31.3.2016 12:44   Lukas Tománek  

Když bych si měl vybrat tým z naší soutěže, na který se nám opravdu nedaří, přestože nás v tabulce vždy dělí velký bodový rozdíl, tak jsou to právě Rokycany. Na malé umělce v Rokycanech to bohužel nikdy není moc o fotbale a soupeř, který se prezentuje důrazným stylem hry, nám to nikdy neulehčuje. V prvním poločase bych řekl, že měl i více ze hry, obzvlášť střed hřiště soupeři fungoval velice dobře. Už v desáté minutě se krásnou střelou z přímého kopu trefil domácí kapitán a Rokycany vedly 1:0. My jsme měli náznaky šancí, ale finální řešení bylo pokaždé velice pomalé a soupeř svou dravostí dokázal tyto situace úspěšně vyřešit. 

Ve druhém poločase jsme hned zkraje dostali po nedůrazu ve vlastním vápně další branku na 2:0. Od té chvíle jsme byli na hřišti pouze my a po krásném zakončení Filipa se nám podařilo snížit na rozdíl jedné branky. Poté jsme se několikrát ocitli v samostatném nájezdu na brankáře, ale nebyli jsme úspěšní. I domácí měli dvě větší šance na zvýšení náskoku, ale podržel nás dobře chytající Žežulka. V závěru jsme se přece jen dočkali vyrovnávací branky, když se prosadil střídající Lytvyn. V tu chvíli jsme byli na koni a chtěli přidat ještě rozhodující branku, ale rozhodčí z nepochopitelného důvodu ukončil zápas o tři minuty dříve, a to k tomu nepřipočítávám pětiminutové ošetřování domácího hráče. Zápas tedy dospěl k penaltám a tam jsme byli o jednu penaltu úspěšnější. 

Z Rokycan jsme si odvezli dva body. Jako nejpozitivnější beru fakt, že jsem viděl i za stavu 2:0 touhu po otočení výsledku. Ještě bych chtěl poděkovat trenérům ročníku 2002 za pomoc při doplnění týmu pro tento zápas a samotným hráčům ročníku 2002 za dobrý výkon.