Petře, jaký byl tvůj první půlrok na Tempu?
Těžká otázka na úvod… Určitě to bylo časově náročnější, než jsem byl dosud zvyklý, ale myslím, že jsem se na to už dokázal adaptovat. Zároveň postupně poznávám chod klubu, potkal jsem nové trenéry, poznávám naše hráče.
Jak se dařilo naplnit cíle, které jste měli?
Z mého pohledu bylo naším hlavním cílem v úvodním půlroce poznat kluky po herní a charakterové stránce, zjistit, jak se chovají v různých situacích na hřišti i mimo ně a naučit je postupně taková pravidla, aby byl chod týmu pro všechny co nejjednodušší. V tomto ohledu jsme udělali kus práce, ale stále je ještě co zlepšovat. Zároveň jsme začali pracovat na rozvoji jednotlivců po fotbalové stránce.
Upřímně řečeno ani přesně nevím, kolikátí jsme…Daleko důležitější než jakékoliv výsledky je pro mě v kategoriích mládeže herní projev týmu, individuální vývoj kluků a to, aby si z každého tréninku a zápasu odnášeli pozitivní zážitky a nové dovednosti. Samozřejmě vyhrávat chce každý, my jsme v soutěži dokázali zvítězit ve dvou zápasech a potěšilo mě, jak v nich kluci za vítězstvím šli a že z dosaženého výsledku měli radost.
Dokážeš nějak stručně popsat, o čem hlavně byla vaše práce s týmem na podzim?
Kromě zmíněného poznávání šlo hlavně o rozvoj herní kondice, jelikož na úplném začátku sezony nebyli kluci schopni vydržet v tréninku a zápase tempo, jaké bychom si představovali a jaké odpovídá žákovské lize. V posledních mistrovských zápasech už dokázali is těžkými soupeři odehrát „kondičně“ alespoň poločas a věřím, že se to brzy zase posune dál. Kluci navíc přecházeli z přípravkových forem na 7+1. Zlepšovali jsme herní činnosti jednotlivce, především vedení míče, převzetí míče a další. I tady máme stále velké rezervy a je nutné vytvořit klukůmsprávné technicko-taktické návyky.
Jak jste si sedli s tvým kolegou Radkem Dobrým?
Radek je lidsky skvělý a dokáže tu spoustu času, který spolu strávíme, odlehčit a zpříjemnit. Důležité pro mě je, že dostávám v trénincích a zápasech hodně prostoru. Zapomenout nechci ani na Michala Špačka, který se k nám přesunul nedávno a přináší nová cvičení a podněty. Nedílnou součástí našeho realizačního týmu je vedoucí Petra Dostálová, která pro tým dělá maximum a hodně nám ulehčuje práci.
Na trenéra jsi poměrně mladý? Nevadí ti to někdy při prácis kluky nebo při komunikaci s rodiči?
Pevně věřím, že nerozhoduje věk, ale schopnosti.Stačí se podívat do zahraničí, příští rok bude v Bundeslize trénovat 29letý Nagelsmann. Hlavní je zůstat sám sebou, ke klukům se snažím promlouvat pozitivně. Směrem k rodičům je vždy nutné uvážit, co si můžu dovolit.Nemyslím si však, že je to nějaká překážka.
Jak ses k trénování dostal?
Začal jsem jako klasický dorostenec, který chodil v malém oddíle v Červeném Újezdu vypomáhat na tréninky malých kluků. Hned mě to chytlo a vzhledem k tomu, že se rozpadl náš dorostenecký tým, tak jsem měl hodně času se tomu věnovat a rozvíjet se. Postupně jsem dostával větší a větší prostor a stal se ze mě regulérní trenér.
Jaké jsou tvé trenérské ambice?
Aby mě trénování neustále bavilo a naplňovalo. Podílet se na osobnostní výchově kluků, podněcovat v nich láskuk fotbalu a sportu. Vychovávat fotbalisty, kteří budou na hřišti výrazní, tvořiví, hladoví a schopní se prosadit.
Co tě přivedlo na Tempo?
Na základě studia B licence ve Středočeském kraji pod vedením pana Kormaníka jsem byl osloven Tondou Plachým a posléze Jardou Teplanem. Lákala mě možnost trénovat žákovskou ligu a nabírat nové zkušenosti v klubu, kde se pro mládež dělá strašně moc.
Na Tempo tedy dojíždíš z Červeného Újezda? Jak to zvládáš,jezdíš autem?
Studuji v Praze, takže na tréninky jezdímrovnou ze školy. V Červeném Újezdě jsem trénoval, bydlím o vesnici vedle. Kousek ode mě bydlí Jarda Teplan, takže pokud to jde, tak mě vozí, za což mu moc děkuji.
Jaké takové cesty s Jardou jsou? Počítám, že se přinich diskutuje o fotbale.
Ne vždy, ale většina našich debat je o fotbale. Promě je nesmírně přínosné, že se bavím o tréninku a fotbalu právě s ním. Ito byl jeden z důvodů, proč jsem šel na Tempo – možnost konzultovat metody s kvalitními trenéry, kteří už toho mají dost za sebou a mají jasnou vizi a filozofii, jak by mělo trénování mládeže vypadat.
Hrával jsi jen za Újezd a hraješ ještě?
Hrával jsem nižší soutěže za Červený Újezd a Rudnou, což jsou oddíly, které mám nejblíže. Když se rozpadlo naše mužstvo, začal jsem trénovat děti. Teď na podzim jsem po delší době opět párkrát nastoupil, ale raději si spíš jdu jen tak někam zahrát nebo si zaběhat či zajezdit na kole.
Máš nějaké oblíbené cvičení?
Rád využívám různé drily na techniku práce s míčem od Coervera. Přestože to může vypadat trošku izolovaně, myslím, že při větším počtu opakování, kterého se dá dosáhnout různými formami, to má vliv na individuální dovednosti například při soubojích 1v1. Podstatné je rovněž,aby se kluci v trénincích často museli samostatně rozhodovat a vybírat různá řešení. Také se snažím využívat hry, při nichž jsou zapojeni ideálně všichni hráči najednou a nikdo nestojí.
Na jaké škole studuješ?
Studuji poslední ročník na osmiletém gymnáziuv Praze.
Jaké máš plány po maturitě?
Ideálně zamířit na vysokou:-). Ještě ale přesně nevím, jakou cestou se vydám - jestli to bude žurnalistika, ekonomie nebo něco úplně jiného…
Když mluvíš o žurnalistice, tak prý píšeš sportovní blog. Mohl bys nám prozradit webový odkaz, abychom se mohli podívat? Máš to jako koníček?
Ano, je to pro mě koníček, a pokud se zadaří, tak do budoucna třeba i povolání. Bohužel i kvůli trénování se psaní nevěnuji tolik, kolik bych si představoval. Odkaz na můj blog je jednoduchý - http://petrhavlicek.blogspot.cz/.
Nad studiem Fakulty tělesné výchovy a sportu jsi jako trenér nepřemýšlel?
Jelikož beru fotbal a trénování jako obrovskou zálibu a koníček, tak nepřemýšlel. Čím déle to půjde kombinovat se studiem a později s prací, tím pro mě lépe. Odborné znalosti může člověk získávat samotnou praxí, na licencích, v různých materiálech, diskusí s ostatními trenéry – je to jen o tom chtít se neustále vzdělávat.