Utkání na Podolí jsme hráli netradičně již v úterý a na umělé trávě Slavoje Podolí, z důvodu zaneprázdněnosti trenérů domácího celku. Pro kluky to bylo také dobré, protože si po zápase mohli vychutnat podzimní prázdniny. Proti poslednímu celku tabulky se očekávalo, že si prázdniny opravdu vychutnají...
Po výhře na Admiře, která sice nemá v letošní sezoně takové výsledky, jako v předešlých sezonách, ale stále je to velmi kvalitní tým, jsme body z Kobylis chtěli potvrdit právě na Podolí. Do utkání jsme šli skoro kompletní (bez Tökölyho - zranění obratle a Višvadera - výlet do Anglie).
Úvod utkání nám vyšel dobře. Už v 6. minutě dal branku z přímého kopu Nejedlík - 0:1! Většinu utkání jsme se snažili mít míč co nejvíc na svých kopačkách a nenechat soupeři místo čas k útokům. to se nám dařilo. V 9. minutě pálil Hrstka na branku, ale branku zatím nepřidal. V 15. minutě se povedla krásná střela z dálky Petru Neckařovi, ale také si cestu za brankářova záda nenašla. Až 3 minuty před koncem se stalo to, co přijít nemělo. Nepříjemný závar před brankou jsme špatně vyřešili, obránci míč neodkopli ani brankář si pro míč nešel dostatečně důrazně a domácí tak doslova dokopali míč do naší branky - 1:1.
Nic se nedělo, byl poločas a do druhé půle jsme nabádali kluky, aby začali hrát fotbal jako na Admiře a nepřizpůsobovali se domácí hře. Šlo především o hodně soubojů, hra se hrála především uprostřed hřiště.
Druhá půle začala stejně jako první. Byli jsme více iniciativní, z čehož pramenily i tři střely Martina Richtera. Jenže když my jsme se zastřelovali a byli v tlaku, tak přišla chyba ve 34. minutě, kdy pronikli domácí hráči do protiútoku a když byl překonán i brankář Holub, snažil se Tomáš Nejedlík zabránit míči v cestě do branky, ale místo aby míč vykopl levou nohou, tak si ho tam pravou nohou ještě kopl - 2:1.
Kluci nesložili zbraně a hned ve 35. minutě vyrovnal skore Matěj Hrstka. Po akci Maška, který prostrčil do středu na Hrstku a ten se v tváří tvář brankáři Podolí nemýlil a bombou vyrovnal na 2:2.
Remíza by asi utkání slušela, ale co přišlo na konci utkání, tak to byl vrchol mládežnické kopané. Za posledních 10 minut nás rozhodčí nenechal kopnout. Jakýkoli zákrok a jakékoli upadnutí domácích znamenalo odpískaný faul na naši stranu. Ve 43. minutě odpískal podklouznutí domácího hráče. Z přímého kopu se domácí dostali do vedení 3:2. Sice míč brankář Holub podběhl, ale za zákrok, za jaký odpískal rozhodčí faul, tak zůstává rozum stát...
Nerad se vyjadřuji k rozhodčím, ale i s odstupem času musím říct, že tento mladý chlapec nás poškodil. Mě jako trenéra to mrzí, ale když mi kluci říkají v šatně: "... trenére, já ho nefauloval, on mě pořád držel", tak co k tomu lze říci. Nehledě na to, že domácí nás neustále strkali rukama a ačkoli to naši hráči většinou ustávali, tak zůstala píšťalka němá. Vrcholem všeho byl faul na unikajícího hráče před koncem utkání, kterého domácí obránce sestřelil bez míče a hrálo se dál... Náš hráč ležel na hřiště až do doby, než byl asistentem trenéra odnesen. Pokud by totiž rozhodčí pískl faul, musela by se kopat penalta! Po dotazu na rozhodčího, zda to nebyl faul a proč se nepískalo nám bylo odpovězeno: "...nechte to být, to možná pochopíte později".
Nevím, zda takto chceme vychovávat děti k fotbalu... Každopádně domácí měli snahu a touhu vyhrát, takže nám nezbývá nic jiného než jim poblahopřát k výhře a my se budeme muset snažit získat body jinde.