19.2.2015 21:20   Dominik Kadlec  

Na Tempu jsi od svých 6 let. Klub jsi opustil pouze na půl roku, když jsi hostoval v Modřanech. Proč jsi tam tehdy byl?
Pokud si dobře pamatuji, tak to byla shoda náhod a událostí ještě v relativně dětském věku. (Pozn. autora: podzim 1994.) Moc bych tady nechytal, byl tu přetlak brankářů, a tak jsem dostal nabídku jít chytat do Modřan, které neměly brankáře. Nakonec jsem tam byl velmi spokojený a nechtělo se mi zpátky. Myslím, že to bylo tehdy za pana trenéra Tošnara a asistenta Horvátha, ale už přesně nevím, je to docela dávno.

SK Střešovice 1911 - FC Tempo Praha 1:3

Pan Horváth, každého asi napadne Pavel Horváth, ale ten to být nemohl.
Není to až tak daleko. On tady hrával jeho brácha, byl asi o rok starší než já, a jejich táta tu dělal asistenta.

A nikdy jindy tě nalákalo změnit klub? Někteří hráči říkají, že po určitém čase prostě změnu potřebují.

Neříkám, že jsem nikdy neměl myšlenku jít to zkusit někam jinam, ale nikdy jsem neměl konexe a ani velké fotbalové ambice, abych někam šel. Hrát na stejné úrovni v jiném klubu mě nelákalo. Jsem takový Tempák srdcem. Baví mě to tady a bavilo mě to tady vždycky. Vyloženě pryč se mi nikdy nechtělo.

A nabídku z nějakého klubu jsi měl?
Vzpomenu si na dávnou nabídku Čafky a poté také na možnost cestování do nižší soutěže v Rakousku, nic mě ovšem nelákalo tak, abych ze Lhotky odešel.

Do jakého období na Tempu by ses nejraději vrátil a proč?
Hodně rád vzpomínám na období tak deset až dvanáct let zpátky. Tehdy se v áčku vytvořila super parta. Vašek Nechvíla byl ještě úplně zdravý a ve špičkové formě, Petr Dedek vyhrál dvakrát nebo třikrát za sebou krále střelců, předseda klubu Jirka Trunečka hrál na hrotu. Fotbalově nám to šlo, hráli jsme v horní polovině přeboru a kromě toho nám to šlapalo i v kabině, v hospodě a stýkali jsme se i mimo fotbal s našima holkama a rodinami.


Vzpomínáš na nějakou obranu, za kterou jsi byl v brance téměř zbytečný?
Musím říct, že se mi vždy skvěle chytalo, když hrál Michal Vrba. On hrál dlouhá léta ve stejné a výborné formě. To je hráč, kterého bych vypíchl.

Mělo áčko někdy na postup do divize?
Objektivně si myslím, že ne, pokud jde vyloženě o postup z prvního místa a ne díky odříkání soupeřů. Nejsilnější áčko bylo v období, o kterém jsem se zmínil, když byl ve formě Venca Nechvíla, Petr Dedek, Jirka Žalud, Jirka Trunečka, to jsme skončili, myslím, čtvrtí. Chytal jsem tehdy spolu s Michalem Sochou, který byl výborný brankář, a nějakým způsobem jsme se vhodně doplňovali. Byli jsme zdraví rivalové.

FC Tempo Praha - FC Čechie Uhříněves 2:0

Jaké období bys naopak ze své tempácké kariéry nejraději vypustil?
Období, které bych úplně vymazal, asi nenajdu. Vždy se našlo na každé sezóně alespoň něco pozitivního. Jinak samozřejmě nerad vzpomínám na roky, kdy se padalo z přeboru, ale nikdy mě to tak neznechutilo, že bych měl myšlenky skončit nebo utéct. Naopak, každý sestup mě motivoval k boji o postup zpět do přeboru. Ani se mi nestalo, že bych k nějakému trenérovi cítil vyloženě nenávist, některé jsem měl radši, některé méně.

Poslední sezóny pod trenérem Kollerem se s druhým brankářem v brance střídáte. Vyhovuje ti to?
Samozřejmě bych byl nejšťastnější, kdybych chytal pořád. Na druhou stranu jsem v klubu, který má jistou kvalitu a má nějaký přístup k tréninku, takže to beru. Myslím, že jsem měl v poslední době štěstí na brankářské partnery, kteří chodili rozumně trénovat, a pokud nemají brankáři vyloženě rozdílnou výkonnost, tak je to střídání spravedlivé. Pro trenéra je to těžké. V momentě, kdy někoho z brankářů trvale postaví nebo posadí na lavici, tak odejde motivace. Není to jako ve špičkových klubech, kde jsou B týmy na úrovni vyšších lig, kde může brankářská dvojka chytat. Libor Koller nikdy neřekne, budete se pravidelně střídat, dělá to šikovně, tak, aby si oba brankáři udržovali tréninkovou morálku, a v případě potřeby nemá problém někoho nechat chytat delší dobu. V tomhle mi jeho přístup vyhovuje.

Když se v áčku nedostává hráčů, dokážeš nastoupit i v útoku. Kromě toho hraješ hanspaulku, kde se také pohybuješ vepředu. Jak ses tedy dostal do branky?
Když jsem přišel poprvé na Tempo v 6 letech, tak jsem začal hrát v poli v obraně, ale v tom věku se to ještě hodně měnilo. Jinak jsem se nikdy nebál balónu. Při hrách jako vybíjená, přehazovaná, jsem vynikal. Nikdy jsem nebyl žádný rychlík, což mi zůstalo a moje tělesná stavba se hodila spíše do brány, takže jsem se do ní dostal relativně brzo. Bylo to někdy kolem 8 let. Shodou okolností se nedávno vzpomínalo na tempáckých stránkách na tempáckou mládež a viděl jsem tam nějaké fotografie, na kterých jsem se poznával. To mě celkem pobavilo, fotky jsou to černobílé. V bráně jsem tedy už vydržel, což má i výhody. V ní má člověk větší fotbalovou životnost, není to tak svalově náročné, i špičkový brankář může chytat ve vyšším věku. Proto se tady možná držím tak dlouho.

Baví tě to více v brance nebo v útoku?
Baví mě hodně střílet góly, ale určitě mě více baví malý fotbal, kde je kontakt s brankou a střílením gólů větší. Ve velkém fotbale je ten prostor šíleně obrovský a super střelcem bych se v něm asi nenazýval. Dal jsem pár gólů za béčko, když jsem si byl zahrát. Nějakým způsobem to dokážu odehrát, ale že bych byl přínosem jako přeborový hráč, tak to nejsem. Když je problém v zimním turnaji, tak tam rád zaskočím, na tréninku mě to taky baví, ale v přeboru mně baví určitě více chytat.

Dal jsi gól také někdy za áčko?
Soutěžní si myslím, že ne.

Někteří si po třicítce stěžují na všechny možné i nemožné zdravotní problémy, ty ale vypadáš v pohodě. Jak jsi na tom?
Děláme rozhovor po tréninku zimní přípravy, kdy můžu říct, že mě bolí opravdu všechno. Snažím se trénovat pořád, udržovat tělo v kondici dle svých možností. Většina kádru A-týmu  je podstatně mladší, těžko se s kluky můžu poměřovat rychlostně, motivuje mě to však, a když se ztratím při výběhu, nedělám si z toho hlavu. Jak jsem zmínil, v bráně je to o něčem jiném, takže mi to zatím problémy nedělá.

SK Aritma Praha - FC Tempo Praha 1:1

Pořád tedy můžeš v brance předvádět zákroky plné pádů na zem apod.?

Já jsem začínal na škváře, na kterou všichni nadávali, že je hrozná a tvrdá. Potom přišla tráva, kde je to pohoda a nebolí tam téměř nic. Poslední dobou, tak po té třicítce, mi ale opravdu vadí umělka. Po brankářském tréninku na umělce leze druhý den člověk sotva z postele, to bolí každý kloub v těle.

Jak dlouho budeš ještě chytat za áčko?
Těžko odhadovat, fotbal mě stále baví, ale na téhle úrovni je k tomu potřeba i to ostatní. To znamená dobrá parta v kabině, abych si stále měl co říct s ostatními. Poslední dobou hrají kluci, se kterými jsem začínal, za béčko anebo nehrají vůbec, takže je to pro mě těžší a těžší, ale zatím jsem nepřemýšlel o tom, že bych hrát přestal. Samozřejmě kdybych cítil, že tomu klubu nebo áčku nemůžu pomoci a jsem tam spíše na obtíž, tak bych se postavil vedle svých bývalých spoluhráčů za zábradlí, ale zatím to nevnímám.

Co na to rodina?

Podporuje mě a mají fotbal rádi. Vždycky jsem s úsměvem říkal každé své partnerce, že fotbal byl dřív než ona, což je stoprocentní pravda (smích). Zatím to zvládám.

Co můžeme očekávat od A-týmu na jaře?
Věřím v záchranu přeboru. Pokud to bude v klidu několik kol před koncem, budu spokojený.

Co ty si myslíš o tom, že by se tu mohla někdy hrát 3. liga?
Osobně si to nemyslím. Tempu bych to přál, ale moc si nedokážu představit, že hráči, kteří jsou schopní hrát žákovskou ligu a přenesou si výkonnost i do dospělosti, tak na Tempu vydrží. Od toho tady ten klub asi úplně není. Sám jsem hrával na Tempu v dobrých mládežnických ročnících, hráli jsme žákovskou ligu a dorosteneckou divizi a ti kluci se rozutekli. Ta jména byla ještě v nedávné době slýchána v televizi a hrála první nebo druhé ligy, ale na Tempu jsem vydržel tak možná já, Jirka Žalud a Venca Nechvíla, ale to je speciální případ (smích).