10.9.2015 22:15   redakce  

Složité bylo zvednout klub z pozice, kdy před dvanácti lety měl v přípravce jeden tým a kolem deseti dětí. Mysleli jsme, že rozjedeme velké náborové akce a děti přijdou samy, ale trvalo to roky. Dali jsme dohromady týmy přípravek, tehdy to byly ročníky 94 a 95, ale před nimi byla obrovská mezera a chyběla kvalita soutěží, která samozřejmě děti, resp. jejich rodiče, zajímala. A pak samozřejmě, což jsme si v úplných začátcích ne zcela uvědomovali, bylo možná ještě těžší, vytvoření skutečně dobrého vedení jednotlivých týmů. Právě současná mimořádná kvalita trenérů u všech ročníků je spolu se strategickou polohou našeho areálu mezi velkými sídlištními celky hlavním příčinou vysokého počtu dětí, o které se staráme.

Bereme to střídmě. Jako fakt, který snad svědčí o tom, že se dětem dobře věnujeme, jako ocenění práce našich trenérů. Těší nás to a vážíme si toho, to samozřejmě, protože podle evidence FAČR se pohybujeme na úplné špičce mezi kluby nejen z Prahy, ale celé republiky. Nicméně ani tak to nebereme jako nějaký cíl, snad jako průvodní jev toho, že jdeme po správné cestě.

Priority máme nastavené celkem jasně. Úspěchem jsou šikovné děti, které fotbal baví a které se v něm zlepšují. Pokud jich bude co nejvíce, budeme rádi. Snažíme se, aby trenéři dětí nebyli vystavení žádnému tlaku na výsledek. Snažíme se vysvětlit i rodičům, kteří někdy tuto ambici mají, že prioritou je rozvoj individuálních schopností dětí. Trenéři to naštěstí vědí dobře. Ale jestli budeme mít dětí nejvíce v republice nebo budeme v tomto směru třetí, není rozhodující.

Naší snahou je nabídnout fotbal jako zábavnou hru a smysluplné využití volného času co největšímu počtu dětí. Určitě máme dobré předpoklady starat se ještě o více dětí, pokud jde o počet trenérů zapojených do přípravy jednotlivých týmů. V současné době je to 57 trenérů, drtivá většina s licencí nebo ji studuje, což se samozřejmě snažíme maximálně podporovat. Dobře jsme na tom také, pokud jde o zázemí. Díky rozšíření budovy šaten má každý tým Tempa svoji šatnu. Obrovským limitem je však hrací plocha. Dvě přírodní trávy a pouze malé tréninkové hřiště s umělou trávou zájmu dětí nemůže stačit. V zimních měsících nemají děti v našem areálu kde trénovat a musejí kočovat po Praze. Na jaře a na podzim, kdy lze přírodní trávu používat, je skrze počet dětí soustavně mnohonásobně přetěžována, což má negativní vliv na její kvalitu. Někdy si na to stěžují i soupeři. Ale máme poslat děti na celý trénink do lesa nebo někam na betonové plácky? Pokud se nám podaří realizovat plánovanou přestavbu jednoho hřiště na hřiště s umělým povrchem, získáme kapacitu pro další stovky dětí, které by mohly na Tempu hrát. Jestli bude aktivních Tempáků tisíc? Vyloučené to není.

Každoročně pořádáme dvě velké náborové akce. V posledních letech jsme si přitom říkali, že pro „doplnění“ počtu dětí v jednotlivých týmech nejsou ani nutné. Vždyť z naší Fotbalové školky, která je určena pro děti od čtyř let a trénuje dvakrát týdně, „vychází“ každoročně do nejmladšího ročníku mladší přípravky na čtyřicet dětí. I to je dost. Takže máme problém spíše opačný, který nábory ještě zvyšují, zejména pokud přijdou starší děti do již zaběhnutých týmů. Ale i tak nábory pořádáme. Chceme dětem ukázat, že mohou sportovat, že je to fajn zábava. Ať už u nás, nebo jinde. Můžeme se tak sice dostat do problému, že je dětí moc a snad do nejhorší situace, že bychom je museli odmítat, ale i zde hledáme řešení. Jednak jsme založili „Kroužek v Tempo“ pro děti, které z jakéhokoliv důvodu nemohou trénovat s „řádnými“ týmy, ale na Tempo chtějí chodit. A pak, vedeme kroužky ve čtyřech základních a v jedné mateřské školce. To samozřejmě nejsou „počítající se“ členové FAČR, ale jsou to děti, o které se naši trenéři mohou starat a které fotbal baví. Pokud by měly zájem další školy či školky v okolí, můžeme dětem nabídnout fotbal i tam. Na Tempo si může přijít hrát každý.

Netroufáme si být v pozici, abychom mohli někomu radit. Každý klub má svá specifikace a podmínky, které ovlivňují jeho činnost. A také priority, které si nastaví. Někde je to soutěž dospělých, jinde výchova dětí. V každém případě je základem tým kvalitních trenérů. Je asi obecně nedosažitelným cílem (alespoň v brzkém horizontu), aby byli kvalitní trenéři odměněni tak, jak by si zasloužili, za čas, který dětem věnují, a za svoji odbornost (protože bez ní to přes veškerou snahu dělat nejde). Tím spíš je ale nutné snažit se vytvářet pro jejich práci co nejlepší podmínky. A nejde nutně jen o odměnu, ale také o vybavení, pomůcky a zajištění tréninkových podmínek.

Nejde nám nutně o obhajobu pozice v počtu dětí, ať již v Praze, nebo v rámci celé FAČR, ale o vytvoření takových podmínek, abychom se mohli věnovat co nejvíce dětem. Jestli to bude v daném době nejvíce dětí nebo ne, není rozhodující. A pokud se najdou další kluby (a ony samozřejmě jsou), které dokáží uspokojit mnoho dětí a nabídnout jim kvalitní péči, bude to pro fotbal jako takový jen dobře.

To je dobrá otázka a po pravdě bohužel i jednoduchá odpověď. Vysokého počtu dětí se nám pro fungování klubu nedaří využít tak, jak bychom si úplně přáli a jaký je patrně i potenciál takového počtu dětí a jejich rodičů a je to i jeden z úkolů, které si klademe. Do značné míry je to o komunikaci a výměně informací o možnostech rodičů například s ohledem na jejich pracovní a jiné aktivity a o potřebách klubu. Ale s ohledem na relativně úzké vedení klubu a značné organizační starosti na ni mnohdy nezbývá prostor.

Pokud jde o sponzory, i přes počet členů zůstáváme klubem, který není z klasického komerčního hlediska tolik atraktivní. Žádný sponzor, tedy alespoň se nám to nestalo, si u nás nedá reklamu jen proto, že máme mnoho stovek dětí a přinese mu to nějaký marketingový profit. Nejsme v televizi, v tisku málo. Musí to být v první řadě fotbalový nadšenec, nebo někdo z rodičů, kdo se rozhodne podpořit sportování dětí bez ohledu na to, jaký mu to přinese zisk. Asi by se měl mezi stovkami rodičů hledat snáze, ale zatím se nám to úplně nedaří, viz předchozí odpověď. Pokud jde o podporu z veřejných zdrojů, rádi bychom věřili, že instituce, které se zabývají výchovou dětí, jejich volnočasovými aktivitami a rozvojem, počet sportujících dětí zohlední například při rozhodování o poskytnutí dotace či grantu. Jsme asi jediným klubem, který hraje žákovskou ligu a nejvyšší soutěže přípravek, který nemá vlastní hřiště s umělou trávou. Pokud bychom se dočkali podpory v tomto směru (částečně ji již poskytl Magistrát Hlavního města Prahy a jsme za to velmi vděční) také ze strany MŠMT, byla by to jednoznačně kladná odpověď na položenou otázku a důkaz, že městské a státní instituce vědí, kde fotbal hraje nejvíce dětí… Pokud jsme zmínili podporu ze strany Hlavního města Prahy, nelze nepoděkovat za významnou grantovou pomoc poskytovanou prostřednictvím Pražského fotbalového svazu, kterou v posledních letech jistě pocítila většina klubů z metropole.

Nemá smysl řešit provozní starosti, ty logicky jsou. Ale musíme se s nimi poprat. A o problémech s hřištěm, které stovky i malých nožiček pošlapou více, než stačí po nákladné letní regeneraci hřiště unést, jsme již mluvili. Určitou nevýhodou mohl být vysoký počet hráčů v jednotlivých ročnících z hlediska zajištění dostatečné kvality a prostředí pro zvlášť talentované hráče. Stáli jsme mnohokrát před otázkou, zda kvantita není právě na úkor nejlepších a nebylo by lepší držet pouze úzké kádry těch úplně top talentovaných hráčů, jako to třeba dělají v některých jiných klubech. Ale bylo by to v rozporu s klubovou filosofií, navíc kdo si troufne s jistotou říct, jestli z šestiletého kloučka bude za rok či dva lepší hráč než z jiného. Nicméně jsme si byli vědomi, že musíme zajistit dobré podmínky i pro ty nejlepší. Řešením je rozšíření trenérských týmů jednotlivých ročníků tak, aby i při pětadvaceti dětech měl kvalitní trenér dostatek času pro detail. Proto u jednoho týmu pracuje třeba i osm trenérů. A samozřejmě zajištění dostatečného počtu zápasů, týmy přípravek tak hrají většinou více soutěží. Jsou to tedy starosti, ale ve své podstatě příjemné.

Chyba se může stát kdekoliv a samozřejmě počet členů její pravděpodobnost zvyšuje. Ale je pravda, že Tempo má vynikajícího "finančního ředitele" a sekretáře. Pokud jde o jejich práci a kvalitu trenérského týmu je Tempo přes veškerou skromnost na profesionální úrovni. Tedy pokud jde o jejich schopnosti, nikoliv odměňování. A pak je tu neopomenutelná osoba správce Václava Nechvíly, který je duší klubu.

Nebude to možná úplně přesně, ale hrajících členů bude mezi osmdesáti a devadesáti procenty.

Vážíme si pochopitelně každého našeho člena, i když při jejich počtu se individuální přístup hledá hůř. Základní buňkou jsou tedy tím spíše jednotlivé týmy a jejich vedení. Klub tradičně (již po dvanáct let) pořádá ples FC Tempo Praha, který je sice určený především pro dospělé, ale jeho součástí je vyhlašování nejlepších hráčů, jedenáctky a trenéra roku. Dalšími pevnými body v kalendáři jsou Mikulášská nadílka pro nejmenší a společně Pálení čarodějnic. Co považujeme za důležité pro fungování klubu a určitou sounáležitost, byť to není zcela mimofotbalové, je například jednota dresů všech týmů, vynikající webové stránky, klubová hymna nebo neustále doplňovaný fanshop.

V tomto směru se jedná spíše o benefity pro jednotlivé členy, které jsou s členstvím spojeny. Za registrované hráče klub dostává jen o trochu více, než zaplatí za členské příspěvky, takže ta částka nebude nijak zásadní. Pokud počet členů může mít vliv na rozdělování dotací nebo grantů, jak jsme o tom již hovořili, samozřejmě to klubu pomůže. Ale znovu… neděláme to kvůli penězům ani nějakému číslu v kolonce počtu členů. Jsme rádi, když děti fotbal baví, to je odměna pro klub i trenéry. A když to baví víc dětí, je tato odměna logicky větší. A to je náš největší profit.