13.6.2014 14:46   Daniel Morávek  

Tvá rodina je propojena s historií Tempa už od jeho počátků, mohl bys to přiblížit?
To je pravda, můj děda Oldřich Kapitán stál jako 13letý u zrodu tohoto klubu. Byl jeho členem a hráčem dlouhá léta a jako nejstarší pamětník sepsal kroniku klubu od jeho počátků. Borovice, které lemují spodní travnaté hřiště sázel on, měli původně 20 cm.

Děda pocházel z Lhotky?
Ano, narodil se v roce 1915 v rodinném domku na Lhotce v místech, kde je dnes pizzerie Go Home. Mimochodem ve stejném domě jsem se narodil i já.

Jak vzpomínáš na dědu? Jaký byl?
Prostě starej dobrej rodák. Lhotku miloval a shromáždil o ní spoustu fotek i písemného materiálu.

Co hrál děda za post?
Podle jeho vyprávění hrál v útoku.

Děda stál sice u zrodu klubu, táta ale za Lhotku nikdy nehrál, ne?
Táta se na Lhotku přiženil jako rodák z Krče. Chytal jako brankář dokonce třetí ligu za Spartak Krč a byl na zkoušce i v prvoligových Bohemians. Pak prosel pár pražských klubů a skončil v Lysolajích.

Jaký byl tvůj fotbalový život? Odkdy dokdy jsi hrál za Lhotku, respektive už za Tempo?
Začínal jsem v 8 letech a hrál jsem střídavě až do vojny. Po krátké přestávce, po narození syna Josefa, jsem začal opět hrát, ale po nějaké době jsem skončil. Hrával jsem za béčko a pár zápasů jsem odehrál i v A mužstvu.

Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)

Za béčko jsi ale znovu začal hrát.
Je to tak. V roce 1994 jsem se svým švagrem opět založili béčko, které na Tempu nebylo. Dali jsme dohromady hráče, kteří na Tempu hrávali. Nakoupili jsme dresy a přihlásili jsme se do třetí třídy. A protože šlo opravdu o mužstvo velkých kvalit, hned jsme postoupili do druhé třídy, kde jsem ještě dva roky hrál.

Můžeš říct nějakou vtipnou historku z dřívějšího působení béčka? Co jsem slyšel, tak kolikrát jste vytahovali lidi z hospody, aby vás bylo vůbec dost...
Tak divoké to zase nebylo, hráčů bylo dost, možná víc než dneska. Z hospody nás spíše vyháněli po zápasech. Historek bylo tolik, že bych je mohl vyprávět celé dny, pokud by o to někdo stál.

Hrál jsi ještě někde jinde?
Skončil jsem s fotbalem v Jirčanech v krásné čtvrté třídě.

Hrál jsi s někým slavným, kdo hrál třeba ligu?
Určitě. Když zalovím ve vzpomínkách, tak s Jardou Kloučkem v Bohemians, Zdeňkem Chrudimským ve Spartě nebo Karlem Kounovským, který to dotáhl až do Barcelony. Bylo jich tolik, že si to ani nepamatuji (smích).

Kyje - FC Tempo Praha B 5:2

Na Tempu hraji i oba tvoji synové, takže tradice přetrvala.
Mého prvního syna Josefa jsem přihlásil do klubu v roce 1993 a hraje zde dodnes 21 let. Druhý syn Jakub od roku 1999, tedy 15 let. Oba jsou odchovanci a patrioti tohoto klubu. Oba zde začali a i přes mnoho nabídek z jiných pražských klubů zde určitě i skončí. Nedávno byl jeden z nich přesvědčován, že by bylo pro něj dobré zkusit fotbalové štěstí někde jinde, ale neúspěšně. Oba zažili tolik trenérů a tolik hráčů, že nemají důvod někam odcházet. Na Tempu začali a na Tempu skončí.

Byl jsi podle tebe lepší, nebo horší fotbalista než oni?
Určitě horší, ale o to vetší srdcař. (smích)

Věříš, ze rodinná tradice bude na Tempu pokračovat? Povedeš vnoučata k fotbalu?
Už jsem dědek  a dokonce mám vnuka od Kuby. Koupil jsem mu kopačky i míč a dostal přezdívku Garincha, tak je to snad jasný.

Jak jsi sledoval výkony áčka a béčka, kde tví synové nyní hrají?
Na zápasy áčka jsem chodíval pravidelně, ale od určité doby nechodím. Jedinou radost mi udělalo loňské vítězství v pražském poháru, kdy naši kluci zvedli pohár nad hlavu po finálovém zápase na hřišti Viktorky Žizkov. Nejvíc jsem to však přál synovi Josefovi, který si to po všech zraněních zasloužil. Ačkoliv odkopal všechny pohárové zápasy, ve finálovém mači důvěru v základu nedostal. Nastoupil za nepříznivého stavu 0:1 pět minut před koncem. Na vyrovnávací gól nahrál a sám pak brankou rozhodl, ze se pohár vezl na Lhotku.

Co se týče letošního roku, tak je fajn, že áčko postoupilo zpět do přeboru. Co jsem ale slyšel, někteří hráči mají problémy s tréninkovou morálkou, tak jsem zvědavý, jak se týmu povede v přeboru. A třída přece jenom nemá takovou úroveň. V přeboru bude potřeba dát do hry hlavně srdíčko. Proto přeji Tempu víc vlastních odchovanců - srdcařů, kteří mají ke klubu vztah. Je potřeba více Žaludů, Netušilů, Kuchařů, Nechvílů a Dedků a dalších.

Momentálně tak chodím pouze na béčko. Vládne tam uvolněnější atmosféra a kluci si jdou zahrát pro radost.

Na závěr musím zmínit ještě jednu nedávnou věc, která mě zarmoutila. Tou bylo úmrtí dědy Lhotáka, neodmyslitelné ikony klubu. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří se zúčastnili jeho pohřbu, i když nás bylo málo. Všem patří můj dík. Kdyby se s ním přišel rozloučit každý padesátý, který ho za ty desítky let strávených na Lhotce znal, určitě by se do obřadní síně nevešel.

Každopádně přeji Tempu do dalších let jen to nejlepší.