12.10.2015 12:53   Antonín Plachý   Milan Bárta  

Sobota byla náročná herně i výsledkem. Dukla velmi dobře kombinovala a byly tam i výborné individuální výkony. Největší rozdíl byl možná v atletismu a již dříve zmíněné herní pozornosti. Budeme si o tom s kluky dále povídat, protože na videu se Slavií jsme jim ukazovali to, kde byli ne/soustředění na hru a těch okamžiků bylo mnoho ode všech. Nicméně není to tragédie a kluci jsou konkurenceschopní do dalšího vývoje. Dále bude samozřejmě záležet ještě více na tom, jak budou trénovat, jak kvalitně a jestli i pravidelně.

Pro souvislosti jen ve zkratce řeknu, že Dukla má v týmu 21 hráčů z toho jen 9 odchovanců, kteří tam byli už v ročníku U8. Jen loni doplnili šest nových hráčů (včetně třeba dvou kluků ze Sparty), tedy celý jeden tým. U nás se zase naopak potkalo to, že v podstatě celý jeden tým v týdnu téměř netrénoval. Je jasné, že škola je přednější a že se někdy přihodí něco, proč to zrovna nejde. I proto je tu výhoda, že jsou kluci na Tempu, protože jinde to takhle opakovaně nejde. 

Třeboradice
Mnohým by se zdálo, že kluci podle vysokého gólového rozdílu v Třeboradicích "koncertovali". Tento výsledek byl dán spíše velkým kvalitativním fotbalovým rozdílem obou týmů. Kluci měli ideální možnost si vyzkoušet věci, které se třeba bojí dovolit v zápase s Duklou (různé druhy kliček, zbíhání si u rozehrání od brankáře), ale této možnosti, myslím, ne všichni využili. Kluky lze pochválit za snahu o roztahování hry, díky němuž se jim povedlo hodně pěkných kombinací s gólovým zakončením. U některých se ve hře objevoval i herní prvek přihrej a běž, kdy si Tomáš narazil s Matějem a z pozice obránce se tak lehce dostal před bránu a gólově zakončil (bohužel ale převládaly situace, že hraje pouze ten, kdo má míč a nejbližší hráč). Těch pozitivních věcí v tomto zápase ale mělo být ještě více. Kluci měli rezervy v nabíhání do volných prostor. Dost často sice roztáhli hru, ale bezhlavě běželi k soupeřově bráně, místo aby si zběhli před soupeřova obránce, kde mohli dostat přihrávku. Do branky jsme spíše nabíhali v jedné lajně místo toho, abychom si naběhli do různých volných prostor. U zakončení nám chyběla větší přesnost. Gólů sice bylo hodně, ale střeli mířily dost často doprostřed branky. Jedna věc, která nám stále nejde dostat do zápasu, je větší pohyb hráčů při rozehrání od branky. Pokusili jsme se o ni snad jen třikrát. Nejde klukům upřít snahu, že chtějí provést výměnu. Ale v zápase docházelo k situacím, že jsme připraveni, že něco uděláme, ale všichni čekají na toho druhého spoluhráče, který udělá ten první pohyb a akci odstartuje. Většinou tedy tyto záměry končily tím, že všichni stojí a koukají na sebe.