci hned dvakrát mohli prožít nový vítězný pokřik.