23.7.2015 21:23   redakce  

V první řadě vychovávat člověka, který má rád sport. Jako vždy rozvíjet kluky po fotbalové stránce tak, aby šli svou přirozenou cestou a nepřetvářeli jsme je v něco, co nejsou. Tedy, aby každý byl na první pohled poznat podle svého pozitivního fotbalového projevu a zároveň, abychom odstraňovali ty slabé stránky. S kluky jsme se snažili pracovat tak, aby to všechno vycházelo z nich a ne aby to bylo jenom proto, že my to chceme. Jako konkrétní měřitelné cíle jsme si dali naučit kluky technicky a takticky dobře přihrávat plus zpracovávat míč. Díky tomu i více již využívat přihrávek v utkáních. Z kliček jsme trénovali hlavně přešlapovačky na několik způsobů a zidanovku. Úplně nová pro nás byla hra zády k soupeřově brance a jak se v té situaci zbavit soupeře, aniž bych musel hrát dozadu. K tomu zdokonalovat a zrychlovat vše, co jsme dělali do té doby.

Myslím, že v týmu zatím žádného robota nemáme. To, jak se nám daří pracovat s tou vnitřní touhou, uvidíme až za delší dobu. Co se týče konkrétních fotbalových dovedností, které jsem zmínil, tak je rozvoj u někoho rychlejší a u někoho pomalejší, ale odpovídající věku kluků. Co se nám trochu nepodařilo, je rozvoj pohybu kluků po hřišti, tady jsem si představoval pokrok kluků větší.

To by měl posoudit někdo jiný. Za nejlepší stránku našeho týmu vidím to, že kluci nejsou omezeni do budoucna nějakým schematickým myšlením a plněním taktiky, myslím, že i v několika utkáních, když měli chuť, to ukázali, že si dokázali poradit se soupeři na několik způsobů. Slabinu vidím v náladovosti některých kluků, zejména v momentech, kdy se jim nedaří. Zatím mám snad ze všech kluků v týmu pocit, že jsou po fotbale hladoví.

V příští sezóně nás čeká nová soutěž - více utkání s dobrými soupeři, systém 5+1. Těšíme se na to jak trenéři, tak kluci. Myslím, že v té soutěži sehrajeme spoustu vyrovnaných utkání a nepropadneme. Trošku nás trápí úzký kádr, se kterým budeme příští sezónu pracovat, budeme muset pár kluků přeřadit tak, aby se nadále dobře mohli rozvíjet jak ti v týmu 1, tak ti v týmu 2. Potřebovali bychom tým doplnit o dva kluky, kteří už hrají na nějaké úrovni, abychom nehráli vyrovnané zápasy, ale abychom soupeře přehrávali. Do budoucna to vidím tak, že by většina z kluků měla přejít do ligy žáků s tím, že na jednom hřišti budeme vyrovnaní se všemi kromě Slavie, Sparty.., a druhé hřiště to bude mít těžší a bude potřebovat doplnit.

Těžká byla tak, jak těžkou jsme si ji udělali. Velmi těžké byly zápasy se stejně starou Spartou, Slavií, Bohemkou, kde na dvou hřištích nestačíme. Pokud soupeř nedá k sobě těch šest nejlepších a my naopak ano, tak na jednom hřišti hrajeme zápasy vyrovnaně. Proti ostatním jsme často přizpůsobovali nominace a rozložení hřišť tak, aby se podle nás kluci rozvíjeli. Stejně tak jsme při zápasech praktikovali i různé styly vedení - s povzbuzováním, s častější pomocí, když třeba někdo zůstal někde viset nebo byl někde volný hráč, a zápasy, kdy jsme téměř nepomáhali. To vše se podepisovalo na výkonech, potažmo výsledcích. Soupeře hodnotit nechci.

Určitě si nešlo nevšimnout dobrých výkonů ročníku 2001 v lize.

Právě jsem dokončil trenérskou A licenci, kromě toho vyhledávám tak porůznu informace. Nyní bych rád nabíral praktické zkušenosti a to zejména v tom, jak vést tým, jak vést jednotlivce, jak co nejlépe rozvíjet potenciál hráče…to mě zajímá.

Můj názor je, že klub by měl vyřešit situaci, kdy někteří kluci nemají na to hrát nejvyšší soutěže, a přesto stojí o výchovu na Tempu a nechtějí být jen kroužkaři, ale chtějí mít normální tréninky a hrát své zápasy. Takoví kluci se objevují po celé čtyři roky přípravky a při přechodu do ligových žáků jakbysmet. Není to jenom o tom, že někteří kluci odpadají, ale oni se během přípravek i dost přihlašují, ale prostě je pro ně těžké v devíti letech naskočit mezi ty nejlepší. Mluvím i ze své zkušenosti, protože jsem fotbal začal hrát až v devíti letech.

Přímo historka mě teď nenapadá, určitě jsme zažili spoustu srandy na výjezdech, kde jsme i spali nebo třeba v bazénech. Veselá je vždy cesta s trenérem Davidem, zejména mimo Prahu, když jsou po cestě kruhové objezdy. Jak sám říká, v Praze je zná, ale jinde jsou divné, a proto jsme se ztratili zatím snad všude, kam jsme jeli.