2.3.2016 22:48   Dominik Kadlec  

Dane, od léta působíš jako trenér u ročníku 2009, jak ses do této pozice dostal?
Po ukončení mého působení na Vyšehradě jsem přemýšlel co dál. Uživit se trénováním mládeže je v našich podmínkách velmi náročné, takže jsem se rozhodl, že vyzkouším práci učitele tělesné výchovy, koneckonců jsem ten obor vystudoval. Zároveň jsem chtěl zůstat u trénování, a tak jsem si dal inzerát na webovky Fotbal a trénink a ozvalo se mi několik klubů, z nichž jsem si vybral Tempo. To, že budu trénovat ročník 2009, pak vyplynulo z jednání.

Daniel Kraft

 Jaká je tvá trenérská historie?
Když jsem studoval na FTVS na „Karlovce“, tak jsem v rámci praxe začal trénovat nejprve na Unionu Žižkov, kde jsem strávil zhruba jednu sezónu. Musím však říct, že to nebyla příliš užitečná a přínosná praxe. Potom jsem trénoval necelé dvě sezóny ročník 2000 v Řeporyjích, kde jsem dělal asistenta trenérovi Richardovi Bursovi, který byl s těmi dětmi od jejich 6 let. On také absolvoval Fakultu tělovýchovy a sportu, takže jsme si rozuměli, spolupráce mě bavila a byla pro mě velmi přínosná. Tým se skládal asi z 15 kluků a skoro všichni byli z jedné školy. Jako mladší žáci šli pak do Motorletu a třetina z těch kluků momentálně hraje dorosteneckou ligu a jeden je v reprezentaci. Myslím, že na těch klucích trenér odvedl výbornou práci a věřím, že i já jsem se trochu k jejich sportovnímu úspěchu přičinil.

Pak jsem přišel do Vyšehradu, kde jsem začínal jako asistent u ročníku 2000, který vedl trenér Moreni, s nímž jsme si náhledem na výchovu hráčů a fotbal vůbec velmi dobře sedli a zažili jsme společně tři skvělé sezóny na špici žákovské ligy. Myslím si, že v tomto týmu se zrodilo několik silných osobností a velmi dobrých fotbalistů, o kterých snad ještě něco uslyšíme. Na Vyšehradě jsem asi po roce podepsal trenérskou smlouvu a plnil jsem také funkci vedoucího sportovního střediska. Spolu s trenérem Morenim jsme pro Vyšehrad vytvářeli metodiku trénování mládeže, snažili jsme se prohlubovat spolupráci s mateřskými školkami a základními školami, odkud jsme si vybírali hráče do školiček a přípravek. Později jsem dostal na starosti zbědovaný ročník 2001, ale ten se mi postavit na nohy nepodařilo. Zároveň jsem vedl přípravky 2007 a 2008.

Proč jsi na Vyšehradě skončil?
Čím dál tím víc jsme se názorově rozcházeli s prezidentem klubu, a tak jsme se dohodli, že spolupráci ukončíme.

Pokud to jde, dá se nějak porovnat tvé působení na Vyšehradě a na Tempu?
Na Vyšehradě jsem toho měl na starosti více, byla to moje práce, která mě z větší části živila a mohl jsem jí proto věnovat potřebný čas.

A co tyto kluby, v čem jsou podobné a v čem se liší?
Podobné si jsou v tom, že hrají podobné soutěže a mají za úkol vytvářet podobné podmínky pro své týmy a hráče. Liší se v základním přístupu. Na Vyšehradě je prioritou A tým, na Tempu jsou to děti a mládež. Na Vyšehradě fungovaly jednotlivé týmy dost separovaně a komunikace mezi nimi příliš, nebo vůbec, nefungovala. Vyšehradská mládež postrádala jednotný směr a cíl. Tempo má vizi, určitou filozofii, nebo minimálně jednotný přístup k dětem a mládeži, který je zosobňován kvalifikovanými trenéry. Pracují zde lidé, kteří mají podobný náhled na fotbal, pravidelně se scházejí, diskutují a tím se k sobě ještě více názorově přibližují, nebo se ovlivňují. Na Tempu je určitě větší trenérská kvalita, jednotnost a lepší organizace práce. Tempo se o svou mládež opravdu stará a vkládá do ní nemalé peníze. Řekněme, že Tempo se mnohem více přibližuje určitému ideálu v práci s mládeží a má proto daleko větší potenciál do budoucna.

Hrával jsi také fotbal, pokud ano, tak za jaké týmy a na jaké úrovni?
Hrával jsem za Junior Praha. Pamatuji si, že jsme hráli nějakou sezónu také žákovskou ligu. Dokonce jsem byl jednou pozván do širšího výběru Prahy, ze kterého jsem se dostal do užšího výběru, ale zranil jsem se, takže jsem nemohl dorazit. Před dorostem jsem s fotbalem skončil.

Jak spolupracujete s kolegy Tomášem Slanym a Pavlem Žibritou? Zkus prosím trochu konkrétněji říct, co má kdo na práci.
Já dávám dohromady tréninkový plán, určuji, na co se budeme v trénincích zaměřovat a kdo se bude čemu věnovat, ale bavíme se spolu průběžně o tom, co a jak a proč. Pavel řeší většinu organizačních věcí, vkládá věci na web, řeší fotky a videa, dělá docházku. Tomáš se také podílí na tvorbě a úpravě stránek a informovanosti rodičů skrze web. Všichni tři se snažíme domlouvat nějaké přáteláky a turnaje, abychom vytížili všechny naše hráče, což je v tomto počtu dost náročné.

Jak bylo zmíněno v rozhovoru s Pavlem Žibritou, tak od přechodu na zimní tréninky jste rozdělení kvůli počtu kluků na dva týmy. Dokážeš už teď říct, jak se tato varianta osvědčila? Co přinesla, popřípadě co jste čekali, že změní a naplnilo se to nebo nenaplnilo.
Osvědčila se určitě kladně, tréninky jsou daleko efektivnější. V tréninku se zkrátka nemůžeš věnovat 45 dětem, respektive 35 bez těch desíti, které nedorazí. I když máš k dispozici hodně trenérů a pomocníků, děti mají v tak velkém počtu rozmělněnou koncentraci a trénink nemá takový spád. Samozřejmě je naším cílem dávat dohromady skupiny dětí, které se budou vzájemně posouvat kupředu a přirozeně motivovat k lepším výkonům, což se stane, pokud budou na podobné výkonnostní úrovni.

U7 - 2015/16

 Jak se vám daří to zvládat organizačně?
V zimní části sezóny jsme měli jasný systém, kterým jsme se točili na trénincích tak, aby někdo z nás tří byl přítomen na tréninku A i B. Navíc jsme začali využívat další rodiče, kteří mají zájem se na trénincích podílet, takže se to dařilo dobře. Uvidíme, jak to bude vypadat teď na jaře, navíc když nebude k dispozici hřiště.

Jak jsi prozatím spokojený se sezónou?
Mnoho našich hráčů se vyvíjí velmi dobře jak ve všeobecné pohybové přípravě, tak v té fotbalové, takže myslím, že by mohlo být na čem stavět do dalších let a z toho můžeme mít zatím radost.

Máš něco souvisejícího s trenérským řemeslem, čím se řídíš, co prosazuješ, nějakou filozofii, myšlenku? Pokud ano, tak co to je?
Není to nic nového, jsem dost ovlivněný svým studiem, takže se logicky snažím prosazovat to, co jsem studoval a přijal jsem to za svou filozofii. Snažím se starat o komplexní a zdravý vývoj hráčů, sportovců. Především u dětí a mládeže je potřeba se věnovat různým činnostem a nezatěžovat je příliš brzkou specializací. Je to však velmi těžké v prostředí, kde se to děje většinou naopak, a tak je potřeba ostatní i sebe neustále přesvědčovat o tom, že všestrannost a zdravý životní styl je správná cesta. Na druhou stranu děti chtějí hrát fotbal, to je to, co je baví a proto na tréninky chodí, takže je potřeba hledat kompromis. My máme momentálně jeden trénink více zaměřený na fotbalové dovednosti, další věnujeme především obratnosti, koordinaci, rychlosti a posilovacím cvičením přiměřeným věku dětí a v posledním se více věnujeme hře, kde se snoubí všechny schopnosti a dovednosti. Přestože je náplň tréninků různorodá, i tak dochází u hráčů k jednostrannému zatěžování, které v rámci tréninkových jednotek nezvládáme kompenzovat, a proto je nutné, aby k jejich zdravému vývoji dále přispěli rodiče dětí a ve svém volném čase se věnovali také jiným pohybovým aktivitám. Později se tato úloha přesune přímo na samotné hráče.

A co nějaké oblíbené cvičení, máš?
Mám mnoho oblíbených cvičení. A ta oblíbená jsou oblíbená asi právě proto, že většinou každého baví a zároveň jsou velmi efektivní v tom, na co jsou zaměřená. Zábavné ale je, jak někteří hráči dokážou připravené cvičení ještě povýšit a někteří ho s přehledem úplně zazdí.

Máš nějaký trenérský nedostatek, který si uvědomuješ a pracuješ na jeho odstranění?
Někdy až příliš přemýšlím namísto jasného rozhodnutí. Nevím však, jestli to je nedostatek, je to můj osobnostní rys, nevidím věci černobíle a často proto nedokážu jednoznačně něco odsoudit, zamítnout nebo naopak potvrdit, či vyzdvihnout. Většinou vidím více řešení. Každopádně mi to často komplikuje život.

Jaký je tvůj trenérský sen?
Rád bych se trénováním živil a rád bych se podílel na výchově skvělých hráčů, kteří budou zdraví, pracovití, sebevědomí, samostatně uvažující, kondičně a technicky výborně vybavení a připravení na boj o úspěšnou fotbalovou kariéru.