13.2.2015 13:57   Dominik Kadlec  

Na Tempu jsem od ledna 1997. Tempo tehdy postupovalo do přeboru z A třídy, kterou hrálo proti nám, hrával jsem tehdy za Zlíchov. Hrál jsem, a stále i hraju, Hanspaulku právě s Jirkou Trunečkou z Tempa, se kterým jsem se dohodl, že bych ten přebor mohl zkusit. Tak jsem si to sám nakonec vyjednal na Zlíchově, kdy jsem je chodil tak dlouho otravovat, až mě pustili na přestup, i když jsem původně zamýšlel jen hostování.

Tehdy jen to, že je kamarád někde, kde se hraje vyšší soutěž a že bych si tam mohl zkusit lepší fotbal, jinak mi to nepřišlo odlišné od Zlíchova. Vůbec jsem tehdy nevěděl, že má Tempo nějakou historii, že se tu hrála i žákovská liga. V současnosti už to vím samozřejmě dobře.

Rozmach.

To je v gesci zejména Jirky Trunečky, ale přece jen nám něco řekne, tak řeknu, co o tom vím. Obojí je běh na dlouhou trať, ale snad už cíle nejsou v nedohlednu. Co se týká hřiště Policejní akademie, tak člověk nikdy neví, jaký člověk tam zrovna přijde a bude o tom rozhodovat, ale momentálně by to mělo být ve fázi, kdy je to odsouhlasené. Až bude hezké počasí, tak by se to mohlo rozběhnout. Co se týká umělky, tak dobře víme, že je to momentálně věc, která nám tady nejvíc chybí a pokud jsem řekl rozmach, tak je umělka to, co potřebujeme dál, aby to stále platilo a Jirka Trunečka pro to dělá, co může. Nejtěžší bylo objevit ty správné cestičky, které k cíli vedou a snad už po nich jdeme.

Za spodním hřištěm momentálně tvoříme umělou trávu. Ono to vypadá jako kousíček, ale vlastně je to asi 600 metrů čtverečních, což je polovina normální umělky. Vznikne tam plocha s různými gymnastickými pomůckami pro trenéry, kteří nemají rádi půlhodiny v lese před tréninky na umělce. Nějaké pomůcky na posilování a balanční cviky by se měly objevit i na druhé straně spodního hřiště u lesa.

Snažíme se, ovšem narážíme na občas nepochopitelné věci. Pořád se říká, že jsou nezaměstnaní, ale konkrétně firmu, která jen srovnává terén, honíme už od podzimu a teprve minulý týden jsme ji sem dohonili, aby na tom začala dělat. Je to pro ní kšeft, ale asi malý. Doufáme, že s firmou, která má UMT následně pokládat, bude domluva lepší. Žádná firma nechtěla srovnat terén i položit UMT. Kromě toho je v tomto prostoru v plánu využít ten betonový překryv právě k zavěšení lan, tyčí, kruhů a přidání horolezeckých prvků.

Umožní na horním hřišti trošku pootočit a posunout brány a tím ho celé zvětšit. Já si to také nedokážu moc představit, ale na papíře je to vidět hezky. Je to celé příprava na umělku, tak jak se Jirkovi Trunečkovi daří dostávat tu a tam nějaké peníze z grantů, abychom byli připraveni na případnou velkou dotaci, která je nezbytná. Postupně si sami ušetřit na velké hřiště s UMT je skoro nemožné. Abych to řekl celé, tak v případě stavby UMT by se posunul celý ten val na straně hřiště a současná příjezdová cesta by se zahrnula tak, aby mělo horní hřiště větší rozměry, než má teď.

Je to otázka spíše na Jirku Trunečku, budeme to muset zhodnotit, co nám to přináší. Co se týče škol, tak aktuální nyní je, že v rámci žádosti o prodloužení statutu Sportovního střediska mládeže a tedy udržení žákovské ligy, je jedním z kritérií, aby každý klub měl svojí školu, kde bude mít pokud možno všechny děti, což v rámci Prahy je nesmysl. Jde o to, aby kluci v rámci přípravy neměli jen odpolední tréninky v klubu, ale měli i dopolední hodiny navíc v rámci tělocviku ve své škole. Momentálně navazujeme spolupráci se školou, kde bude náš trenér působit jako tělocvikář a bude tam mít patrně od 7 hodin ráno a poté i odpoledne hodiny, na které budou chodit naši hráči. Nyní máme vytipované dvě školy, a to U Krčského lesa a Filosofskou. Filosofská je nejblíže teritoriálně, ve škole U Krčského lesa jsou hodně vstřícní. Nevím teď, kterou cestou se to vyvine, ale chceme vybrat kvalitní školu, abychom mohli s čistým svědomím předstupovat před rodiče ve školičce s žádostí, aby své děti zapisovali právě na tuto školu. A abychom tak neztráceli body rozhodující pro rozhodnutí o udělování statutů SpSM. Na toto kritérium se totiž nyní klade velký důraz a je za něj hodně bodů, které pražské týmy budou ztrácet. Mnohem lépe to jde v malých městech, kde je méně škol, ideálně jedna jediná, na rozdíl od Prahy. S tím budou mít samozřejmě velké problémy i Sparta se Slavií.

Z hlavy ho nevím, ale bylo vysoké, kluci ze sportovního úseku zjišťovali školy všech dětí, ale v tomto jde především o ty ligové ročníky. To je nějakých 80 dětí, které jsou zhruba ve 30 školách. (Pozn. autora: Děti ze všech mládežnických kategorií navštěvují 56 škol a co se týká ročníků 2004 až 2000, které jsou nejdůležitější, tak je to 46 škol.)

Těžce (smích). Jinak to, že se pracuje dobře s mládeží, je samozřejmě pravda, ale je to dáno tím, že jsme k tomu přišli před 10 lety a začali dělat nábory a logicky se nabírají hůře hráči do áčka, než do školiček. Postupně se říkalo, že dělá Tempo dobře přípravky, dnes se říká, že dělá dobře i žáky, protože jsme zase o čtyři roky dál. Věřím, že za další čtyři roky se bude říkat, že dělá Tempo dobře i dorosty a za dalších pět let i dospělé, protože tam dorostou kluci z mládeže. Osobně, v tom se třeba asi trochu neshodnu s Liborem Koubkem, nevěřím na nějaké hromadné nakupování do áčka, které jednak stojí peníze, které jdou podle mne využít lépe a navíc k tomu ti kluci nemají takový vztah. Když potom dojde na lámání chleba, tak mi přijde lepší spoléhat spíše na oddané, než talentované, takže jsem pro tu pozvolnější cestu, že postupně dorostou kluci z Tempa, kteří nyní hrají žákovské ligy a budeme mít tým plný oddaných i talentovaných zároveň.

Osobně nemám vůbec problém s tím, pokud na to bude výkonnost, abychom hráli 3. ligu. Mládežnická základna je počtem a postupně i kvalitou některých ročníků konkurenceschopná Plzni, Budějovicím, Dukle, takže proč bychom nemohli hrát 3.ligu, když ji hraje například Loko Vltavín. Profesionální soutěže dospělých tady asi hrát nebudeme. Možná se to nestane nikdy, ale třeba za 10 let si tu 3.ligu tady dovedu představit. Naší hlavní úlohou bude ale nadále hlavně mládež. Pro mě není takový rozdíl, jestli hraješ 3. nebo 5. ligu dospělých, protože je to stále výkonnostní sport. Naproti tomu, když hraješ žákovskou ligu, tak tam nemáš už kam výše, tam hraješ to nejlepší, co můžeš.

Momentálně plním funkci hrajícího trenéra. Vzal jsem si to v zásadě stejně, jako když jsme šli do výboru, když jsme viděli, že není nějak těžké pomoct a dělat to v zásadě rozumněji. Řekli jsme starému výboru, že pomůžeme a najednou jsme to dělali tak nějak celý. V béčku to bylo podobně, na zápase nás bylo 10 a nikdo nevěděl, proč kdo nepřišel, tak jsem si říkal, že na to, abych ve čtvrtek spočítal, kolik nás je a domluvil se s trenérem áčka a dorostu, aby nás bylo alespoň těch 13, bych mohl stačit. Takže jsem si to vzal s tímhle záměrem.

No spíše takový manažer přes sehnání potřebného počtu hráčů a jako nejstarší se nebojím k tomu něco málo říct i ohledně taktiky. Jinak máme už několik let vizi, aby tady áčko, béčko a dorost dělali dva nebo tři kluci dohromady, protože tady ty tři týmy musí spolu spolupracovat a ani mně se to moc nedaří, tu spolupráci vyloženě rozjet. Pořád je to takové, že každý ten tým si hraje sám. Jsem překvapený, že kluci, kteří si v sobotu nezahrají, nemají dost často zájem jít sami od sebe v neděli za béčko a zahrát si. Stejně tak kluci z dorostu, za kterými každý rok chodíme a říkáme jim, že tu možnost mají pořád, tak mi také přijde, že ten zájem zahrát si za chlapy není takový, jako bych si já myslel, že by být měl. Anebo je chyba ve mně, že je neumím přitáhnout, nadchnout a povzbudit. Nechci se z toho vyvlékat, ale pokud by se nám podařilo sehnat tuto dvojici nebo trojici, která by dělala tady ty tři týmy dohromady, tak se hned zítra mile rád stanu zase jen hráčem nebo spíš už hráčem na telefonu, kdyby bylo „béčkařů“ málo.

Mám naštěstí dobrou práci, kde jsem svým pánem. Mám krámek, kde nemusím trávit příliš času, když na to přijde, a papíry mohu dělat po večerech a nocích. Kdybych byl každý den závislý na šéfovi, který by mě držel v práci a musel jsem tam být osm hodin denně, tak bych to dělat mohl, ale pak bych neviděl rodinu. Takhle to jde skloubit a už se ani nedá říct, že bych měl výčitky, že šidím rodinu. Je to i díky tomu, že béčko přes sezónu trénuje jenom jednou týdně, neboť většina kluků hraje hanspaulku, kterou mají jako druhý trénink. Když jsem měl ještě tři tréninky týdně v áčku a k tomu v pondělí hanspaulku, tak to už bylo takové dost blbé, že jsem doma moc nebyl. No a jako členové výboru jsme se také za těch deset let zajeli, člověka už tolik věcí nepřekvapuje a všechno dělá s menší námahou a spotřebou času, než dříve.

Před sezónou to vypadalo, že přišla velká jména - Jirka Žalud, Martin Vrzal, Honza Kasl a další, měli být i Karel Sehnoutka a Honza Míka - vypadalo to, že hodně kluků, kteří za béčko hráli a se kterými jsme to v zásadě několikrát uhráli v klidu v prostředku, i když některé sezóny byly také do posledního kola boj, si ani moc nezahrají. Ale opět se mi potvrdilo, že jména výsledky nedělají a je z toho zatím nejhorší sezóna. Uvidíme na jaře, doufám, že to ještě stihneme vylepšit.

Nevím, jak to úplně přesně myslíš, ale za každou cenu ne. Snaha je samozřejmě vyhrát každý zápas. A když nějaké zápasy vyhrajeme, tak se teprve můžeme podívat na tabulku, jak hráli ti ostatní. Doufám, že k tomu bude příležitost.

To myslím, že ne.

Kritický by určitě nebyl, zase by se snad více vyhrávalo příští rok. Spadnout ale nechceme. Pokud něco uhrajeme a tři nebo pět kol před koncem se tam budeme motat, tak samozřejmě áčko požádáme o pomoc, ale určitě ne od začátku. Myslím, že áčko má svých starostí dost. Určitě je důležitější, aby áčko nastálo fungovalo v přeboru.

To jsi mě teďko zaskočil. Já jsem také nějakou dostal?

Jo, to bylo za tu ruku. To byl takový nějaký reflex nedostat gól. Za toho stavu, který tam byl, asi 1:7, to bylo samozřejmě zbytečné.

Martin Vrzal dostal za oplácení, samozřejmě byla to jeho chyba, ale udělal to jakoby chytře s tím, že bude druhá žlutá pro soupeře a on bude mít první. Rozhodčí to ale viděl jinak. U Radka Geisslera si už ani moc nepamatuju, jak to bylo. Mára Holko v Cholupicích, ta byla úplně hloupoučká. Ve dvaceti letech tleskat rozhodčímu a ještě ho někam posílat půl minuty po zákroku, kdy už by měl být vychladlý... Ta byla hodně blbá, tam jsme hráli dobře, měli jsme šanci něco urvat a hráli jsme celou druhou půli v deseti. Logicky jsme to potom po třiceti minutách druhé půle nevydrželi. Tuhletu čtvrtou kartu bych asi vyčítal. Ty tři ani ne, moje za stavu 1:7 nic neřešila.

Já mám pořád takové pochyby, jestli hrát mám nebo nemám. Alespoň jsem to měl protentokrát vyřešené. Člověk pořád neví, něco vidí lépe ze hřiště, něco z lavičky. Pořád si myslím, že je ideální trenérská dvojice, kdy asistent třeba hraje a vidí věci, které trenér nevidí. Jako kdo se kde schová, jestli se nabízí v momentě, kdy se má nabízet. Když je člověk na to sám, tak musí být jenom na jednom místě a vždycky tu půlku nevidí.

Vzhledem k tomu, že jsem v mládí neprošel nějakými extrémně dobrými tréninkovými podmínkami, tak jsem musel svoji hru založit na nějaké fotbalové chytrosti. Při zakončení to tkvělo asi v tom, že když ostatní ve vápně stáli a mysleli, že je po akci poté, co někdo vystřelil, tak já jsem běžel. Z toho jsem dal těch gólů asi nejvíc. Takže podobně jako Horst Siegl nebo Gerd Müller, kteří prostě v tom vápně vždycky nějak věděli. Ve vápně jsem naběhal nejvíc.

Já bych se i přeběhal, na dlouhých trasách problém nemám, ale sprinty na deset metrů a delší trasy, tam jsem vždycky prohrál. Tam nebylo asi ani účelné tříštit síly. Jinak kilometrů si myslím, že nenaběhám málo za zápas, ale když je člověk pomalý, tak prostě vypadá hodně nemotorně.

Podědili ty matematické geny, fotbalové moc ne. Jsem rád, že když řeknu, že si jdeme zahrát fotbal na zahradu, tak jdou. Nejsou tedy úplně jenom, že by koukali do počítače nebo počítali na papíru. Do fotbalu jsem je vůbec netlačil. Teď čekáme s manželkou ještě čtvrtou naději, tak to třeba vyjde napočtvrté?