7.5.2015 20:50   Dominik Kadlec  

Počet trenérů brankářů je dostatečný, přijde mi to trošku jako luxus. Momentálně se starám o šest brankářů. Moji vlajkovou lodí je Jan Opletal, se kterým spolupracuji delší období a pomalu se blížíme k cíli. Další jsou Jan Žežulka, Jan Müller, Václav Šalanský, Filip Valenta a Ondřej Hönig. Snažíme se trénovat, co nejvíce to čas dovolí, nedá se to říct naprosto přesně, někdy to je jednou, někdy dvakrát, ale občas i třikrát a více za týden.

Podle čeho určuješ tréninkovou náplň?
Je to velmi individuální. Každý brankář potřebuje zlepšovat něco jiného, jsou velké rozdíly mezi jednotlivci, ale i napříč kategoriemi. Každý trénink se snažím, aby byl jedinečný a vždy s novým cvičením, ale především se snažím, aby si kluci z tréninku něco odnesli a měli ze sebe dobrý pocit. V zimě hodně sázím na silové tréninky a odrazovou sílu s výbušností. V průběhu roku především na techniku a další důležité věci. Hodně si povídáme, děláme si modelové situace ze kterých padnul gól a řešíme, jak to příště udělat jinak a lépe.

Snažím se chodit na starší dorost a občas na starší žáky. Mám na kluky poměrně velké nároky a myslím si, že jsou nervózní, když se jdu podívat. Spíš se pak osobně ptám na jejich názor a probíráme to osobně.

Vysoký, dobře stavěný, s vynikajícím přehledem, dobrou kopací technikou a přirozenou autoritou a respektem. Musí mít organizační schopnosti a na hřišti by měl být rozdílový hráč.

Éra Petra Čecha už pomalu končí. Přiznám se, nemám ho moc v oblibě, vždycky pro mě byl a bude pouze průměrným brankářem. Máme i  mladší a perspektivnější brankáře, kteří se už potřebují otrkat a začít novou éru v nadcházející brankářské revoluci. Tomáš Vaclík by byl moje volba. Mladý a ambiciózní brankář, který potřebuje začít chytat důležité zápasy i v reprezentaci.

Ne, nikdy. Hráči jsou kategorie sama pro sebe. Trénuji, co umím a troufám si říct, že to dělám dobře, nechci se přesouvat někam, kde mám mezery a nemám to sám zažité.Teoreticky tomu rozumím, ale prakticky mi to nic neříká, v tomto ohledu jsem soudný, ať to dělá někdo jiný. Necítil bych se dobře. Je velký rozdíl mít něco vyčtené z knížek a pouček, nebo odkoukané, než to mít zažité.

Jsem tady na Tempu čistě z trenérského hlediska. Libuš je moje srdcová záležitost a to se asi nikdy nezmění. Zápas to byl hezký a vyhrál ten lepší. Svěřence mám v obou klubech a je to pro mě vždy těžké, hlavně při zápase obou starších dorostů.

Jirka Hron mě přemlouval už před několika lety. Chtěl trenéra brankářů ke svému týmu a já se pořád nechtěl nechat. Jednou jsme si na to sedli a probrali, jak bychom si to představovali a nakonec jsme si plácli. Společně jsme tvořili dle mého názoru výborný realizační tým ještě doplněný o některé další trenéry. Dostal jsem volnou ruku a to mi vyhovovalo. Pak Jirka odešel k jiné kategorii a já se dohodl, že budu jako trenér brankářů mimo. Ale myslím, že naše cesty se příští rok zase spojí.

Tak názory na to jsou různé. Někdo mě zavrhnul, někdo mi to přál. Já osobně to moc neberu nějak vážné, co bylo, to jsem už zapomněl a musím říct, že tady trénuji rád. Někam mě to posouvá a to je pro mě hlavní. S Libuší mám výborný vztah a nikomu z vedení to nevadí. 

Ano, ještě stále chytám. Snažím se znova nastartovat kariéru a dostat se do formy. Momentálně chytám v Karlštejně. S největší pravděpodobností se do nové sezóny vrátím zpět hrát někam do Prahy. Je to těžké, ale pomalinku se to dostává zpátky.

Plně souhlasím. Jsme prostě odlišná kategorie. Kdo mě někdy viděl chytat, tak musí uznat, že jsem hodně odlišný. Brankář musí být tvrdý a nekompromisní, tím se řídím pořád a mám klid.

Zeptal bych se Zdeňka Hrušky. Jak se mu na Tempu trénuje. A jestli by stál o to, kdybychom trénovali brankáře spolu.