28.10.2015 9:02   Jaroslav Teplan  

V neděli jsme odehráli utkání na těžkém terénu se Slavií, neboť den předtím na hřišti sehráli svá utkání muži a dorostenci.

Zápas měl dvě tváře a to ve dvou sedmičkách. Zatímco jedna sedmička držela s favoritem krok a nepouštěla ho do vyložených šancí díky své aktivní hře (pressing, chtít míč), tak druhá parta předvedla pasivní výkon, který Slávisté trestali. Kluky tento průběh utkání dostával ještě více do neochoty bojovat s touto nepříznivou situací, a soupeři tak usnadnili zápas.

Kluci si musí uvědomovat, že je lepší udělat chybu po své aktivní hře, neboť jsou schopni se z ní poučit, zatímco pasivní hra jim nic nepřinese. Kluci musí na hřišti hýřit sebevědomím, radostí a užívat si zápas, což jsem neviděl u některých hráčů. Kluci musí být odvážní a nebát  se a nevyhýbat se herním situacím, které zápas přináší. Několikrát jsme sledovali, jak kluci dávali hlavy dolů (po chybě a někteří dokonce už před zápasem). Nebo když brankář rozehrával, tak jsme všichni zůstali přikovaní a nikdo nechtěl míč.

Kluci si musí věřit a to je náš hlavní cíl, musíme vybudovat člověka, který když klopýtne, znovu se postaví a bude čelit dalším překážkám, které na něho čekají, nejen ve fotbale, ale i v životě. Fotbal přináší radost i starost, ale pořád je to nástroj k ucelování osobnosti člověka především z hlediska mentálu. V životě přichází situace, kdy se nedaří, ale nesmíme tomu podlehnout. Když se daří, je vše mnohem jednodušší.