21.4.2016 0:00   Jaroslav Teplan  

V sobotu jsme sehráli na hornoměcholupské umělé trávě utkání s Táborskem, které pro nás bylo zároveň posledním utkáním v azylu. Nyní se již všichni těšíme na domácí půdu k nám na Tempo.

Do utkání s Táborskem jsme vstoupili posíleni dvěma předchozími výhrami s kvalitní hrou a tudíž jsme chtěli tento zápas opět potvrdit naši vzrůstající výkonnost.

Začátek utkání se nám velmi vydařil. V šesté minutě jsme nad soupeřem vedli již tři nula. Jenže fotbal je krásná hra, míč je kulatý a ve fotbale se může udat spousta dalších situací, než rozhodčí ukončí zápas. První poločas se postupně vyrovnával a v některých fázích hry nás soupeř dokonce přehrával. Byla na něm vidět větší touha po vítězství a do konce poločasu se mu podařilo snížit na rozdíl jediné branky.

Druhý poločas se nám vůbec nic nedařilo. Na kluky jako by lehla nervozita či strach. Vytvářeli jsme řadu nepřesných přihrávek, nedostatečným pohybem jsme se vyhýbali zodpovědnosti převzít si míč a něco vymyslet, obrovské individuální chyby a k tomu všemu srdnatě bijící se soupeř, který nás trestal brankami, které si zasloužil.

V dnešním utkání musíme konstatovat, že soupeř vyhrál zaslouženě. Pro nás je toto utkání další zkušeností. Kluci si musí vzít k srdci, že zápas za žádného stavu není rozhodnutý a že by měli bojovat až do konce. Jsme ve věku, kdy výkony hráčů jsou stále nestabilní, chyby se stále objevují a budou objevovat. Nemá cenu nad nimi fňukat. Musíme nad nimi přemýšlet pozitivně! Hledat poučení, které nám pomůže se postupně chybám vyhýbat a vytvářet správná řešení.

Věříme, že v dalším utkání budeme překypovat elánem, nasazením, radostí a s pocitem, že nás tato porážka posunula dál především po mentální stránce.