14.4.2015 15:29   www.fotbalpraha.cz  

I Tempo umí vyhrát přeborový zápas. A když už získá tři body, tak s plnou parádou. Na hřišti silných Královic (resp. v jejich azylu ve Štěrboholech) vyhrál tým ze Lhotky 4:3, když mu vítězství zajistil chvíli před koncem sedmnáctiletý záložník Jaroslav Klouček. "Říkali jsme si, že to musíme zlomit. Vítězný pokřik jsme si zařvali s ohromnou radostí," usmíval se Klouček.

Je pravda, že naše výsledky na jaře tedy nebyly nic moc. Ale my jsme tu sérii porážek chtěli moc zastavit. Mělo to přijít dřív, třeba proti Libuši, jenže se nám nepovedl poločas a byla z toho další porážka. Taky jsme si říkali, že nás třeba Královice, i kvůli těm výsledkům, možná trochu podcení. Třeba se to trochu i stalo, ale to je jedno. Máme tři body a hotovo.

Když dal Pospíšil ve druhé minutě vedoucí gól Královic, tak to na nějakou senzaci nevypadalo. Co jste si v tu chvíli říkal?

Upřímně? Když jsme ten gól dostali, tak tam byl určitá obava, abychom nedostali třeba osm branek. Navíc to byl smolný gól, takové nás provázejí vlastně celým jarem, takže ty pocity nebyly nic moc. Naštěstí jsme dodrželi pravidla, která nám řekl trenér před výkopem, nezačali jsme bláznit a dopadlo to dobře.

Říkal nám, že za posledních pár kol daly Královice spoustu gólů. To nás teda zrovna neuklidnil. (směje se) Ale taky říkal, že by mohly mít Královice méně pohyblivou defenzivu. A obě dvě věci se potvrdily. Soupeř byl silný směrem dopředu, ale my jsme naštěstí dali o gól víc.

Kdybychom si odvezli bod, tak by to pro nás bylo určitě trochu zklamání. Dlouho jsme v tom zápase vedli, a když soupeř dokázal vyrovnat, tak jsem byl vážně naštvanej.

Od sedmdesáté minuty už jsem skoro nemohl, vypadalo to, že mě začnou chytat křeče, trenér říkal, ať to ještě vydržím. A pak jsem se trefil, byl to můj první jarní gól (celkově v sezoně pátý – pozn. aut). To byla paráda, fakt jsem si tu chvíli vychutnal. Potřeboval jsem zvednout sebevědomí, v každém zápase jsem na jaře nějakou šanci měl a konečně z toho byl gól.

Měli jsme asi i trochu štěstí, že jsme ten gól dali, ale to k tomu patří. Zvedne se sebevědomí nám všem. Zařvali jsme si vítězný pokřik, mně se taková věc stala potřetí v sezoně, užil jsem si to jen v prvních zápasech a od té doby nic, takže jsem ho skoro neuměl. (směje se) Teď už je to ale minulost, musíme se soustředit na další zápas a makat dál.

Ten zápas se lišil od ostatních už v tom, že jsme nehráli do plných. Soupeři to proti nám většinou zavřeli a my jsme drželi míč a dobývali. Jenže to bývá složité, to ví každý, kdo někdy hrál fotbal. Tady to bylo jiné v tom, že jsme věděli o kvalitě Královic směrem dopředu, že mají rychlé kraje zálohy. Je pravda, že takhle defenzivně jsme nikdy nehráli.

No, to je právě zvláštní. My jsme z brejku nedali ani jeden gól, třikrát jsme se prosadili po standardce a jednou jsme to tam nějak dotlačili. Hlavně, že máme tři body.

My jsme samozřejmě věděli o tom, že spolu ve Slavii hráli. Trenér to ale nijak nehecoval, spíš nás upozorňoval na to, že je fotbalový, že je to jejich tvůrce hry. Taky ale říkal, že obrana Královic nebude nejrychlejší, že bychom toho mohli využít.

Možná to tak vypadá. Ale my jsme do toho zápasu šli s tím, že vlastně nemáme co ztratit. Když to srovnám s minulými zápasy, tak se hrálo víc týmově. Na hřišti byli v našem dresu jen bojovníci.

K tomu snad můžu říct jen to, že když se týmu nedaří, tak to vždycky v kabině vře. Trenér nám k tomu jen řekl, že Nwogu bude v béčku do konce sezony. Dál to neřešíme. My se hlavně soustředíme na to, abychom výhru z Královic potvrdili v dalším zápase.