18.2.2015 11:09   www.fotbalpraha.cz  

Táta je z Nigérie, máma Češka. Necítím se jako Nigerijec, s tátou jsem ani moc dlouho nežil. Jsem Pražák, v Nigérii jsem nikdy nebyl, ani mě to neláká.

Znám jen nigerijské fotbalisty, něco vím od táty, znám hlavní město Nigérie, ale víc mě to opravdu nezajímá. Narodil jsem se v Praze, jsem Čech a Pražák.

Je pravda, že jsou Afričané schopní se zbláznit během hry. Když se mi něco nepovede, tak jsem z toho špatný, pak už zápas třeba neodběhám. To může být částečně v genech.

Snažím se plnit pokyny trenéra, někdy se to nedaří, ale to se dá říct asi o každém hráči.

Mám 188 centimetrů, jsem celkově větší, ramenatý. Takový menší Bony Wilfried. (usmívá se)

Lépe se mi kryje míč, když si tam dám tělo, má každý obránce těžké se k balonu dostat.

Hlavně rychlý! Rychlost, to je moje výhoda, hlavní přednost. V tomhle směru geny určitě hrají velkou roli. Jsem opravdu rychlý. Trenér Koller mi říká, ať nic nevymýšlím a jen běžím. Že když nebudu držet balon, jak to někdy dělám, tak to bude jednodušší pro mě a přínosnější pro tým.

Zilvar mi zase tak rychlý nepřijde. To spíš ten kluk z Královic (Petr Dušek – pozn. aut.), ten je extrémně rychlý. Je zcela jinde. On je první, já za ním, až pak Zilvar. S ním jsem několikrát běžel a nepřišlo mi, že bych musel jít úplně naplno. Jsem brejkový hráč, když dostanu míč do běhu, je to ideální.

(rozesměje se) Já nejsem absolutně žádný hlavičkář, všichni se mi smějí, že nevyhraju jedinou hlavu. Ještě tak

prodloužím míč, ale ve vápně? To ne. Leda by mě to trefilo.

Ano, vždycky jsem dával hodně gólů. Když jsem byl malý, stačilo vzít balon a běžet. Nikdo mě nechytil. Tohle

šlo i v dorostu, občas se mi to podaří i v přeboru.

Asi vím, co s míčem před brankou dělat. Snažím se trefovat místa, kde má gólman díru. Nebo zakončuju tak, jak

to dělají i velcí útočníci: ani moc nemířím, jen dám ránu nahoru.

Žádný deník si nevedu, ale jako malý jsem v Libuši dával i 80 gólů za sezonu. Nejsem typ, který by si to počítal,

to jde trochu mimo mě. Ale aby to nevypadalo: z každého gólu mám radost, hlavně když je vítězný nebo

nám zajistí bod. A taky ve chvíli, kdy je povedený.

Nehrajeme ligu, abych byl pod tlakem. Je to v uvozovkách pouze přebor. Dám gól, nedám gól, nebojím se toho a nejsem z toho špatný. Tedy pokud nemám nějakou sérii zápasů, kdy se mi nedaří. Obecně si z moc věcí hlavu nedělám. Když se mi zápas nepovede, snažím se pak chovat tak, abych z toho hlavu neměl.

Snažím se na tréninku víc, aby mi to příště vyšlo. Někdy jsem ale náladový, to přiznávám. Stává se mi, že neproměním šanci a po hřišti pak dvacet minut chodím se svěšenou hlavou. V dorostu jsem věděl, že v takovém

případě budu mít další šance. Jedna pokažená příležitost mě nezabila. Jenže tady už cítím zodpovědnost za tým, šancí je méně.

My nebudeme hrát o záchranu. Máme dobrý tým, pokud nám sednou první dvě kola, budeme vyhrávat. Máme pár nových hráčů, mohlo by mě to s nimi bavit. Mám motivaci zkusit to i výš.

Ani mi to nepřijde. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel.

To mi trenér říká pořád. Ve většině věcí má pravdu, na něčem se neshodneme. Někdy situace na hřišti vidím

jinak než on.

Že si často chodím do hřiště pro balon a pak ho drbu, protože se snažím vymýšlet místo toho, abych si dal narážečku a běžel. Je pravda, že někdy si s míčem hraju hodně, už se snažím o rychlé narážečky. Taky mi vyčítá, že

se někdy rozčiluju jako tupec.

Jsem schopný spoluhráče nesmyslně seřvat. Každý ví, že udělal chybu, ale místo toho, abych kluky povzbudil,

zbytečně na ně křičím. To je moje chyba a snažím se na tom pracovat, abych takhle neškodil týmu.

Poslední tři kola podzimu jsme si něco řekli, snažil jsem se to dodržovat a myslím, že to vyšlo na sto procent. Snažil jsem se mlčet, respektive spíš ostatní povzbudit, abychom se zbytečně nehádali a nevypadali jako parta sedláků.

Nééé, to vůbec. Je to jen 12 gólů v přeboru. Mám kamarády, kteří střílejí výš. Ani za ty roky bych neřekl, že mi góly stouply do hlavy. Jen mám občas s někým neshody.

Přijde mi, že občas je potřeba sběhnout z útoku níž a klukům pomoct. Když jen běhám na hrotu bez míče, tak mě to nebaví. Nedokážu v takové chvíli týmu pomoct. Trenér si myslí, že když budu číhat nahoře a přijde tam balon, pomůžu tím mužstvu víc.

On tomu rozumí víc než já, má zkušenosti z ligy. Na hřišti to ale někdy cítím jinak.

To bylo dřív, teď se snažím chodit na tréninky poctivě – chci se někam posunout. Jak už jsem říkal, jsem trochu náladový. Když se mi nedaří, jedu dopředu na sto procent, ale dozadu tak na padesát. To je málo. A přiznávám, že jsem nebyl vždycky úplný vzorňák.

Před rokem jsem měl se spoluhráčem Patrikem Geisslerem celkem vážnou autonehodu. Přežili jsme to a řekli

si, že na světě asi k něčemu jsme, takže se budeme snažit dělat věci na sto procent, abychom něco dokázali. Věřím na osud.

Zničili jsme celé auto, ve vysoké rychlosti jsme se třikrát otočili přes střechu. Naštěstí jsme měli jen rozbité hlavy, byli jsme celí pomlácení.

Řídil Patrik, jeli jsme hodně rychle. Byla to mladická nerozvážnost. Mysleli jsme si, že můžeme všechno, to byl náš přístup k věcem. Ale není to tak – musíme se snažit dělat věci na sto procent, dodržovat pravidla. Ne si dělat to, co chceme. Ta bouračka mě vyučila a vylekala. Byl jsem z toho špatný, ztratil jsem dva měsíce přípravy, i proto jsem v minulé sezoně hrál v dorostu. Po té nehodě a výpadku jsem se necítil na áčko.

Sám ještě nemám řidičák. Udělám si ho, ale teď jsem neměl náladu po tom všem, co se stalo.

Není důvod, aby to bylo jinak. Fotbal dělám odmalička, baví mě, chtěl bych být lepší a dokázat, že mám na víc než na přebor. 

Teď bych to reálně viděl tak na třetí ligu, to by bylo super, kdyby se mi takový posun podařil.

Kdybych dal na jaře 13 gólů a dostal se na 25, tak myslím, že by mi to mohlo pomoct. Snad nějaká šance přijde, pořád jsem mladý kluk. Uvidíme, nebudu na to tlačit. Kdyby nic nevyšlo, tak v Tempu mě to baví a není problém. Ale výš bych to zkusil rád.

Kdybych víc makal, byl pokornější, tak bych asi výš byl. Když dnes vidím frajery, co hrají ligu... Někteří mi přijdou, že by nemohli kopat ani v přeboru. V tomhle směru mám výčitky. Mohl jsem se zranit, mohly přijít neočekávatelné věci, ale celkově cítím, že jsem měl být v téhle chvíli fotbalově dál.

Pokud bych se v létě posunul výš, tak to ještě není zabité.

Hlídají mě víc, vědí, že jsem rychlý, dávají si proto odstup. Radši mě faulují dřív, než se dostanu do úniku.

Když jde frajer oběma nohama napřed, tak jsem vytočený, protože takový zákrok je zbytečný. Pokud mě někdo normálně podrazí, zatáhne za dres, tak je to v pohodě.

Ale jo, to umím. (usmívá se) Když chci někoho vytočit a něco se mi nelíbí, tak si rýpnu, trochu provokuju, aby to toho obránce rozhodilo.

Z koncentrace se snažím odvést jeho, on tam pak chodí jako blázen, dostává karty. Já se vytočit nenechám. Počkám si, až dám gól, a pak se můžu smát.

To ne, jen běžím, uděláme s ostatními chumel a zakřičíme si. Že bych předváděl nějaké tanečky, to mě ani nenapadlo. Důležitý je pro mě gól, ne jeho oslava.

Nejsem na tanec extrémně talentovaný, spíš mi moc nejde. Běhám jako Afričan, ale tancuju jako Čech. (směje se)

Cítím, že by to na mně mělo trochu stát, snažím se dělat všechno pro tým, abychom neztráceli zápasy.

Dívám se. Když vidím čísla hráčů přede mnou, snažím se je dotáhnout. Pokud můžou mít víc gólů oni, tak proč ne já? V létě jsem si říkal, že by bylo super mít na konci sezony dvacet gólů, v půlce jsem na dvanácti, tak jsem si tu metu posunul na 25. Kdybych ale nebyl dřevák, už jsem tu dvacítku mohl mít. Minimálně na patnácti jsem měl být určitě. Na prvního Zmeškala ztrácím sedm gólů, to už je asi daleko, ale myslím, že na konci nebude mezi mnou a nejlepším kanonýrem přeboru rozdíl sedmi gólů. Stáhnu ho.

(dlouho přemýšlí) Líbí se mi Sturridge z Liverpoolu. Je rychlý, umí vystřelit ze všech pozic, z dálky, z blízkosti, je slušný hlavičkář, umí trestňáky... Kluci si ze mě ale v kabině dělají srandu a říkají mi, že jsem spíš jako Balotelli.

To bejvávalo. (usmívá se) Ale jo, byl jsem trošku jako Balotelli. Není to špatný fotbalista, ale někde se zasekl. Taky se mi líbí Suárez z Barcelony. To je typ, který jede na krev, dře, dává tomu všechno. Nebo Sánchez z Arsenalu, což je podle mě nejlepší hráč anglické ligy. Tihle kluci to odjezdí, i když se jim nedaří.

Až na to budu mít fyzičku, tak se o tom můžeme bavit. (usmívá se) Samotného mě běhat nebaví, chodím cvičit, kopat si s kamarády, musím se do toho opřít s týmem v zimě.

Ve fotbale je čím dá víc černých hráčů, fanoušci je berou za své. I to pomáhá tomu, že různé předsudky mizí. A když má někdo řeči na mou barvu pleti, tak na něj taky něco zahlásím a on je z toho pak špatný, protože se mu smějí jeho spoluhráči.

Když mi někdo začne říkat, že jsem černý, tak mu řeknu, ať se nejdřív podívá do zrcadla, že on je zase ošklivý, že nemůže mít ani holku. Pak se mu smějí i spoluhráči. Většinou si ale po zápase podáme ruku a jede se dál.

Problém jsem měl jednou, to mi bylo asi 13 let. Rusky mluvící parta na mě pokřikovala po tréninku. Když jeden vytáhl teleskopický obušek, tak jsem utekl. To byl jeden extrém, jinak vůbec nic. V Praze se cítím bezpečně. Jsem tady doma, i když si o mně hodně lidí myslí, že jsem cizinec, což chápu. Mé jméno nezní česky. Často na mě v obchodech mluví rovnou anglicky, tak hned říkám, ať na mě mluví klidně česky, že rozumím. (usmívá se) Dřív se doma mluvilo

anglicky hodně, sledoval jsem televizi v angličtině. V Nigérii je to úřední jazyk, ale oni mají i nějaký svůj africký. Když to táta rozjede, nerozumím vůbec nic. Taky je zajímavé, že když s někým telefonuje, vypadá to, že na sebe křičí, protože oni nemluví nahlas, ale hulákají. Pro ně je to ale normální.

Fotbalový útočník a střelec se narodil 23. ledna 1995. S fotbalem začínal na Libuši, pak s celým ročníkem přešel na Tempo. To opustil dvakrát: kvůli hostování v Dukle, poté v Bohemians 1905. „Chtěl jsem zkusit vyšší soutěž,“ vysvětluje. „V Bohemce jsem ale měl špatný přístup k tréninkům, bohužel jsem to bral na volno.“ Vrátil se do Tempa, kde už v 16 letech naskakoval v mužském týmu. Ač mu v lednu bylo teprve 20 let, už byl dvakrát vyhlášený mezi třemi nejlepšími tempáckými hráči v A-týmu. Nwogu má i o osm let mladšího bratra Mika, který hraje za Háje. „Je to hodně šikovný a pracovitý střední záložník, takový Pogba,“ přirovnává Christ, který je ve třetím ročníku Stavební školy na Jarově. „Nejsem studijní typ, ale priorita je pro mě udělat si maturitu.“ 

Sezona 2010/11: 135 minut/1 gól

Sezona 2011/12: 1250 minut/3 góly

Sezona 2012/13: 2032 minut/5 gólů

Aktuální sezona 2014/15: 1326 minut/12 gólů