10.12.2015 15:18   Dominik Kadlec  

Kdo mě nezná nebo mě na Tempu zatím nepotkal, tak působím jako asistent Jirky Janečka u ročníku 2007. Kromě toho studuji v Praze Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově. Bohužel nohy mi narostly nakřivo, a tak fotbal sám hraji jen po okresních soutěžích na severu Čech, odkud pocházím.

Pocházím  z obce Stružnice, kde jsem také začal před třemi lety s trénováním přípravek s místními kamarády. Kromě studia FTVS studuji ještě zeměpis a nezbyl mi čas na docházení sportovní fotbalové specializace, proto jsem se loni rozhodl docházet na kurz B licence pořádaný Pražským fotbalovým svazem. Tam jsem poprvé potkal Jirku Janečka, který tam přednášel. Moc se mi líbilo jeho pojetí tréninku i fotbalová filosofie, tak jsem ho kontaktoval, zda bych se na Tempu mohl něco přiučit. Pobavili jsme se u kafe a už budu mít na Tempu za sebou první rok. Na dálku za to Jirkovi děkuji a už se těším na leden, až se plně zapojím. To všechno mi hodně pomohlo ve srovnání priorit do dalšího studia. Fotbal je pro mě vášní, zeměpis šel stranou a nyní studuji na Fakultě trenérskou A licenci.

Využil jsem možnosti studijního pobytu jako záminky vycestovat a dostat se do prostředí místních fotbalových klubů, což se povedlo.

Tak jednak abych se úplně neflákal a nechodil jen fotbal sledovat, tak jsem se nabídl jako asistent fotbalovému klubu v blízkosti mého bydliště - SC Castelo da Maia, kde jsem u kategorie U11. Kromě toho jsem absolvoval čtrnáctidenní stáž v akademii FC Porto – Dragon Force a měl jsem také možnost vidět veřejný trénink a utkání přípravek klubu Benfica Lisabon. Dále jsem navštívil ještě několik místních akademií - musím říct, že jsem měl velké štěstí na lidi, které jsem potkal. Například koordinátor fotbalové akademie FC Uniao Nogueirense, bývalý reprezentační brankář Portugalska Sergio Leite mě přijal na stáž na doporučení své manželky. Ona je Češka a svého manžela potkala před lety v Londýně, když působil v klubu Charlton Athletics.

Počtem členů klubu k Tempu – klub má přibližně 650 členů, 9 soutěžních týmů a "escholu", to je název pro týmy do U9.

Přátelsky, jak je jejich přirozeností. Kluci z týmu se divili, že mám jen dvě jména a ne třeba čtyři, jak je tu zvykem (Alvaro Francisco Pinheiro Costa) a mé jméno vyslovují jako Martýn Amanda (Amanda je jméno ženy podobně jako u nás Miloslava). Trvalo mi týden, než jsem to pochopil.

Trenér vede hlavní osu tréninku, kterou má připravenou pro určitý počet hráčů. Já pracuji individuálně se skupinkou hráčů, kteří by zrovna jinak čekali na řadu. Jinými slovy vedu vedlejší program tréninku zaměřený na individuální činnosti jednotlivce.

Zpočátku jsem pro ně moc platný nebyl, řekl jsem jim asi tři slova, co budeme dělat, pak jsem jim řekl, ať na mě koukají a předvedl jsem to. Nyní po pár měsících si už celkem popovídáme, občas i koučuji hru (koučuji částečně – využívám otázky :-)). Mimochodem, místní znají Petra Čecha, Karla Poborského z Benficy (přirozeně ho v Portu nemají rádi) a Pavla Horvátha ze Sportingu.

Nemluvil bych o menším klubu, spíše o klubu který nefunguje metodicky jednotně. Trenéři týmů nespolupracují, já si však s hlavním trenérem týmu velmi rozumím. Myslím, že náš tým funguje nejlépe z celé akademie, co jsem měl možnost pozorovat. Jiné týmy trénují něco jako trénink pro dospělou kategorii...

Obecně v Portugalsku v tréninku mládeže převládá týmové pojetí hry - průpravné hry jsou často v různých formách i 80% tréninku. Souvisí to s charakteristikou místních hráčů, místních dětí, které se od těch našich mentálně dost liší. Jsou velmi přirozeně sebevědomí a silní ve hře 1 na 1, někdy až neuvěřitelně. Nemají proto problém začít s místními hráči trénovat taktické aspekty týmového pojetí dříve.

Nevím jestli jinak, ale důležité u nich je, že obsah tréninku vždy musí respektovat cíl tréninkového procesu.

Ano, prakticky tu nejsou zábrany. Po Portugalsku jsou rozesety akademie spolupracující především s FC Porto (převážně sever) a Benficy. Sporting jediný zůstává uzavřený se svým geniálním know-how v Lisabonu v jedné akademii. Tyto dvě zmíněné akademie mají velký přehled o šikovných fotbalistech všech kategorií po celé zemi. Průběžně si je do svých týmů stahují od 9 let.

Do prvního týmu FC Porto se momentálně prosadili z akademie Ruben Nevés (18 let, kapitán) a André André.

Vidíš, také zajímavý příběh. Samozřejmě po několika emailech jsem se osobně sešel s koordinátory akademie. Nejprve mi nabízeli kompletní intenzivní stáž s přednáškami, možností návštěvy prvního týmu. Problém byl však v ceně produktu (kolem 1000 euro/týden). Avšak musím říct, že byli velmi ochotní, dost je zajímal náš pohled na fotbal v Česku. Hodně jsme spolu mluvili a poté mi řekli, že mi na dva týdny povolí neomezený pohyb při trénincích po akademii, ale veškeré informace si musím zjistit sám. Takže jsem si doma sepisoval otázky a vyhledával trenéry a koordinátory před tréninkem, po tréninku. Jejich ochota mě velmi překvapovala, byl jsem v Portugalsku tou dobou 14 dní a moc jsem místním nedůvěřoval. Nyní musím říct, že kromě přibližně padesátistránkového dokumentu mých poznámek jsem navázal s mnoha lidmi z akademie přátelství.

Martin Hamana na stáži v Portugalsku

Až na výjimky (jako je FC Porto Dragon Force) hrají všechny kluby od U10 dlouhodobé soutěže. Soutěž je vždy jen pro jednotlivý ročník (do U15) ve všech úrovních soutěže. Do U9 hrají jednorázové turnaje přibližně jednou za tři týdny. Ze všech soutěží se sestupuje i postupuje, nic sofistikovaného to není. Systém soutěží je následující: U6 – U13 6+1, poté už 10+1. Mimo tento systém stojí liga akademií Dragon Force, ve které proti sobě hrají jednotlivé akademie DF FCP (vedeny stejně metodicky vedeny) - tato soutěž je díky propracované metodice i adekvátním soupeřům ideální pro růst hráče. Ke hráčům na střídačce – zrovna zápas, který jsi viděl, byl z ligy DF – všichni hráči dostali prostor minimálně na 20 minut a trenéři řešili perspektivu hráčů, ne okamžitý výsledek. Ostatní soutěže jsou tu přesným opakem, hrají nejlepší, všichni chtějí jen vyhrát a slabší hráči si zahrají minutu ke konci. V tomto směru myšlení jsme v Česku o hodně napřed, v tréninku, v organizaci i v přístupu k soutěžím. Na druhou stranu, Portugalsko si tento luxus v podobě výkonnostního růstu jen zlomku hráčů může dovolit, členů fotbalové asociace mají přibližně 1 000 000, třikrát více než FAČR. Pořád mají kde brát... Není tu důvod ani vůle po změně, jelikož jejich kluby hrají Champions League, mají nejlepšího hráče světa ve fotbale, futsale i plážovém fotbale a národní reprezentace je složena z hvězd světového formátu. I přesto mi přijde vždy škoda, když si hráč nemůže vyzkoušet zahrát plnohodnotné utkání.

Soutěže tu na podzim začaly 24.10. a 12.12. je poslední kolo.

Žádná revoluce se nechystá:-). Tonda Plachý odvádí skvělou práci a jeho filosofie je přizpůsobena fotbalu v českém prostředí, už se těším, až se s ním na Tempu budu moci potkat, mám spousty otázek:-). My v Česku máme problém se hrou 1 na 1, nízkým sebevědomím hráčů a kreativitou. Zde je problém přesně opačný – hráči jsou ve hře 1 na 1 neuvěřitelně silní, přirozeně! Nikde jsem neviděl žádnou výuku kliček, ale každý jich umí nespočet a ovládá bravurně míč snad hned poté, co se naučí chodit. To koordinátoři a trenéři FC Porto moc dobře vědí, proto se zaměřují ve svých trénincích více na týmové pojetí hry, orientaci, spolupráci a taktické pojetí hry. Kdyby praktikovali systém tréninku podobný jako my na Tempu, tak vychovají freestyle fotbalisty a ne hráče platné pro tým. A my naopak... Neposouvali bychom se dopředu ve stanoveném trendu, kdy je podle mého názoru trénink na Tempu na velmi vysoké úrovni, díky kvalitní průpravě pro herní činnosti jednotlivce, na které se poté nabalují ostatní dovednosti, které hráč uplatní v týmové hře. Jen bych snad uvítal v našem týmu více hru 4+1, průpravné hry s žolíky (3:3 +2 žolíci), atd.. Tyto hry rozvíjí orientaci na hřišti a neustále nutí hráče útočit v přečíslení. S Jirkou si vyměňujeme zprávy a bavíme se, ale zároveň se chci podřídit jeho metodologii a filosofii, poněvadž tým vede s dlouhodobým záměrem a moc dobře ví, co dělá.