26.2.2015 20:04   Dominik Kadlec  

Ondro, jsi členem sportovního úseku spolu s Jardou Teplanem a Jirkou Janečkem. Jak funguje vaše spolupráce, jak jste si rozdělili role?
Původní myšlenka byla zapojit se do rozvoje klubu především po sportovní stránce. Vedení nám nabídlo, aby do toho vstoupil také Jirka Janeček, s čímž jsme souhlasili z jednoduchého důvodu, čím více lidí, tím více názorů a tím optimálnější řešení. Já osobně mám pocit, že všichni děláme vše. Pokud je nějaký problém, tak na něm všichni svým způsobem participují. Ještě bych doplnil, že se sportovním úsekem jako konzultant spolupracuje také Tonda Plachý.

Máte mezi sebou také neshody?
Občas má někdo jiný názor než zbylí dva a v tu chvíli se to snaží, neřekl bych prosadit, ale spíše obhájit. A jelikož jsme všichni tři hodně silní ve svých názorech, hledáme pak vhodný konsensus. Určitě mezi námi nepanuje napětí nebo něco takového. Spíš bych řekl, že jelikož jsme s Jardou v jednom realizačním týmu, tak  komunikace mezi námi je malinko silnější. Jinak se vždy snažíme najít to nejoptimálnější řešení, ať už s ním přijde kdokoliv.

FC Tempo Praha - FK Admira Praha 1:4

S čím konkrétně jsi do sportovního úseku šel? Čeho bys chtěl docílit?
Těch nápadů je spousta. Především vytvořit koncepci klubu a sjednotit práci trenérů. Aby tady nevznikaly kluby v klubu. Vytvořit možnosti pro práci s dětmi ve školkách a školách. O něco více vylepšit podmínky pro samotný tréninkový proces. Na Tempu se cítím dobře i proto, že je tu velký potenciál, který se však dá posunout ještě dál a na tom teď pracuji.

Co už se vám podařilo zrealizovat a na čem pracujete?
Tak, vznikl sportovní úsek (smích). Jarda tu zastává oficiálně roli šéftrenéra mládeže, jak to vyžaduje FAČR, ale spíš jde o to, že tu roli tu zastává orgán sportovního úseku. Vytvořil se projekt pro multifunkční využití postranních ploch v areálu Tempa, kde Jirka Janeček přišel se stezkou odvahy, já jsem navrhl workout. Sestavila se baterie testů pro všechny kategorie, kde se momentálně dolaďuje jeho manuál, dále interní kartotéka trenérů, kartotéka hráčů propojená do databáze týmů. Na tempáckém serveru se vytvořil datový prostor, kam má přístup sportovní úsek a vedení. Pro všechny kategorie Jarda zorganizoval lékařské prohlídky. Postupně se doplňují tréninkové pomůcky dle požadavků trenérů. Finalizují se meziklubová jednání s renomovaným pražským klubem, dolaďuje se spolupráce se základníma školami týkající se vzniku sportovních tříd a mnoho dalších dílčích úkolů jako např. různé akce v podobě vzdělávání trenérů nebo akce pro děti a to nejen z Tempa.

Proč workout a co si pod tím máme představit?
Chtěli jsme využít vedlejší plochy kolem hřiště. Když mi volal Jarda, že v tom máme volné ruce, hned mě jako první napadl právě workout, který, a jemu podobné disciplíny, sleduji na webu. Jsou to takové mimofotbalové aktivity, které jsou vhodné i pro rozvoj fotbalisty. Jsou to vlastně venkovní konstrukční zařízení zaměřené na cvičení s vlastní váhou těla. Když to mám popsat jednoduše, tak když jsem byl malý, tak jsme měli za barákem různé prolézačky a kovové konstrukce, na kterých jsme se vyblbli. Workout je něco podobného ale s účelovějším využitím.

A kde bude umístěn?
Já jsem chtěl, aby byla všechna zařízení pohromadě, ale nakonec jsme našli jiné řešení, takže tři zařízení budou podél chodníku vedle dolního hřiště a jedno zařízení umístíme spolu s tyčemi, lany a sítěmi na šplhání na ploše za spodním hřištěm, kde by měla vzniknout menší horolezecká zeď a malá tréninková plocha s umělým povrchem.

Z trenérské schůze si vybavuji také projekt na fotbalovou klec. Jak to vypadá?
Je to velmi dobrá myšlenka, se kterou přišel Jirka Janeček a všichni jsme s ní souhlasili. Zjišťovali jsme náklady na výstavbu a ceny se pohybují kolem půl milionu korun. Tyto peníze bychom však raději využili na výstavbu velké umělky. Spíše budeme hledat varianty malého hřiště, kde uděláme jenom nějaké nízké mantinely.

Pravidelně se konají trenérské schůzky, pro koho jsou, jak vypadají a jak budou vypadat?
Trenérské schůzky jsou logicky pro trenéry (smích), ale pokud by se chtěli účastnit i vedoucí týmů a bude zasedací kapacita v klubovně dostačující, jsou vítání. Jsem rád, že se schůzky uchytily a myslím si, že dopadly docela dobře, ale určitě je ještě můžeme posunout o level výše. Účelem je především konstruktivní diskuse o všem, co patři k fotbalu a výchově mládeže. Trenéři by na ně měli chodit dobře naladění a přál bych si, aby všichni zahodili obavy z toho, že je někdo bude poučovat nebo osočovat. Aktivní zapojení do diskuse muže vyvolat podnět, který může obohatit nejen trenéra s C licencí, ale také i trenéra s profi licencí. Myslím, že taková diskuse z vlastního zájmu pak posune dál jak mě, Jardu, Jirku, Tondu, tak všechny zúčastněné.

Jakým způsobem jde působit na neprofesionální trenéry, kteří to většinou dělají pro své děti a nemají v plánu trenérské kariéry?
Všichni máme nějaké ambice a takoví trenéři mají třeba ambice vychovávat to svoje dítě a když jejich dítě skončí, tak skončí i oni. Myslím si, že je to škoda, protože když tomu někdo věnuje pár let, tak by u toho mohl zůstat i nadále. Třeba ne jako první trenér, ale jako asistent. Za ta léta nabere nemálo zkušeností a byla by škoda, kdyby takový trenér odcházel. Jak na ně působit? Myslím, že i pomocí právě zmiňovaných trenérských schůzek. Když uvidí a pochopí, že jejich práce není anonymní, že je zúročená, že jsou tu lidé, se kterými je možnost konzultovat a spolupracovat.

Jak spolupracujete s vedením klubu? Co funguje a co by šlo naopak zlepšit?
Co se týče trojice Koubek, Dedek, Trunečka, když jsem přišel do klubu, byl jsem mile překvapen, protože jsou to lidé, kteří dělají maximum pro klub. Jako trenér jsem se tady cítil dobře a teď jako člen sportovního úseku můžu říct, že se mi s nimi dobře spolupracuje. Cíleně se setkáváme jednou týdně.

Nemáte tedy co zlepšovat?
Nikdy se nemůžeš poplácat po rameni, že je vše dobré, vždy jde všechno posunout ještě dál.

U15 - Jan Polívka, Ondrej Jusko, Vojtěch Soukup

Měl jsi už nějaké konflikty s trenérskými kolegy? V čem vidíš příčinu?
Já jsem člověk přímočarý, který si myslí, že je více efektivní říkat lidem věci na rovinu, pojmenovat věci pravým významem a nechodit kolem horké kaše. Neplácat se po ramenech, že to je dobře, když mi to tak nepřijde. Ale ne každý je schopen přijmout připomínku s vědomím, že se nejedná o osobní útok na jeho osobu. Více asi není vhodné tady rozebírat.

Jaká je tvá fotbalová kariéra?
O fotbalové kariéře se moc mluvit nedá. Vyrůstal jsem v krajském městě, kde největší klub pořádal nábor stylem, že rozeslal autobusy do všech škol ve městě a v celém okrese, a vybral tak cca 120 kluků do přípravek. Z nich prolezlo asi 32 kluků do sportovní třídy a mezi nimi jsem byl i já. S odstupem času i to považuji za úspěch. Navštěvoval jsem fotbalovou sportovní třídu na základní škole, na kterou navazovala střední škola. V patnáci jsem byl na operaci kolena, co mě vyřadilo na 13 měsíců z tréninku. Pak jsem se vrátil do ligového dorostu a maximum, kam jsem dosáhl v dospělých, je 3. liga ve Veľkém Šariši na Slovensku nedaleko mého bydliště, odkud pocházejí moji rodiče. Zhruba ve 21 letech jsem cítil, že už se ve fotbale asi dále neposunu, a tak jsem veškerou energii věnoval studiu na vysoké škole. Fotbal jsem chodíval hrát už jen nepravidelně po vesnicích, kam mě přivedli kamarádi a známí.

A co trenérská kariéra?
Možná by se dalo říct, že jsem začínal, ještě když jsem hrával aktivně fotbal. Mám o šest let mladšího bráchu, který také prošel sportovními třídami a nějakým způsobem jsem se mu věnoval. Bylo to spíš takové podvědomé. S aktivním trénováním jsem začal až s příchodem do Prahy, kdy mě oslovil kamarád z Dukly.

Jak ses dostal na Tempo?
Vícekrát mě oslovil Jirka Janeček.

Jaké je tvé fotbalové krédo? Jak by se měl tvůj tým prezentovat?
Záleží na tom, kde trénuješ a jakou kategorii. Do budoucna se nevidím v seniorské kategorii, ale spíše v žákovských. Nechtěl bych tedy kluky naučit jen hrát fotbal, ale také bych v nich chtěl formovat osobnosti, které se uplatní i v praktickém životě.

Jakou věkovou kategorii bys chtěl trénovat v nejbližších letech a jakou na vrcholu kariéry? 

Chtěl bych se věnovat mládežnickým kategoriím. Ale uvědomuji si, že můj syn možná bude chtít také jednou hrát fotbal a já se k tomu budu stavět dle nejlepšího vědomí a svědomí. Tedy, že nebudu vybírat tým podle značky, podle jména, ale podle toho, jaký trenér tam zrovna působí.

Chtěl bys být tím trenérem ty?
Chtěl bych nějakým způsobem na něj působit, ale nevím, zda by to bylo dobré, abych trénoval vlastního syna. Nicméně, třeba výpomoc v podobě druhého asistenta by mohla být vhodná cesta.

Proč se nevidíš jako trenér v seniorské kategorii?
Myslím, že hlavním cílem seniorských týmů je zisk bodů a postavení v tabulce. Já bych spíše chtěl dělat ty fotbalové věci, a ne trénovat kvůli zápasovým výsledkům.

Srovnej nám prosím podmínky na Dukle a na Tempu.
Dle mého názoru, co se týče metodiky a filosofie, patří Dukla určitě mezi top tři týmy v České republice. Trenéři jsou tam vysoce erudovaní, trenérské schůzky tam mají vysokou odbornost a člověk se může učit ať už od trenéra A týmu, tak od trenéra přípravek. Vidí tam stále podněty, které může využít ve své trenérské praxi. Co se týče zázemí, tak moc dobré to tam nebylo, člověk stále cestoval. Čím vyšší kategorie, tím více cestování. Kluci neměli vlastní šatnu, což já jsem byl ze svých dětských let zvyklý, že jsem přišel do kabiny, hodil tam věci, kopačky, vzal si jenom tašku s knihami ze školy a šel domů. Slyšel jsem ale, že Dukla tento problém řeší a bude stavět tréninkové centrum. Na Tempu se mi líbí, že to zázemí tady je a do budoucna je tady pořád prostor pro další rozvoj. Je tady příslib spolupráce s Policejní akademií, kde bychom měli možnost využívat další travnaté hřiště hned vedle areálu Tempa. V krátkém časovém horizontu se plánuje velká umělka, už teď se buduje malá tréninková plocha s umělým povrchem hned vedle hlavního hřiště, budou tady i mimofotbalové prvky jako workout, stezka odvahy, horolezecká zeď, přímo v budově máme k dispozici malou minitělocvičnu a hned vedle areálu je přilehlý les. Osobně se tady cítím o něco lépe než na Dukle, vidím tady obrovské možnosti růstu klubu a mohu taky přispět k jednotlivým změnám a přerodu klubu ve prospěch výchovy mládeže.

Vystudoval jsi několik vysokých škol. Můžeš nám říct kolik jich přesně bylo, které to byly a co tě k tomu vedlo?
Na Slovensku jsem vystudoval technickou univerzitu, kde jsem získal svůj první titul inženýr. Když jsem skončil s fotbalem, měl jsem více času, a ještě tehdy jsem při magisterskému studiu vystudoval tříleté doplňkové pedagogické studium. Pak jsem se přesunul do Prahy na doktorandské studium, během něhož jsem byl na stáži v Ženevě v CERNu, kde jsem strávil téměř dva roky. Když jsem se vrátil, tak jsem se opět cítil nevytížený. Při obhajobě doktorské práce jsem pak vystudoval další magisterský program s ekonomickým zaměřením.

Další už neplánuješ?
Ne, ne.

Má se ti narodit druhé dítě, budeš stíhat práci na Tempu?
Bude to o něco těžší, ale myslím, že ano. Mám docela tolerantní a chápavou manželku, která mě doslova podporuje v mé aktivitě, co se týče práce s mládeží. Věřím, že když náš syn bude o něco starší, a bude mít zájem o fotbal, tak bude ideální, když půjde se mnou na Tempo a manželka se bude věnovat holčičce.