FC Tempo Praha
Rozhovor týdne: David Perl
4.3.2015 23:04
Dominik Kadlec
Povídání s tempáckým trenérem a zároveň posilou A týmu. Představují se i Jakub Cink a Pavel Frei.
Jak tomu již bývá, je zimní přestávka obdobím, kdy doznávají kádry mužstev jistých změn. Nebylo tomu jinak ani u nás. Oproti podzimní části nás nikdo neopustil a naopak jsme tým doplnili příchody Davida Perla, Jakuba Cinka a Pavla Freie. V našem dresu také opět uvidíte Pavla Prucka, který se vrátil ze studijního pobytu ve Francii.
Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
Na nové hráče jsme se zeptali trenéra Libora Kollera:
Příchod Kuby je jasný, na jaře nemůžeme počítat se zraněným Varechou, a tak jsme sháněli náhradu. Kuba je šikovný a pracovitý brankář, který vytvoří tlak na Kuchyho. David Perl si myslím, že zvýší konkurenceschopnost zálohy. Je to fotbalista, který dokáže podržet míč a dát finální přihrávku. U něj vím, že nám pomůže. Pavla jsem viděl jenom týden, ale předpoklady určitě má, je na tom dobře fotbalově i rychlostně, ale musí chtít. Vytvoří zajímavou konkurenci do útoku pro Chrise, Pepu a eventualně Klugeho. Ještě s návratem Pavla Prucka jsme rozšířili každou řadu o kvalitního hráče, horší je to s některými domácími hráči.
A něco o sobě nám prozradili sami hráči:
Jakub Cink
Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
Příchod Kuby je jasný, na jaře nemůžeme počítat se zraněným Varechou, a tak jsme sháněli náhradu. Kuba je šikovný a pracovitý brankář, který vytvoří tlak na Kuchyho. David Perl si myslím, že zvýší konkurenceschopnost zálohy. Je to fotbalista, který dokáže podržet míč a dát finální přihrávku. U něj vím, že nám pomůže. Pavla jsem viděl jenom týden, ale předpoklady určitě má, je na tom dobře fotbalově i rychlostně, ale musí chtít. Vytvoří zajímavou konkurenci do útoku pro Chrise, Pepu a eventualně Klugeho. Ještě s návratem Pavla Prucka jsme rozšířili každou řadu o kvalitního hráče, horší je to s některými domácími hráči.
A něco o sobě nám prozradili sami hráči:
Jakub Cink
Kubo představ se prosím krátce našim fanouškům. Jaká je tvá hráčská kariéra?
Jako malý jsem začínal v malé vesnici u Kutné Hory, ve Zbýšově. Moje další cesta vedla do Kolína, kde jsem zůstal v mladších a starších žácích. Poté přišla nabídka z klubu FC Slovan Liberec, kde jsem strávil mladší dorost a FC Hradec Králové, kde starší dorost. Moje první angažmá za chlapy už ale bylo v FK Kolín, následovaly kluby FK Čáslav B, Hvozdnice a Kutná Hora.
Jak ses dostal na Tempo?
Po podzimní části jsem se rozhodl, že již nechci pokračovat v Kutné Hoře, a tak jsem přemýšlel co dál. Vzhledem k tomu, že bydlíme s přítelkyní u Prahy, tak jsem preferoval už něco poblíž. Známý, který mi fotbalově pomáhá, přišel s tím, že Tempo shání brankáře, tak jsem řekl proč ne a už jsem tady.
Na jaký post přicházíš?
Na post brankáře.
Ve Hvozdnici jsi působil s Tomášem Řepkou? Jak fungovala vaše spolupráce? Jaký je to člověk?
Vzhledem k tomu, že jsem ve Hvozdnici působil jen půl roku, tak nechci a ani nemůžu hodnotit, jaký je to člověk. Po fotbalové stránce pro mě byla samozřejmě čest, chytat za takovou personou, jako je právě on. Byla radost s ním nastupovat a určitě cenná zkušenost. I po skončení profesionální kariéry ve Spartě měl přístup jako profesionál, který naplno trénoval a v zápase uměl přitvrdit.
Pavel Frei
Jako malý jsem začínal v malé vesnici u Kutné Hory, ve Zbýšově. Moje další cesta vedla do Kolína, kde jsem zůstal v mladších a starších žácích. Poté přišla nabídka z klubu FC Slovan Liberec, kde jsem strávil mladší dorost a FC Hradec Králové, kde starší dorost. Moje první angažmá za chlapy už ale bylo v FK Kolín, následovaly kluby FK Čáslav B, Hvozdnice a Kutná Hora.
Jak ses dostal na Tempo?
Po podzimní části jsem se rozhodl, že již nechci pokračovat v Kutné Hoře, a tak jsem přemýšlel co dál. Vzhledem k tomu, že bydlíme s přítelkyní u Prahy, tak jsem preferoval už něco poblíž. Známý, který mi fotbalově pomáhá, přišel s tím, že Tempo shání brankáře, tak jsem řekl proč ne a už jsem tady.
Na jaký post přicházíš?
Na post brankáře.
Ve Hvozdnici jsi působil s Tomášem Řepkou? Jak fungovala vaše spolupráce? Jaký je to člověk?
Vzhledem k tomu, že jsem ve Hvozdnici působil jen půl roku, tak nechci a ani nemůžu hodnotit, jaký je to člověk. Po fotbalové stránce pro mě byla samozřejmě čest, chytat za takovou personou, jako je právě on. Byla radost s ním nastupovat a určitě cenná zkušenost. I po skončení profesionální kariéry ve Spartě měl přístup jako profesionál, který naplno trénoval a v zápase uměl přitvrdit.
Pavel Frei
Pavel Frei
S fotbalem jsem začínal v 6 letech na Braníku, odkud jsem se asi po třech letech přesunul do Bohemians 1905. V dorosteneckých letech jsem si vyzkoušel také Vyšehrad, Loko Vltavín a Neratovice. Po přechodu do kategorie mužů jsem zamířil na přípravu do Motorletu Praha, kde tehdy trénoval pan Frýdek, a který mi doporučil angažmá v Libiši, jenž právě sestoupila z divize. Moje působení v Libiši ukončilo již po půlroce zranění kolene, od té doby jsem na výkonnostní fotbal zanevřel a přesunul se jen pro zábavu do Dolních Jirčan, které hrají 3. třídu v okrese Praha západ.
Jak ses dostal na Tempo?
Na Tempu hraje můj malý brácha pod vedením Jirky Janečka a já s nim jezdil na tréninky. Tehdy mi Jirka nabídl, abych mu pomáhal s trénováním, což mě zaujalo a souhlasil jsem. Stal jsem tak jedním z asistentů u ročníku 2007 a jak probíhaly různé trenérské fotbálky a turnaje, tak si mě všimli lidé na Tempu i jako hráče a nabídli mi, abych šel hrát do A týmu. Přišel jsem k tomu tedy jako slepý k houslím. Měl jsem sem nakročeno již před sezónou, ale to nakonec nevyšlo.
Na jaký post přicházíš?
Jsem útočník, ale je mi jasné, že v konkurenci, která tu je, to nebudu mít jednoduché. Zvládnu i kraj zálohy, ale na hrotu se cítím určitě lépe.
Ze zimní přípravy jsi vypadl kvůli zranění. Jak jsi na tom v současnosti, budeš k dispozici na první utkání?
V přípravě jsem stihl odehrát jen dvě utkání a pak mě vyřadilo zranění. Nyní už se ale cítím lépe a první mistrovské utkání bych měl stihnout. V týdnu před mistrovským utkáním snad zasáhnu i do tréninků a budu tedy stoprocentně připraven.
David Perl
Známe se již dlouho, před rokem se mi tě podařilo přivést k ročníku 2006 jako asistenta. Jaké byly tvé pocity z tohoto ročníku? Jak tento ročník funguje?'
Úplně první zkušenosti byly takové smíšené. Sám sebe jsem přesvědčoval, že je to něco, co by mě mělo bavit, ale první týdny nebyly takové, jak jsem si představoval. Zas tolik mě to nechytlo. Byl jsem ale ubezpečen, že to je normální a že bych tomu měl dát čas. Což se nakonec potvrdilo a jakmile jsem se více seznámil s kluky a vůbec s fungováním týmu, tak mě to pohltilo.
David Perl
Jaké pocity jsi měl celkově z klubu?
Když pominu útržkovité informace od kamarádů, co na Tempu byli a jsou, tak pro mě bylo Tempo klub se zvláštním názvem a hrbolatým horním hřištěm, kde jsme hrávali někdy v žácích a víc vlastně nic. Jaký rozdíl oproti tomu, co vím teď, když už vidím pod pokličku. Kdyby mě například někdo teleportoval na trenérskou schůzi do nové klubovny někam mezi debatu o lezecké stěně a diskuzi o baterii testů připravenou lidmi ze sportovního úseku, tak by mě asi nenapadlo, že se to všechno děje asi 20 metrů od toho horního hrbolatého hřiště.
Za rok sis stihl dodělat trenérské licence a nyní jsi držitelem B licence. Znamená to, že by ses chtěl trénování věnovat?
Tak bych to nebral. Nemám rád nějaké dlouhodobé plánování. Momentálně mě to baví a co bude za pár let, neřeším. Navíc jsem v letech, kdy bych ještě měl mít chuť a sílu se vzdělávat a spousta věcí, které jsou na licencích prezentovány, se dá využít i jinde než v tréninku. Například třeba význam protahování se. Pak se člověk trošku zastydí, že si nedosáhne na špičky u nohou a měl by s tím asi něco dělat.
Plánuješ pokračovat ve svém trenérském vzdělávání?
Časem určitě ano. Co se licencí týče, tak je pro mě „béčko“ zatím dostačující. I vzhledem ke studiu, práci a dalším aktivitám. To všechno mi zabere poměrně dost času, a proto se do A-licence zatím tolik nehrnu. Snažím se ale pochytávat různé podněty, zajímavosti z internetu, abych byl neustále v obraze a posouval se dál.
Lákala by tě pozice hlavního trenéra?
Musím říct, že mě pozice asistenta baví a momentálně bych si asi nedokázal představit, že bych měl dělat hlavního trenéra. Hrozně tomu napomáhá právě fungování a filosofie klubu, kde je všechno zaměřeno na detail, a tak i asistenti mají důležitou roli v tréninku a necítí se jak páté kolo u vozu. Na hlavním trenérovi jsou pak další věci okolo týmu a to zatím rád přenechám tobě. Nejspokojenější jsem na hřišti s kluky.
Nelákali tě k mládeži na Podolí, kde jsi doposud hrál za A tým?
Vlastně až potom, co se dozvěděli, že jsem začal trénovat na Tempu. Jak už jsem odpovídal výše, vždycky mě lákala představa si trénování jednou zkusit. Ale nikdy ne do té míry, že bych si sám aktivně něco hledal. Potřeboval jsem jenom nějak popostrčit. Co vím, tak tady mají hráči A-mužstva téměř povinnost pomáhat s tréninkem u mládeže. To mi přijde jako skvělý nápad a dobrý návod pro kluby, kde mají problém s nedostatkem trenérů nebo třeba jenom pomocníků. Určitě je spousta dalších, mně podobných lidí, co jenom potřebují dostat impuls, přičichnout k tomu, a za nějaký čas je to začne zajímat, aniž by o to třeba původně stáli.
Na jaře již budeš nastupovat za Tempo, co tě vedlo ke změně dresu? Sám jsem tě přemlouval k příchodu několik sezón, ale rozhodl ses až teď.
Asi nejvíce kvůli motivaci. Od příchodu do chlapů na Podolí se každý rok vyhlašoval útok na přebor. Snad kromě jednoho roku jsme vždy ztratili reálnou šanci na postup už pár kol před koncem, ale vždycky jsem věřil, že by další rok mohl být jiný, lepší. Proto jsem pokaždé dal nakonec přednost tomu zůstat a poprat se o postup další rok. Samozřejmě s každým dalším rokem, kdy se to nepovedlo, to bylo více a více frustrující, ale to hlavní, co mě přimělo to zkusit někde jinde, bylo to, že jsem za poslední rok dva šel fotbalově dolů. A tady si právě myslím, že hrála největší roli motivace. Málokdy se mi stalo, že bych musel bojovat o místo v sestavě a když nejste povahově zrovna Pavel Nedvěd, tak se to projeví.
Na jaký post přicházíš?
Začínal jsem jako levý bek a byl jsem mistr skluzů, ale to už je dávno pryč a od přechodu na velké hřiště nastupuju jako střední záložník. Teď si budu házet klacky pod nohy, ale rozhodně nejsem nějaký velký univerzál, co by mohl nastoupit všude a cítil se tam jako doma.
S týmem jsi absolvoval celou přípravu, jaký tady máme kádr?
Kolem Vánoc široký, v přípravě užší, ale každopádně kvalitní, perspektivní. Z Podolí jsem byl sice poslední dobou zvyklý, že v mých 23 letech jsem v tréninkových mačích hrál za starý, ale tady je to ještě markantnější.
Jaká je tvá hráčská historie?
To bude krátká odpověď. Od sedmi až doposud jsem hrál jenom za Podolí.
Můžeš pro nás porovnat podmínky na Podolí a na Tempu?
Těžší otázka. I když jsem na Podolí odmalička, tak jsem se vždycky věnoval hlavně fotbalovým záležitostem a nikdy jsem neměl nutkání se zapojovat více do zákulisního dění a vůbec se nějak více zajímat o fungování klubu. Prostě jsem chtěl hrát fotbal. Paradoxně tak, díky pravidelným trenérským schůzím, vím, za ten rok, co jsem na Tempu, o fungování klubu daleko víc, než vím o Podolí. Proto je těžké srovnávat. Co porovnat můžu, jsou podmínky pro A-tým, které mi přijdou srovnatelné, a musím říct, že v tomhle ohledu přicházím z Podolí trošku zhýčkaný. Každý rok nové míče. Každé dva roky nové dresy. Na 1.A třídu velice slušné podmínky. I zázemí je podobné. Největší rozdíl vidím asi ve využití potenciálu, který mají oba kluby vysoký. Tam, kde je Tempo teď, bylo Podolí před nějakými 7-10 lety. Žákovské týmy v divizi, obsazeny všechny mládežnické věkové kategorie. Takovou úroveň se bohužel nepodařilo udržet.
Rozšířil jsi tak řady trenérů, kteří za Tempo zároveň hrají, to ti asi bere hodně času. Co děláš kromě působení na Tempu?
Studuji vysokou školu, se kterou se trochu peru, a tak jí asi ještě nějaký ten pátek studovat budu, když to dobře dopadne. Do toho si přivydělávám na poloviční úvazek v jedné nejmenované telekomunikační společnosti s modře laděným logem. A abych toho balonu neměl málo, tak ještě chodím na futsal, kde se momentálně snažíme zachránit divizi.
Úplně první zkušenosti byly takové smíšené. Sám sebe jsem přesvědčoval, že je to něco, co by mě mělo bavit, ale první týdny nebyly takové, jak jsem si představoval. Zas tolik mě to nechytlo. Byl jsem ale ubezpečen, že to je normální a že bych tomu měl dát čas. Což se nakonec potvrdilo a jakmile jsem se více seznámil s kluky a vůbec s fungováním týmu, tak mě to pohltilo.
David Perl
Když pominu útržkovité informace od kamarádů, co na Tempu byli a jsou, tak pro mě bylo Tempo klub se zvláštním názvem a hrbolatým horním hřištěm, kde jsme hrávali někdy v žácích a víc vlastně nic. Jaký rozdíl oproti tomu, co vím teď, když už vidím pod pokličku. Kdyby mě například někdo teleportoval na trenérskou schůzi do nové klubovny někam mezi debatu o lezecké stěně a diskuzi o baterii testů připravenou lidmi ze sportovního úseku, tak by mě asi nenapadlo, že se to všechno děje asi 20 metrů od toho horního hrbolatého hřiště.
Za rok sis stihl dodělat trenérské licence a nyní jsi držitelem B licence. Znamená to, že by ses chtěl trénování věnovat?
Tak bych to nebral. Nemám rád nějaké dlouhodobé plánování. Momentálně mě to baví a co bude za pár let, neřeším. Navíc jsem v letech, kdy bych ještě měl mít chuť a sílu se vzdělávat a spousta věcí, které jsou na licencích prezentovány, se dá využít i jinde než v tréninku. Například třeba význam protahování se. Pak se člověk trošku zastydí, že si nedosáhne na špičky u nohou a měl by s tím asi něco dělat.
Plánuješ pokračovat ve svém trenérském vzdělávání?
Časem určitě ano. Co se licencí týče, tak je pro mě „béčko“ zatím dostačující. I vzhledem ke studiu, práci a dalším aktivitám. To všechno mi zabere poměrně dost času, a proto se do A-licence zatím tolik nehrnu. Snažím se ale pochytávat různé podněty, zajímavosti z internetu, abych byl neustále v obraze a posouval se dál.
Lákala by tě pozice hlavního trenéra?
Musím říct, že mě pozice asistenta baví a momentálně bych si asi nedokázal představit, že bych měl dělat hlavního trenéra. Hrozně tomu napomáhá právě fungování a filosofie klubu, kde je všechno zaměřeno na detail, a tak i asistenti mají důležitou roli v tréninku a necítí se jak páté kolo u vozu. Na hlavním trenérovi jsou pak další věci okolo týmu a to zatím rád přenechám tobě. Nejspokojenější jsem na hřišti s kluky.
Nelákali tě k mládeži na Podolí, kde jsi doposud hrál za A tým?
Vlastně až potom, co se dozvěděli, že jsem začal trénovat na Tempu. Jak už jsem odpovídal výše, vždycky mě lákala představa si trénování jednou zkusit. Ale nikdy ne do té míry, že bych si sám aktivně něco hledal. Potřeboval jsem jenom nějak popostrčit. Co vím, tak tady mají hráči A-mužstva téměř povinnost pomáhat s tréninkem u mládeže. To mi přijde jako skvělý nápad a dobrý návod pro kluby, kde mají problém s nedostatkem trenérů nebo třeba jenom pomocníků. Určitě je spousta dalších, mně podobných lidí, co jenom potřebují dostat impuls, přičichnout k tomu, a za nějaký čas je to začne zajímat, aniž by o to třeba původně stáli.
Na jaře již budeš nastupovat za Tempo, co tě vedlo ke změně dresu? Sám jsem tě přemlouval k příchodu několik sezón, ale rozhodl ses až teď.
Asi nejvíce kvůli motivaci. Od příchodu do chlapů na Podolí se každý rok vyhlašoval útok na přebor. Snad kromě jednoho roku jsme vždy ztratili reálnou šanci na postup už pár kol před koncem, ale vždycky jsem věřil, že by další rok mohl být jiný, lepší. Proto jsem pokaždé dal nakonec přednost tomu zůstat a poprat se o postup další rok. Samozřejmě s každým dalším rokem, kdy se to nepovedlo, to bylo více a více frustrující, ale to hlavní, co mě přimělo to zkusit někde jinde, bylo to, že jsem za poslední rok dva šel fotbalově dolů. A tady si právě myslím, že hrála největší roli motivace. Málokdy se mi stalo, že bych musel bojovat o místo v sestavě a když nejste povahově zrovna Pavel Nedvěd, tak se to projeví.
Na jaký post přicházíš?
Začínal jsem jako levý bek a byl jsem mistr skluzů, ale to už je dávno pryč a od přechodu na velké hřiště nastupuju jako střední záložník. Teď si budu házet klacky pod nohy, ale rozhodně nejsem nějaký velký univerzál, co by mohl nastoupit všude a cítil se tam jako doma.
S týmem jsi absolvoval celou přípravu, jaký tady máme kádr?
Kolem Vánoc široký, v přípravě užší, ale každopádně kvalitní, perspektivní. Z Podolí jsem byl sice poslední dobou zvyklý, že v mých 23 letech jsem v tréninkových mačích hrál za starý, ale tady je to ještě markantnější.
Jaká je tvá hráčská historie?
To bude krátká odpověď. Od sedmi až doposud jsem hrál jenom za Podolí.
Můžeš pro nás porovnat podmínky na Podolí a na Tempu?
Těžší otázka. I když jsem na Podolí odmalička, tak jsem se vždycky věnoval hlavně fotbalovým záležitostem a nikdy jsem neměl nutkání se zapojovat více do zákulisního dění a vůbec se nějak více zajímat o fungování klubu. Prostě jsem chtěl hrát fotbal. Paradoxně tak, díky pravidelným trenérským schůzím, vím, za ten rok, co jsem na Tempu, o fungování klubu daleko víc, než vím o Podolí. Proto je těžké srovnávat. Co porovnat můžu, jsou podmínky pro A-tým, které mi přijdou srovnatelné, a musím říct, že v tomhle ohledu přicházím z Podolí trošku zhýčkaný. Každý rok nové míče. Každé dva roky nové dresy. Na 1.A třídu velice slušné podmínky. I zázemí je podobné. Největší rozdíl vidím asi ve využití potenciálu, který mají oba kluby vysoký. Tam, kde je Tempo teď, bylo Podolí před nějakými 7-10 lety. Žákovské týmy v divizi, obsazeny všechny mládežnické věkové kategorie. Takovou úroveň se bohužel nepodařilo udržet.
Rozšířil jsi tak řady trenérů, kteří za Tempo zároveň hrají, to ti asi bere hodně času. Co děláš kromě působení na Tempu?
Studuji vysokou školu, se kterou se trochu peru, a tak jí asi ještě nějaký ten pátek studovat budu, když to dobře dopadne. Do toho si přivydělávám na poloviční úvazek v jedné nejmenované telekomunikační společnosti s modře laděným logem. A abych toho balonu neměl málo, tak ještě chodím na futsal, kde se momentálně snažíme zachránit divizi.
Osoby:
Jakub CinkPavel Frei
David Perl