25.6.2014 22:47   Antonín Plachý  

Začněme další článek odshora, tedy od nejprestižnější soutěže světa, od Ligy mistrů. V posledních  deseti letech stoupá počet vstřelených branek a to ještě k tomu z bezprostřední blízkosti ve středu pokutového území. Tento trend jsme sice zachytili přechodem k malým formám fotbalu, ačkoliv začátky nebyly lehké a lidé, kteří jsou teď spokojeni či to berou jako samozřejmost, začínali s velkou nedůvěrou. Co s tím ale dále?

Pohybujeme se nyní v kategorii mladších přípravek a vznikají otázky: jak by měla vypadat hra dětí? Chceme v mladších přípravkách (U7-U9) naučit děti fotbal barcelonského A-týmu, plného přihrávek na malém prostoru bez obcházení, bez přímočarosti, nebo jen s občasným využitím těchto jevů? Ano, Barcelona je v tom geniální, jenže Barcelonští hráči všichni umějí velmi dobře tyto základní činnosti a prošli výchovou, kde se všichni v prvních letech mazlili s míčem bez omezování od trenérů křičením typu: "tak už to dávej“. Přihrávají si a čekají na záběhy a prostrkávačky za obranu, protože všichni umějí vést míč a přejít přes hráče. Naproti tomu Robben, Ribéry, Hazard, Ronaldo či Neymar jsou nejpřínosnější v tom, že přejdou přes hráče či dva a vytvoří přečíslení. Hrát na jeden či dva doteky je ve hře ta nejtěžší varianta. Hráč vlastně již v momentě, kdy přijímá přihrávku, musí vědět, kam chce míč předat. Tento nárok na orientaci v prostoru a rozhodování je pro děti velmi náročný a je podmíněn perfektním ovládáním míče.

Arséne Wenger například vidí obrovský význam v tom, jak hráči vedou míč a jsou schopni hrát 1:1. Význam toho, co učíme v dětských a mládežnických kategoriích. Zda je pro nás priorita kombinační hra, nebo umění hráčů přejít přes soupeře, zrychlit, poradit si a řešit samostatně situace. Kam chceme posunout za deset let náš fotbal a naše hráče? Budeme schopní konkurovat? Výchovou proti penězům. Znamená to tedy podstatně větší důraz na kvalitu našich trenérů, a to zejména v dětských kategoriích.

Někdy se nadaným dětem v tomto věku povede ve hře uvolnění narážečkou, ale nevyvozujme z toho, že to již umí. Samozřejmě, že to budeme rozvíjet v pozičních hrách, ale i to má svou posloupnost. Zkráceně se koukněme, jak by to mohlo jít za sebou, bez tlaku na počet doteků.

V U7 hrajeme bagovky tak, že uprostřed brání trenér s mírnou aktivitou, 3-4 hráči se jej snaží vždy obejít a po kličce nahrát spoluhráči. Občas se trenér vymění s někým z hráčů. Kratší úseky cca 10 minut.

V U8 již vystupňujeme aktivitu bránění, anebo dáme do středu hráče, který brání naplno. Stále jde o dobré přijetí míče do volného prostoru, náznak kličky nebo kličku bránícímu a přihrávku. Pokud hráči přihrají „z první“, musíme rozlišovat, zda to bylo cílené, nebo jen ukvapené nakopnutí pod tlakem bránícího. Proto by nemělo bránícímu stačit se míče jen dotknout, ale získat ho. Doba hry se prodlužuje.

V U9 jsou již hráči schopni si převzít do volna jedním dotekem a druhým přihrávat, vcelku cíleně a přesně. Přesto je neomezujeme počtem doteků, ale chceme, aby hráli rychle, tak aby přihráli bezpečně před blížícím se obráncem, nebo si včas udělali kličku do volna. Bránit se dá ve dvou, třeba trenér a hráč, v počtu 4:2. Stejně jako ve cvičeních, nebo hře neříkáme, že má někdo bránit napůl, protože v utkání také chceme, aby hráli naplno! Pokud se hraje s jedním bránícím 4:1, protože trenér je v jiném „bagu“ a rodič není k dispozici, můžeme přidat pravidlo, že přihrávka nesmí jít zpět hráči, který přihrával. Hrát naplno však neznamená, že budeme děti 2 minuty honit a pak vystřídáme. Děti hrají hry v delších časových úsecích a samy si nastavují tempo.

U10…..zkuste sami vymyslet další postup, anebo počkejte na další díly:-)

V každé kategorii občas hru zastavíme „zmrzněte!“ a ptáme se hráčů, jak danou situaci vylepšit a proč nabíhat tam, kam řekli, či proč ne. O koučinku jsme si říkali již v minulém dílu.

Takto postupně zvyšujeme nároky her a děláme to pro útočící složitější, tak aby se hra většinově dařila. Jestliže si opakovaně nejsou schopni dát 4-5 přihrávek za sebou, je ještě nastavená úroveň těžká a je třeba ji zjednodušit.  Vracíme se tedy k optimální výzvě.

Pokud máme hráče ve smíšených týmech mladší a starší dohromady, pak k nim musíme přistupovat dle aktuální úrovně a na ty pomalejší mít zkrátka menší splnitelné nároky. Pokud jsme rozepsali postupné ztěžování bagovek, pak v takových týmech zkrátka připravíme více typů hry podle úrovně hráčů. Je velmi ošidné se starat jen o ty aktuálně nejlepší a nejnadanější, protože v budoucnu může více než nadání rozhodovat učenlivost a ochota překonávat překážky. 

Ve fotbale na branky i v těchto hrách rozvíjíme spoustu dovedností: první dotek s míčem, kličku a přihrávku, nabíhání, orientaci v prostoru a samozřejmě rozhodování podobně jako ve hře. Jestliže rozhodování vezmeme jako zásadní herní prvek, inspirujme se u Španělů, kteří mají svou školu herního rozvoje postavenou na posloupnosti.

Učme děti rozhodovat se

1. samostatně – nekřičíme, „Přihraj, střílej!“, ale mlčíme, nebo stimulujeme ostatní „kdo nabíhá?“
2. rychle – tlačením typu „Už to dávej!“ vede spíše ke zbrklému řešení a ubíjí samostatné rozhodnutí
3. správně – jestliže chceme, aby se hráč rozhodl sám a rychle, má právo chybovat a kouč mu dodává důvěru. Případnou chybu může třeba řešit s nehrajícími hráči, které navádí k lepšímu řešení otázkami typu: „Jak byste to udělali Vy?“

Na rozcvičení, o kterém jsme mluvili minule, je možné navázat buď tréninkem nových a tedy koordinačně náročných dovedností, nebo tréninkem rychlosti či rychlosti a koordinace.

Pokud máme hráče rozdělené do skupin a na jednu skupinu by vycházely náročnější dovednosti až na konci, musíme počítat, že tato skupina bude unavenější a tedy i méně pozorná a snaživá než ty předcházející. Pokud tedy lze udělat nácvik nových dovedností společně, ještě před rozdělením, zajistíme všem stejné podmínky. Pokud je však trénink pro hráče dostatečně zajímavý a jsou dostatečně zavodněni, tak nemusíme známky únavy pozorovat vůbec.

3´ společné hry a cvičení s míčem na rozvoj známých dovedností s míčem  

3´ cvičení na rozvoj obratnosti či pohyblivosti

3´ honičky s míčem i bez míče 

Celkem 10´ - trenéři se věnují jednotlivcům v hromadné organizaci

5-10´ Nácvik nové dovednosti s míčem  

5-10´ Soutěž v rychlostních úsecích bez míče  - může navazovat soutěž s míčem

Celkem 10-20´ i zde mohou být individuálně odlišné nároky, které sledují trenéři

10-15´x3 Rozdělení do tří skupin, střídání po 10-15´ v každé skupině 1 trenér (poučený rodič)

1. skupina hra 3:3

2. skupina volné útočné kombinace dva na jednoho (brání trenér)

3. turnaj 1:1 v kombinaci s dovednostními soutěžemi s míčem

Celkem 30-45´ hráči jsou buď rozděleni výkonnostně k sobě, nebo vyrovnaných skupin

5´ Uvolnění klidným typem činností či úklidem, nebo volný čas pro děti

5´Protahovací cvičení se zábavnými obratnostními – kompenzačními prvky 

Občas se udává, že trénink (organizovaná činnost) prvních ročníků přípravek, by měl být cca 60´, ale pokud jsou hráči zaujati činností, která je baví, mohou i takto malé děti vydržet v pohybu i déle než dvě hodiny. Na konci by to však již měla být opravdu jejich volba, a tak třeba po 70´-80´končí organizovaný trénink, kdy si děti vlastně dělají co chtějí, nebo co jim trenéři nabídnou („kdo chce kopat penalty? Kdo chce chytat, kdo chce…“). Do těchto činností můžeme pustit i aktivní rodiče, kteří respektují dohody s trenérem a nechají děti dělat, co chtějí. Takové činnosti, které jsou pro děti zábavou, často končí tím, že již musí s rodiči domů.

1. Kombinovat lze například:  1 tréninku „bagovky“,  1 hra 4:4,  1  hra 1:1 a střelecká soutěž 1:1, 1 pohybové hry a přetahování. Opět rozdělíme tým na tři skupiny, které se střídají, nebo jdou stejné činnosti.

2. Někdy využijeme v 1  tréninku hru pětic, jindy ji využijeme jen v 1 a v další 1  hrajeme turnaj 1:1, další 1 pohybové hry a 1 turnaj v judu a další silové rychlostní a obratnostní činnosti. 

3. U vhodného (nebo naopak lichého počtu hráčů) třeba hrajeme většinu tréninku hru 5:5 včetně hráčů v brance, a z ní jsou vybíráni hráči v různých počtech pro plnění individuálních úkolů, v činnostech, ve kterých se chtějí zlepšit, nebo které určí trenér (zakončování, kličkování, přihrávání, hra 2:2, atd.) Mění se tím i počet hráčů ve hře na 4:4 či 3:3. Jeden kouč řídí hru, druhý cvičení na individuální rozvoj.

1. Zábavná cvičení a hry na individuální činnost s míčem – každý má míč 

2. zábavná silově-rychlostně-obratnostní cvičení a pohybové hry (stimulují všeobecný i fotbalový rozvoj zábavnou formou)

3. Fotbalové hry a cvičení jeden proti jednomu 

4. Fotbal dvojic až pětic, poziční hry („bagovky“)

S postupujícím věkem se zvyšuje význam protažení na konci tréninku po uvolnění (úklidu pomůcek) a jestliže to v U8 zařazujeme stále častěji, mělo by to v U9 být standardní součástí každého tréninku - navíc s doporučením rodičům i dětem, že se mají ještě znovu protáhnout v posteli před spaním, kdy jsou již svaly po tréninku uvolněnější. Tuto formu „domácího úkolu“ po každém tréninku musíme vysvětlit zejména rodičům, jako velmi významnou nejen pro budoucí výkonnost, ale hlavně pro zdraví dítěte. Každé dítě doma v posteli může udělat alespoň protažení v sedu, kdy mu rodič napočítá do 15-20 vteřin. Nejlépe dvakrát. Děti také motivuje to, když rodič cvičí současně. Hlava dolů jako na fotce a ruce tam, kam dítě dosáhne a nepokrčí nohy. Větší důraz na to musíme klást u dětí, které viditelně mají problémy s pohybovým aparátem a zde přichází opět na řadu informování rodičů a někdy třeba i návštěva u fyzioterapeuta či lékaře, kteří již řeší nápravu. Opět tedy vyzdvihněme výhodu spolupráce kouče a rodičů.