FC Tempo Praha
U8: Motáme a nemotáme
17.5.2014 21:48
Dominik Kadlec
Tempáci si zahráli poučný zápas se Slavií.
Proti Slavii jsme zapojili všechny kluky bez ohledu na výkonnost, protože všichni potřebují hrát a to i ti, co jsou momentálně pozadu, protože i z nich pořád mohou vyjít šikovní hráči, kteří třeba nebudou hrát první a druhou ligu, ale budou hrát na dobré úrovni.
Hřiště v rohu bylo o něco silnější a to druhé o něco slabší. Na tom druhém se naše dva silnější týmy velmi rozstřílely a pak tam dostali prostor ti slabší kluci. Na tom silnějším byla hra vyrovnaná, což potvrzují i výsledky, ale Slávisté tam byli určitě sebevědomější a drzejší, a tak si dovolili i víc fintiček, které se jim dařily. Naši kluci před nimi často couvali až do vlastní branky a nechávali se přehrát v důrazu, což je zvláštní. Kliček taky moc nebylo a jak jsem klukům řekl, tak jsme na ně prohráli 200 ku 12, když dvě udělal Nicholas a 10 Vojta. Trochu jsem to přehnal, protože i od ostatních jich pár vidět bylo, ale zase třeba proti zápasu s Třeboradicemi jich bylo o dost méně, zatím tedy máme bilanci, kdy jeden zápas motáme a motáme a druhý zápas nemotáme.
Nakonec jsme se rozhodli si dát ještě pátou čtvrtinu a to už jsme kluky rozdělili na ty, co nejvíc makali z našich týmů a na druhém hřišti měli šanci ti, co tolik nemakali. V tento moment jsme konečně i na tom lepším hřišti potvrdili to, že jsme starší a měli bychom být favoritem a Slavii jsme přehráli asi v poli a zároveň i gólově.
Co se koučování týče tak stejně jako s Třeboradicemi jsem na kluky zase moc nemluvil a to hlavně ne věci jako, že mají hráče za sebou a jestli by si neměli naběhnout jinam. Třeba ve čtvrté čtvrtině to u mého týmu příliš nefungovalo, a tak rázem prohrával 6:0, když jsme klukům ze Slavie asi na 4 branky přihráli. Když už jsme tak ale dostali gólů 6, tak klukům samo začalo docházet, že takhle hrát nemůžou a nakonec snížili ještě na 6:4, protože začali dělat to, co by měli. Je to jedna z cest, byť trochu bolestivá, ale nemůžeme stát klukům za zády celý život a pomáhat jim.
Hřiště v rohu bylo o něco silnější a to druhé o něco slabší. Na tom druhém se naše dva silnější týmy velmi rozstřílely a pak tam dostali prostor ti slabší kluci. Na tom silnějším byla hra vyrovnaná, což potvrzují i výsledky, ale Slávisté tam byli určitě sebevědomější a drzejší, a tak si dovolili i víc fintiček, které se jim dařily. Naši kluci před nimi často couvali až do vlastní branky a nechávali se přehrát v důrazu, což je zvláštní. Kliček taky moc nebylo a jak jsem klukům řekl, tak jsme na ně prohráli 200 ku 12, když dvě udělal Nicholas a 10 Vojta. Trochu jsem to přehnal, protože i od ostatních jich pár vidět bylo, ale zase třeba proti zápasu s Třeboradicemi jich bylo o dost méně, zatím tedy máme bilanci, kdy jeden zápas motáme a motáme a druhý zápas nemotáme.
Nakonec jsme se rozhodli si dát ještě pátou čtvrtinu a to už jsme kluky rozdělili na ty, co nejvíc makali z našich týmů a na druhém hřišti měli šanci ti, co tolik nemakali. V tento moment jsme konečně i na tom lepším hřišti potvrdili to, že jsme starší a měli bychom být favoritem a Slavii jsme přehráli asi v poli a zároveň i gólově.
Co se koučování týče tak stejně jako s Třeboradicemi jsem na kluky zase moc nemluvil a to hlavně ne věci jako, že mají hráče za sebou a jestli by si neměli naběhnout jinam. Třeba ve čtvrté čtvrtině to u mého týmu příliš nefungovalo, a tak rázem prohrával 6:0, když jsme klukům ze Slavie asi na 4 branky přihráli. Když už jsme tak ale dostali gólů 6, tak klukům samo začalo docházet, že takhle hrát nemůžou a nakonec snížili ještě na 6:4, protože začali dělat to, co by měli. Je to jedna z cest, byť trochu bolestivá, ale nemůžeme stát klukům za zády celý život a pomáhat jim.