12.11.2015 13:47   Jaroslav Teplan  

O víkendu jsme sehráli poslední mistrovské utkání podzimu proti Bohemce, která proti nám nastoupila s ročníkem 2004.

Do zápasu se kluci těšili a byli nažhavení s touhou zvítězit. Od zahájení utkání se u nás začala projevovat nejistota, nervozita a nízké sebevědomí, které nás provází od zápasu s Rokycany. Kluky míč neposlouchal a práce s ním nám dlouho trvala, čímž jsme o něj zbytečně přicházeli, řada přihrávek byla směrem do strany a nikoliv k brance soupeře. V utkání jsme se hrou přizpůsobovali hře soupeře, která byla pomalá. Měli jsme na všechno spoustu času, ale nedokázali jsme si s tím na hřišti dostatečně poradit. Řada rozhodnutí, která hráči na hřišti dělali, byla většinou opačná. Když jsme si mohli dovolit 1vs1, tak jsme přihrávali, když jsme měli přihrávat, tak jsme šli do hráče. Věřme, tomu, že se kluci z daných situací poučí a že jim to pomůže v dalších zápasech.

Celkově se nám závěr podzimu nepovedl od zápasu s Rokycany. Je potřeba hodit za hlavu nepovedené výkony a připomínat si dobré situace, které se nám vydařily a že jich nebylo málo. Kluci v tréninku velmi dobře pracují a dobře víme, že jejich potenciál je mnohem vyšší než předvedli v posledních zápasech. Není to však pouze o práci s jejich tělem, ale především i jejich myslí. Kluci se musí naučit být odolní nejen vůči soupeři v osobních soubojích, ale také stresovým situacím, které fotbal a život přináší. Hlavně nesmíme zapomínat, že fotbalem se máme bavit a nechat na hřišti všechno, nikoliv odcházet ze hřiště s pocity, že jsem pro sebe a pro tým mohl udělat víc.