18.9.2015 13:25   Dominik Kadlec  

Ahoj, jak ses dostala k roli vedoucí, a kdy to bylo?
Oslovili mě Libor Koubek s Petrem Dedkem a nyní dělám vedoucí tuším třetím rokem.

Ne, ne. Přede mnou to dělala Slávka Nováková, která z nějakých důvodů skončila, a tak jsem byla oslovena já.

Já si myslím, že dost. Je rozdíl, když to někdo dělá jenom tak, aby to dělal nebo do toho chce dát trošku něco navíc.

Já jsem ráda, že to dělám, protože jsem vždycky chtěla dělat s dětmi ve školce, ale nevrhla jsem se do téhle sféry. Zatím mi to dává mnohem víc, než bere. Musím říct, že mám kluky ráda.

Ono to nevypadá, on hlavně chlap řekne, že je to jenom o příspěvcích a o tom, když trenér něco chce. Ale ono to obnáší i to být neustále na telefonu, vysvětlovat, dávat informace, dávat pocit klukům, že sem patří, a že kdykoliv je bude cokoliv trápit, tak jsem tu pro ně. No a pak se samozřejmě ta práce nabaluje, když jsou turnaje venku a nebo soustředění, pořizování oblečení atd..

Já si myslím, že ano. Jestliže vedoucí do toho jde s tím, že si bude dělat administrativní věci, tak to bohatě stačí a nikdo na to nemůže říct, že něco dělá špatně. Ale myslím si, že i co jsem ve spojení s vedoucími, tak spousta z nich do toho dává víc, než je po nich požadováno a je to jedině dobře, protože pak teprve tým funguje. Určitě je dobré, pokud je v týmu rodinná atmosféra a hlavně, když v něm je důvěra.

Velmi si jich vážím. Rodiče u nás jsou velmi trpěliví a ochotní, spolupráce s nimi funguje velmi dobře a v neposlední řadě vytváří týmového ducha.

Nemohu říct, že by to bylo o tom, že by někdo z trenérů řekl, a teď ti všechno hodím na bedra a budeš to dělat ty. To se nikdy nestalo. Ale v momentě, kdy se tomu trenéři nevěnovali tolik, tak jsem se snažila, aby tým fungoval a aby se nerozpadl. To bylo někdy těžké.

Nechci nikoho zmiňovat. Já si myslím, že každý, kdo se u našeho týmu vystřídal, tak do toho dával, co sám myslel, že je důležité. Ale ne vždy to bylo dost. Konkrétně ty jsi sám trenér, tak víš, co to obnáší. Dělat to napůl nejde.

Přesně tak. Já jsem tu obětavost cítila jen u Honzy Kočího, je pravda, že Honza nasadil strašně vysokou laťku, co se týče trenérství a i spolupráce s vedoucí a asistenty. Za něj to fungovalo fantasticky. Nyní jsme velmi rádi, že máme v týmu trenéry Radka Dobrého a Petra Havlíčka.

Já mám spíše takovou vtipnou historku, když jsme byly školené se Šárkou Jirákovou od Libora Koubka. Libor měl pocit, že na to kouknu a uvidím hned co a jak, tak jsem ho musela přibrzdit, protože pro mě počítač není úplně velký přítel. Ale teď musím uznat, že je to velké ulehčení a zatím systém funguje, takže je to určitě dobrá věc.

Jsme domluvení s trenérem, že nominace se dělají v pátek po tréninku a on mi jen nahlásí, kdo nominovaný není.

To bych mohla, ale ještě jsem to neudělala. Mám dlouhé prsty, nezdá se to, ale mám. :-) Ne, tohle bych si rozhodně nedovolila.

Ne, ne. A myslím si, že to je dobře, já nevidím do toho, co kluci na tréninku dělají.

Když byli menší, tak jo. Teď, když jsou starší a hrají žákovskou ligu, tak je to hlavně o trenérech, já už k tomu po fotbalové stránce nemám co říct. Mojí podporu ale mají vždycky.

Když se vyhraje, tak si s kluky ráda zařvu. Když se klukům nedaří, tak se je snažím podpořit morálně. Nicméně byť je to teď se zápisem ulehčené, tak mi kluci po zápase už často utečou do sprch a tam už mi chodit zakazují, skrývají si ručníkem určitě partie:-).

Jsem nucena:-).

Nutí, nemusíš mluvit v minulém času. Nutí, samozřejmě v dobrém slova smyslu, je to Bery a manžel. V momentě, kdy běží fotbal, nemám šanci se dostat k ovladači, a tak má Ordinace apod. smůlu.

Já si myslím, že po těch letech, když máš dítě na fotbale, tak podlehne kouzlu fotbalu každá žena. I ty sám víš, že když hraje áčko, tak tu rodiče z ročníku 2004 bývají velmi často.

Ne, ne, to je úplně jinak. Víceméně to bylo z mojí iniciativy. Když Bery ještě chodil do školky, tak jsem se dozvěděla o Tempodni, kdy mohou přijít všichni na Tempo a vyzkoušet si fotbal. Tehdy sem také již chodil Péťa Hodouš, který nyní přestoupil do Bohemky a byli tady velmi spokojení. Na základě toho proběhla akce kulový blesk, vzala jsem Beryho ze školky, aby si fotbal na Tempu vyzkoušel. On se v tom víceméně našel a jsme tady.

Bery. To má svůj příběh. Dělali jsme doma hlasování, kdo je pro koupit psa. Manžel nechtěl, ale já s Berym jsme měli dva hlasy pro, plus tedy rybičky byly s námi. No a jednoho dne přišel manžel Roman z práce a pes byl doma. Měli jsem doma tři měsíce tichou domácnost, ale teď už je to miláček nás všech. Co se týče jména, tak jsme vybírali, ale tím, že jsme milovníci fotbalu, potažmo náš klub je FC Barcelona, tak jaké jiné jméno mohl dostat. Ale každopádně jméno vybral Bery.

Já jsem každopádně přející rodič a není to spojeno s vedoucovstím, ale záleží mi strašně na tom, aby se klukům dařilo a nejde mi o výhru. Jde mi o to, aby z toho kluci měli dobrý pocit, takže se kluky snažím motivovat fanděním, když se jim něco povede. I když to neskončí v brance, tak je podpořím za to, že to bylo skvěle vymyšlené. Jsem hodně emotivní, i slzy se objeví.

Slzy štěstí tam také jsou, ale většinou když vidím, že si kluci sahají fakt na dno a nemůžou, a přesto je vidět, že se snaží kousnout, aby to ještě dali. U toho je mi do breku, protože vidím, že by chtěli, ale prostě to nejde.

My máme období, kdy se cítí hodně na vrcholu a věří si a nebo pak když se nedaří. On to bere hodně osobně, když se nedaří. Bere to jako že on zklamal na hřišti. Musím říct, že to nějakým způsobem těžce zvládám, protože mu vysvětluji, že to není o jednotlivcích, že je to týmová hra. Na druhou stranu jsem zase hrdá, že se nad tím dokáže zamyslet a říct, že dneska nehrál dobře. Je možná zdravě sebekritický, což se mi na něm líbí. Jestli padne otázka, jaký vliv mám já na něj jako vedoucí, tak odpovím spíš negativní. Nemám na něj čas, protože sleduji celý tým a nesoustředím se tolik na něj, jako jiní rodiče na své děti.

V tom jsem na něj hrdá, nevyužívá toho. Dám příklad, letos jsme byli naposled na soustředění jako maminky nebo vedoucí týmu, s čímž souhlasím, protože už tam nejsme tak důležitý prvek. Tam jsem ho viděla v podstatě jen na marodce, když jsem mu přelepovala puchýře. Nezneužívá toho, že mě tam má, bere mě tam jako vedoucí, ne jako mámu. Jinak jestli mu to vadí? To mě nenapadlo, to bychom se ho museli zeptat.

Prosím tě, nesměj se. Já ofsajd teoreticky chápu a vysvětlím ho, ale při hře ho nepoznám. Asi jak je to rychlé. Když doma koukáme na fotbal, tak vidím vzájemné pohledy Beryho s manželem, kdy si říkají, že tomu nerozumím.

Hodně v rozhovoru mluvíme o Berym a manželovi Romanovi, určitě bych jim chtěla poděkovat za jejich pomoc a nejen tu fotbalovou.