25.2.2016 14:42   Dominik Kadlec  

K dnešnímu rozhovoru jsme si pozvali Radka a Alenu Váňovi, jejichž kluci hrají na Tempu, starší Kuba v kategorii U11 a mladší Lukáš v kategorii U9, u které působí Radek jako asistent trenéra a Alena jako vedoucí týmu.

Ahoj, kdo a co rozhodlo o tom, že kluci budou hrát fotbal?
Alena: To chtěl spíše Radek, já jsem hlavně chtěla, aby kluci sportovali.
Radek: Takhle nějak to bylo, fotbal mě baví a je to všestranný sport.

FC Tempo Praha - ABC Braník 16:21

Kdyby nehráli fotbal, dělali by jiný sport?
Alena: Možná basketbal nebo atletiku, určitě by začali něčím všestranným, jako je fotbal. Potom bychom se dohodli podle toho, jaký sport by je bavil. S fotbalem začínali ve 4 a 5 letech, tak to už by si potom dokázali říct, který sport je baví.
Radek: Asi spíš tu atletiku, ta je více všestranná, ale zeptali bychom se jich, co je baví.

Proč jste se rozhodli pro fotbal na Tempu?
Alena: Sousedé z chaty nám řekli, že na Tempu je dobrý trenér u 2005 (Tonda Plachý), a tak jsme vybrali Tempo. Jinak jsme nevěděli, kde jsou jací trenéři, a jak to kde funguje.

Kuba je spíš brankář a Lukáš zase hraje spíš v poli, to je ideální kombinace, aby si kluci doma mohli kopat. Hrají spolu ve volném čase?
Kopou si spolu pořád, ať už doma nebo venku. V brance se střídají, Luky dříve do brány nechtěl, ale teď se do ní také tlačí.

Hádají se u toho?
Alena: Při fotbale, když na sebe střílejí nebo hrají proti sobě, tak nemají moc příležitostí se hádat, ale asi kdyby hráli ještě proti někomu, tak by se i hádali.

A kdo vyhrává?
Radek: V poli na ty kličky je spíš Lukáš, Kuba je zase více do brány, i když tím, že i brankáři hrají hodně v poli, tak i Kuba zvládá hru nohama dobře.
Alena: Při fotbale spolu ani moc nesoutěží, to je ale z jejich aktivit spíš výjimka. Jinak spolu soutěží úplně ve všem, kdo někam doběhne dřív, kdo je rychlejší na kole, kdo má jaký čas. Pořád jim něco měříme a počítáme.

Rozbili už kluci něco doma při fotbale?
Doma mají měkký balón, takže omláceného je toho hodně, ale nikdy nic nerozbili.

Co když to přehání, kdo je ten, kdo zakročí?
Radek: Kdo je zrovna doma :-).

Alena: U nás je to nastejno.

Oba patří mezi pohybově nadané kluky, po kom zdědili sportovní geny?
Alena: No po mně :-).

Radek: Já nejsem vrcholový sportovec, ale na amatérské úrovni jaký sport začnu dělat, tak ten mi jde.

FSC Libuš - FC Tempo Praha 11:5

Mají to tedy z obou stran..

Alena: Já sportuji odmala, my jsme s našima pořád sportovali. Nepamatuju si, že bych strávila moc času doma, my jsme vždy někde byli. Buď na kole nebo na lyžích. Já jsem k tomu hrála závodně ping pong.

Radek: Právě že ne, já byl až do vojny trochu silnější. Já jsem běhal od rána do večera venku, ale nesportoval jsem. Až na vojně jsem se rozhodl to změnit. Tehdy na vojně to fungovalo tak, že když jsi byl mladý, tak jsi dělal všechno a když jsi byl starý, tak jsi ležel. Já jsem tehdy i jako starý chodil běhat a dělal všechno, takže od té doby jsem začal sportovat. Potom jsem hrál v Praze pravidelně Hanspaulskou ligu a nakonec jsem začal i s velkým fotbalem. Ve třiceti jsem měl svojí první registračku, kdy jsem začal hrát za Zlatníky.

Kuba hraje za U11 a Lukáš za U9, jak zvládáte dojíždění na tréninky? Někdy to musí být dost náročné.

Alena: Dá se to, akorát jsme tady někdy déle. Když Luky začíná třeba o hodinu dřív, tak jde Kuba už s námi a opačně. Fotbal ale není jediná aktivita, kterou ve volném čase dělají, takže je spíše těžší zkoordinovat všechny aktivity.
Radek: Tím, že Alena má poloviční úvazek a má volno odpoledne a o víkendech, tak jezdí s kluky ona. Když mám volno já, tak zase jezdím já a nebo se rozdělíme a jeden z nás je s Kubou a druhý s Lukym.

Alena: Nejtěžší je to v zimě, kdy jsou tréninky na různých místech a kryjí se turnaje a zápasy, to jsem pořád na cestách.

Bavíte se spolu doma o fotbale?

Alena: Bavíme, přece jenom jsme na fotbale pořád:-).

Radek: Ale není to v tom duchu, že bychom se bavili o fotbale jako třeba o Spartě. Není to o tom, že by Alena vnímala fotbal celkově. Bavíme se o fotbale, který se odehrává na Tempu.

Rozebíráte tedy třeba zápasy kluků, jak kdo hrál atd..
To určitě.

Radek: Já nejsem kvůli práci na všech zápasech, tak se vždy ptám, jak hráli celkově a jak hráli kluci.

Alena: Během turnaje mám alespoň 10 telefonů, jak a s kým hrají.

A jak jste na tom, když se bavíte o fotbale s kluky, řeknete si k tomu oba své nebo je to hlavně na jednom z vás?
Radek: To spíš asi já. S Lukášem je to lehčí, protože u něj trénuju a jsem tam spíš než u Kuby. Jak to měl Kuba, mi řekne Alena a stejně se o tom s ním bavím spíš já.

Aleno, jak ses dostala k roli vedoucí u 2007 a Radku, jak ty k trénování?
Alena: To mě oslovil Vašek Nechvíla, jestli bych chtěla dělat vedoucí.

Takže jí děláš hned od začátku, co kluci začali?
Alena: Ano, od té doby, co začal Luky.

Radek: Já jsem původně začal pomáhat Vaškovi Nechvílovi, když začal chodit na fotbal Kuba. Nechtělo se mi jen koukat, když jsem tam byl a Vašek tam byl sám. Potom s Tondou už bylo hodně trenérů, tak to už bylo zbytečné, abych tam byl, tak jsem začal pomáhat Vaškovi u Lukáše. No a potom přišel jako trenér Jirka, který mě oslovil jestli bych trénoval s ním dál, a tak jsem asistentem u 2007.

FSC Libuš - FC Tempo Praha 11:5

Kdo z vás tedy začal pomáhat jako první u Lukáše v týmu?
Alena: To bylo tak nastejno, nedá se říct, kdo byl první a kdo druhý.

Co říkal Radek na to, že budeš vedoucí?

Alena: Asi nic, protože já vždycky, kde jsou naši kluci, tak něco dělám, takže Radkovi už to přijde asi normální.

Co role vedoucí obnáší?
Alena: První, co se očekává od klubu, je vybírání příspěvků, zápisy zápasů a zápisy do Coachmanageru.  Dále je to o komunikaci s rodiči a s hlavním trenérem. Pak je to o tom, být s kluky, pomáhat jim v šatně, pečovat o ně. Teď už jsou ale větší, tak to zvládají sami. Potom zajišťuji oblečení, (bundy, teplákovky, trička,...)  kluci toho mají spoustu, sháním oblečení, dávám ho potisknout. Potom takové ty organizační věci, kdo s kým pojede na turnaj atd..

Strávíš nad tím hodně času?
Alena: Já se to snažím dělat v době, kdy jsem s klukama na tréninku. Jinak třeba večer hledám na internetu právě to oblečení,  které bychom mohli koupit, ale to už nyní není tolik času , protože nakupuji většinou ve stejných obchodech.

Radku, kdybys měl možnost být na všech trénincích, chtěl by ses trénování věnovat jako hlavní trenér?
Já na to asi nemám hlavu. Já rád pomůžu, ale být u toho každý den, to by mě asi nenaplňovalo. Já mám rád svojí práci, jsem kuchař, tak tam stojím u plotny, u fotbalu se zase můžu hýbat, tak je to takové různorodé a dobře se to doplňuje. To mě baví.

Radkův brácha má syna na Braníku a zároveň tam také trénuje. Jak to vypadá, když se sejdete pohromadě? Probíhá mezi nimi nějaké špičkování a hecování?

Alena: To ne, jen se bavíme o tom, kde kluci a s kým hráli a jak jim to šlo. Žádná rivalita v tom není.