22.5.2014 12:58   Daniel Morávek  

Jak už jsi dlouho předsedou klubu?
Přibližně deset, jedenáct let, omlouvám se, nevím to přesně, musel bych se podívat.

Tys na Tempu působil už předtím? Jsi odchovanec?
Jsem tu od roku 1981, s přestávkou jednoho hostování a několika zápasů načerno za Zlíchov jsem hrál jen za Tempo.

Co že ses rozhodl jít do vedení? Přeci jenom jsi právník, takže předpokládám, že času nemáš na rozdíl od živnostníka Petra Dedka nazbyt.
Jako impuls si pamatuji jeden okamžik. Tuším, že to bylo v roce 2000, lákala Petra Dedka Zbraslav. Vedení Tempa tehdy Petra přemlouvalo a slibovalo mu dokonce nějaké peníze, když zůstane. Zůstal. Řekl vedení, ať za ty peníze koupí míče, aby měl každý hráč svůj dobrý kulatý míč. A protože to tehdy nějak nestačilo, doplatil Petr zbytek ze svého. Byl to takový signál, že už jsme dost staří na to, abychom tu jenom hráli. Ale nebylo to o tom, že chceme jít do vedení. Šlo o snahu pomoci lidem, kteří se o Tempo v té době starali. Čas není, to máš pravdu, ale to jsem tehdy neřešil.

Co se tady za těch 11 let, co jsi předsedou, změnilo? Ať už po stránce týmů, zázemí nebo hřišť.
Předně musím říci, že vedení Tempa dnes stojí na třech lidech. Je to Petr Dedek, Libor Koubek a Vašek Nechvíla, ti jej řídí. A velmi dobře. Jinde na to, co dělají oni, mají celý aparát. Předseda? Ta funkce je spíše čestná nebo reprezentační, když jdu někam na jednání. Z nějaké setrvačnosti ji mám, možná i proto, že se nechci úplně zříkat odpovědnosti.

Však také neříkám, že je to tvoje zásluha (smích). Vraťme se k otázce, co všechno se změnilo?
Moc to vzpomínání nemám rád. Tuhle jsem to rekapituloval v letáčku pro nábor a uvědomil jsem si, že dolní hřiště i umělka už mají deset let. Už je moc nejde připomínat jako nové, i když to tak pořád v sobě máme. Možná snad pro lepší pochopení některých souvislostí, ale velmi stručně. Tempo, to byly staré šatny, dole škvára, horní tráva budovaná víceméně svépomocí a především maličko dětí. Třeba v přípravce jeden tým. Říkám to při vší úctě k lidem, kteří i tak udrželi Tempo při životě. Handicap, který Tempo v té době mělo, byl fakt velký.

Co ti z těch všech novinek, které jste dokázali, udělalo největší radost? Kdy jsi měl pocit, že se tady fakt něco povedlo.
Radost byla z každé nové věci, to je jasné. Pak zevšední a stane se samozřejmostí, navíc se vždy dostaví pocit, že nám ještě chybí něco dalšího, že bychom se měli posunout. Radost, která zůstává, respektive která se vrací, mám z toho, jak to na Tempu žije. Vždy, když vidím ten zdánlivý chaos, jak se tu točí šest sedm týmů, stovky dětí. "Malé" Tempo je nacpané s prasknutí. Když si jinde stěžují, že nemají děti a my nevíme, kam bychom se vešli. Ale je to samozřejmě i závazek, zase to vědomí, že potřebujeme jít dál. Teď myslím zejména v otázce zázemí.

Co tě naopak mrzí, že se nepodařilo nebo že nevyšlo?
To už jsem vlastně trochu odpověděl. Mrzí mě, že ještě nemáme umělku, že se nám pořád nepodařilo navázat stabilní spolupráci s blízkými školami. Snad jsou to nedostatky, které se nám podaří odstranit. Samozřejmě je mnoho věcí, které jsme mohli udělat jinak, líp, ale na generála po bitvě si moc nehraju. A věřím, že z toho, co se nám nepovedlo, jsme se dokázali poučit.

Už jsi to trochu nakousnul. Jaké jsou plány ohledně hřišť? Ani jedno z nich není úplně v dobrém stavu a jak říkal v rozhovoru správce Venca Nechvíla, dlouhodobě se již jejich stav zlepšit nedá. Plánuje se umělka?
Hřiště s umělou trávou je samozřejmě prioritou. Jestli místo horního nebo dolního hřiště nevím, kromě té "maličkosti“, kterou představují náklady dost přes deset milionů, totiž naši situaci komplikují vztahy k některým pozemkům v areálu. Asi všichni cítíme, že to je v současné době náš největší problém. Možná to není otázka existenční, ale určitě je to velká brzda.

V jakém horizontu by nové hřiště mělo být, pokud by šlo všechno ideálně?
Rád bych věřil, že do dvou let, do tří maximálně. Protože jinak už možná bude pozdě. Základem jsou samozřejmě peníze. Je jich potřeba tolik, že se neobejdeme bez podpory z veřejných rozpočtů. Investice výrazně přesahuje rozsah dotací, které jsou přidělovány v rámci grantových řízení hlavního města Prahy. Samozřejmě v kontextu s tím, že Tempo dnes patří mezi kluby s největší členskou základnou v celé republice můžeme trochu pociťovat jako nespravedlnost, že umělku nemáme. Na druhou stranu, v předchozích letech, kdy bylo vedení města i městské části vnímavější k potřebám Tempa, jsme získali významnou pomoc. Bohužel, jak jsem již zmínil, měli jsme velký handicap a zatímco jsme museli investovat do rekonstrukce škvárového hřiště a nové střechy, rozšíření šaten a podobně, jinde mohli plánovat a stavět umělku. I když Tempo nepatří mezi kluby, kam by milionová podpora mířila pozoruhodně pravidelně, věřím, že se najdou kompetentní lidí, kteří dokáží správně posoudit, kde poskytnutá finanční pomoc dětem skutečně pomůže. A že se dočkáme.

Plánují se ještě nějaké novinky v zázemí klubu, nebo již je nová budova, postavená před několika lety, dostačující?
Dostačující asi není, což souvisí s rozvojem, kterým Tempo prochází. Umím si představit mnoho věcí, které by se hodily. Ale jak jsem řekl, prioritou je nyní umělka. Pokud bychom ji měli postavit, budeme muset jako spoluúčast, tedy prostředky, které bychom museli uhradit z vlastních zdrojů, uhradit určitě přes dva miliony. Takže máme na co šetřit. V budově šaten proto počítáme kromě zařízení klubovny maximálně s provedením dílčích úprav či oprav.

Pojďme se na závěr podívat na Tempo také z fotbalové stránky. Bude se zde hrát žákovská liga i v příštích letech?
To bych rád věděl a moc bych si přál. Ani ne tak kvůli nějakým vlastním ambicím, ale kvůli našim klukům a trenérům, kteří by si soutěž a konfrontaci s nejlepšímu určitě zasloužili. Ale je třeba vidět věci reálně. Pro účast je stanoven celý soubor kritérií, která FAČR pečlivě hodnotí. A Tempo v nich musí obstát v konfrontaci s kluby, které mají v mnoha směrech lepší výchozí podmínky a větší jméno. Dnes máme na Tempu skutečně výborné trenéry, to je až neskutečné. Pokud si pronajmeme hřiště s umělým povrchem, máme slušné zázemí. Na druhou stranu kvůli určitému výpadku v práci s dětmi na přelomu století se nemůžeme pochlubit odchovanci v ligových soutěžích nebo v reprezentaci a tyto body nám zase v celkovém hodnocení nutně chybí. Udělali jsme maximum, uvidíme.

Jak to vypadá se spoluprací se školkami, o kterých se tady v poslední době hovoří? V jaké to je fázi?
Jako základna pro naše přípravky skvěle fungovala Fotbalová školka. Loni v létě jsme zvažovali, zda se pokusit nabídnout školkám vedení sportovních či fotbalových kroužků přímo u nich, nakonec jsme do toho nešli. Především proto, že jsme pro tento projekt neměli odpovídající personální pokrytí a naložit Vaškovi další úvazek jsme nechtěli. Když nyní jeden z trenérů inicioval spolupráci se školkami, jsme samozřejmě rádi, protože v tomto směru potřebujeme odbornou podporu a pomoc. Projekt spolupráce se školkami tak má nový a mnohem reálnější rozměr. Nyní jsme oslovili blízké školky a pokud projeví zájem, pokusíme se dohodnout na konkrétní spolupráci. Se školkami je to tak, že bychom jim chtěli nabídnout, že by naši trenéři mohli vést "sportovní" nebo "fotbalové" kroužky přímo ve školkách. Jako se děti hlásí na keramiku nebo plavání, chodily by cvičit. Nebo by to mělo podobu pravidelné odborně vedené sportovní průpravy všech dětí v rámci jejich školkového programu. To, co můžeme školkám poskytnout, je právě vysoká kvalita a zkušenosti našich trenérů. Samozřejmě stejnou spolupráci bychom rádi rozvinuli i se základnímu školami, tam by se podle zájmu školy mohlo jednat o kroužky, nepovinné předměty nebo až sportovní třídy, to je samozřejmě určitý konečný cíl, nebo přání. Jasné je, že pokud chceme, aby co nejvíce dětí hrálo fotbal nebo aby se prostě jen hýbaly, pak musíme za nimi do škol.

Co dalšího máte do budoucna v plánu? Klidně i v řádu let.
O zázemí jsme už mluvili dost. Ale klub je pořád ještě víc o lidech, velkých i těch malých. Osobně se domnívám, že v nich je v současné době největší síla Tempa. Máme skvělé trenéry pod nejodbornějším možným dohledem Tondy Plachého, špičkového sekretáře i finančního ředitele (smích). Správce, který sice možná není největší kutil, ale je skutečnou duší klubu. V tom nemáme konkurenci. Přesto je řada oblastí, kde by Tempo ještě potřebovalo odbornou pomoc. Třeba Tempáky extra už neděláme na koleně, protože máme šikovného grafika a tiskoviny podle toho vypadají, na internetových stránkách je také vidět, že je dělal profík. Jsou parádní. Ale třeba v oblasti PR, při organizaci plesu, tím nemyslím moderátory, nebo i jiných akcí, které by se nabízely, při hledání sponzorů, při čerpání dotací a grantů, a v mnoha dalších činnostech bychom potřebovali kádrové doplnění. Potřebujeme někoho, kdo by poradil, pomohl a dal impuls. Třeba jako se školkami nebo Jirka Janeček s pořádáním turnaje pro školy. Při počtu dětí, které na Tempu máme, zde máme obrovský potenciál ve spolupráci s jejich rodiči, který se nám bohužel nedaří úplně využít. Asi je to naše chyba, nevím jestli špatně či málo komunikujeme, ale přál bych si to zlepšit. Protože pak by bylo Tempo ještě silnější.