FC Tempo Praha
Rozhovor týdne: Jaroslav Teplan
8.5.2014 17:40
Daniel Morávek
Snažíme se, aby se kluci v budoucnu nikde neztratili, ať už na sportovním nebo životním poli, říká trenér U14.
Na Tempu jsi od zimy, kde jsi předtím působil?
Působil jsem na Slavii a na Dukle.
Proč sis vybral zrovna Tempo?
Skončil jsem na Dukle a oslovil mě Jirka Janeček, zda bych nechtěl na Tempo. Nějaký čas jsem se rozmýšlel. Podíval se na pár videí, řekl jsem si, že jde o výzvu, a rozhodl se to zkusit. Důležitou roli rovněž hrálo, že zde působí Tonda Plachý a vedení mělo o mé působení na Tempu zájem.
Vzhledem k tomu, žes působil na Dukle a na Slavii, zkus porovnat fungování těchto klubů a Tempa. V čem je hlavní rozdíl?
Těch rozdílů je hodně, ale po sportovní stránce je to především v komunikaci mezi trenéry a nastavování koncepce v klubu. Na Tempu si každý trenér jede podle sebe a chybí zde jednotná koncepce a filozofie.
Můžeš být konkrétnější ohledně té komunikace?
Mám na mysli komunikaci, co se týká tréninků. Schůzky mezi trenéry, kde se řeší detaily a věci okolo fungování jednotlivých týmů. Nějaké schůzky zde proběhly, ale nemělo to daný efekt. Chybí mi, abychom přišli na trénink a rozebrali podrobnosti. Je potřeba si navzájem pomáhat a obohacovat se znalostmi.
To na Tempu nefunguje?
Zatím mi přijde, že moc ne.
Vidíš i nějaká pozitiva, ve kterých je Tempo alespoň srovnatelné s většími kluby?
Na Tempu je zase výborné, že jsme blízko vedení klubu a že spolu můžeme řešit všechny věci. Že můžeme za pomoci vedení ovlivňovat chod klubu. Vedení je hodně vstřícné a chce se ubírat dobrým směrem.
Jaký je rozdíl v tréninkovém servisu? Ve velkých klubech se například dost cestuje po různých areálech.
Když jsem byl na Dukle, cestoval jsem. Když jsem byl na Slavii, cestoval jsem. Teď jsem na Tempu, necestuji, je vše na jednom místě, což je super. Na druhou stranu má tráva takové zatížení, že se to projevuje na její kvalitě. Stejně tak nejsem spokojený s tím chodit část tréninku do lesa. Snažím se proto raději domlouvat přáteláky, abych tam nemusel.
Co se ti nelíbí na krásném lhoteckém lese?
Chci trénovat fotbal a ne hry v přírodě.
Mluvil jsi o komunikaci s trenéry a vedením, jak funguje komunikace s rodiči?
Nevidím v ní žádný problém. Rodiče si samozřejmě museli zvyknout, že jsme nároční trenéři. My se s asistentem snažíme být spíše v ústraní a držet si od rodičů odstup. Když mají rodiče s čímkoli problém, rádi to s nimi vyřešíme a o všem si s nimi popovídáme. Nicméně klukům už je 14 let, měli by se postupně osamostatňovat a být zodpovědní za většinu věcí, které dělají. Proto se snažíme z 95% všech věcí řešit přímo s kluky nebo pomocí webu, kde se nacházejí aktuální informace o dění v týmu.
Považuješ se za náročného trenéra?
Určitě se za něj považuji. Nastavili jsme v týmu takovou linii, která klukům pomáhá. Je potřeba řád a disciplína a myslím si, že to funguje. Je jedno, jestli jsem na Slavii, na Tempu nebo Horní Dolní. Nároky budu mít pořád stejné, jenom musíme brát v potaz kvalitu hráčů. Když chci něco dělat, tak se snažím vždy na 100 %, jinak nemá smysl danou činnost provádět.
Jak změnu vnímají samotní kluci? Nebyl to pro ně šok?
Ze začátku to pro ně byl šok, protože nevěděli, co po nich chceme. Že se po tréninku musí sprchovat, že musí chodit 15 minut před tréninkem, že trénink nekončí po 90 minutách, ale že následuje i rozbor v kabině a nastavování dalších a dalších věcí. Kontrolujeme i žákovské knížky, jak se učí. Chceme fungovat jako tým a ne jako kroužek.
Máš docela dost zraněných hráčů, nejsou přetrénovaní? Nebo je spíše náhoda, že se zranění sešla?
Nemyslím si, že to je přetrénováním. Trénujeme čtyřikrát týdně, což je pro tuto kategorii kluků zcela normální. Rovněž si musíme uvědomit, že hrajeme žákovskou ligu. Kluci byli zvyklí na jiný režim, ale je to otázka adaptace. Kluci jsou rovněž ve vývinu, kdy rostou, takže sem tam se něco přihodí. A fotbal není bezkontaktní sport a zranění přichází.
Když jsem vás dneska viděl, přišlo mi sympatické, jak se už od brankáře snažíte hrát po zemi. Jakou máš trenérskou filozofii a koncept?
To je otázka na dlouhé povídání. Především chceme vychovat sebevědomé, charakterově zdravé osobnosti v týmu. Kluci musí být zodpovědní za své chyby a za svá rozhodnutí. Snažíme se, aby se v budoucnu nikde neztratili, ať už na sportovním nebo životním poli. Fotbal je pouze nástroj k tomu ucelovat jednotlivé osobnosti hráčů. Právě proto se snažíme s klukama co nejvíce komunikovat a řešit dané situace s nimi a ne s rodiči. Co se týká samotné hry, tak chceme, aby se kluci snažili hrát fotbal, a to i pod tlakem a třeba i za cenu chyb, ze kterých se samozřejmě musí poučit.
Působíš tady už několik měsíců, vidíš u kluků pokroky?
Markantní. Problém byl po všech stánkách. Technické, taktické a také v kondici. Kluci byli bez dynamiky a v nějakém tempu byli schopní vydržet jen několik minut. Teď už dokáží podat slušný dynamický výkon celých 70 minut. Ovšem další stránky výkonu musíme postupně zlepšovat. Je to na dlouhodobou práci.
Když se podívám na tabulku, tak do výsledků se to příliš nepromítá. Problém máte hlavně s dáváním gólu. Za celé jaro jste zatím dali jen dva. Čím to?Vyplývá to z naší herní filozofie. Když se snažíš rozehrávat od brankáře po zemi a soupeř tě presuje, je těžké se dostat do útočné třetiny soupeře, abys ho vůbec ohrozil. Učením ztrácíš míče a děláš chyby. Postupem času si ale kluci vše osvojují, zlepšují se a už dokážeme branku soupeře ohrozit. Neříkám, že to půjde s každým. Nastavili jsme nicméně dlouhodobou cestu a chce to trpělivost. Když stavíš dům, také nezačínáš střechou ale základy.
Chceš tedy na Tempu zůstat?
Těžko říct, kam se bude ubírat můj fotbalový směr. Teď ale nemám v plánu odcházet.
Jaké máš osobní cíle do budoucna? Studuješ doktorát na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Chceš se třeba trénováním živit?
Chci být hlavně spokojený a dělat, co mě baví. Klidně tělocvikáře a u toho trénovat fotbal.
Hraješ sám velký fotbal?
Dříve ano, a to na havlíčkobrodsku krajský přebor. Skončil jsem ale v 21 letech, kdy jsem začal trénovat na Slavii a na samotné hraní již nezbyl čas.
Nemáš plánu zase začít tady v Praze?
Chtěl jsem začít zase před rokem, jsem však po plastice vazů v koleni a necítím se, abych zase začal hrát.
Jsi zapojený do přípravy konceptu školek, které by Tempo dělalo. V jaké fázi se projekt aktuálně nachází?
To nevím, jelikož mi vedení nic neřeklo. My jsme přišli s tímto nápadem, že by se školky mohly zavést. Měli jsme s vedením schůzku, pak nám už ale nedali vědět. Takže nyní čekám na odezvu. (pozn.redakce: projekt školek se přerušil na 14 dní z důvodu odjezdu předsedy klubu na dovolenou, ale ve druhé půlce května by měl nabrat konkrétní obrysy)
Působil jsem na Slavii a na Dukle.
Proč sis vybral zrovna Tempo?
Skončil jsem na Dukle a oslovil mě Jirka Janeček, zda bych nechtěl na Tempo. Nějaký čas jsem se rozmýšlel. Podíval se na pár videí, řekl jsem si, že jde o výzvu, a rozhodl se to zkusit. Důležitou roli rovněž hrálo, že zde působí Tonda Plachý a vedení mělo o mé působení na Tempu zájem.
Vzhledem k tomu, žes působil na Dukle a na Slavii, zkus porovnat fungování těchto klubů a Tempa. V čem je hlavní rozdíl?
Těch rozdílů je hodně, ale po sportovní stránce je to především v komunikaci mezi trenéry a nastavování koncepce v klubu. Na Tempu si každý trenér jede podle sebe a chybí zde jednotná koncepce a filozofie.
Můžeš být konkrétnější ohledně té komunikace?
Mám na mysli komunikaci, co se týká tréninků. Schůzky mezi trenéry, kde se řeší detaily a věci okolo fungování jednotlivých týmů. Nějaké schůzky zde proběhly, ale nemělo to daný efekt. Chybí mi, abychom přišli na trénink a rozebrali podrobnosti. Je potřeba si navzájem pomáhat a obohacovat se znalostmi.
To na Tempu nefunguje?
Zatím mi přijde, že moc ne.
Vidíš i nějaká pozitiva, ve kterých je Tempo alespoň srovnatelné s většími kluby?
Na Tempu je zase výborné, že jsme blízko vedení klubu a že spolu můžeme řešit všechny věci. Že můžeme za pomoci vedení ovlivňovat chod klubu. Vedení je hodně vstřícné a chce se ubírat dobrým směrem.
Jaký je rozdíl v tréninkovém servisu? Ve velkých klubech se například dost cestuje po různých areálech.
Když jsem byl na Dukle, cestoval jsem. Když jsem byl na Slavii, cestoval jsem. Teď jsem na Tempu, necestuji, je vše na jednom místě, což je super. Na druhou stranu má tráva takové zatížení, že se to projevuje na její kvalitě. Stejně tak nejsem spokojený s tím chodit část tréninku do lesa. Snažím se proto raději domlouvat přáteláky, abych tam nemusel.
Co se ti nelíbí na krásném lhoteckém lese?
Chci trénovat fotbal a ne hry v přírodě.
Mluvil jsi o komunikaci s trenéry a vedením, jak funguje komunikace s rodiči?
Nevidím v ní žádný problém. Rodiče si samozřejmě museli zvyknout, že jsme nároční trenéři. My se s asistentem snažíme být spíše v ústraní a držet si od rodičů odstup. Když mají rodiče s čímkoli problém, rádi to s nimi vyřešíme a o všem si s nimi popovídáme. Nicméně klukům už je 14 let, měli by se postupně osamostatňovat a být zodpovědní za většinu věcí, které dělají. Proto se snažíme z 95% všech věcí řešit přímo s kluky nebo pomocí webu, kde se nacházejí aktuální informace o dění v týmu.
Považuješ se za náročného trenéra?
Určitě se za něj považuji. Nastavili jsme v týmu takovou linii, která klukům pomáhá. Je potřeba řád a disciplína a myslím si, že to funguje. Je jedno, jestli jsem na Slavii, na Tempu nebo Horní Dolní. Nároky budu mít pořád stejné, jenom musíme brát v potaz kvalitu hráčů. Když chci něco dělat, tak se snažím vždy na 100 %, jinak nemá smysl danou činnost provádět.
Jak změnu vnímají samotní kluci? Nebyl to pro ně šok?
Ze začátku to pro ně byl šok, protože nevěděli, co po nich chceme. Že se po tréninku musí sprchovat, že musí chodit 15 minut před tréninkem, že trénink nekončí po 90 minutách, ale že následuje i rozbor v kabině a nastavování dalších a dalších věcí. Kontrolujeme i žákovské knížky, jak se učí. Chceme fungovat jako tým a ne jako kroužek.
Máš docela dost zraněných hráčů, nejsou přetrénovaní? Nebo je spíše náhoda, že se zranění sešla?
Nemyslím si, že to je přetrénováním. Trénujeme čtyřikrát týdně, což je pro tuto kategorii kluků zcela normální. Rovněž si musíme uvědomit, že hrajeme žákovskou ligu. Kluci byli zvyklí na jiný režim, ale je to otázka adaptace. Kluci jsou rovněž ve vývinu, kdy rostou, takže sem tam se něco přihodí. A fotbal není bezkontaktní sport a zranění přichází.
Když jsem vás dneska viděl, přišlo mi sympatické, jak se už od brankáře snažíte hrát po zemi. Jakou máš trenérskou filozofii a koncept?
To je otázka na dlouhé povídání. Především chceme vychovat sebevědomé, charakterově zdravé osobnosti v týmu. Kluci musí být zodpovědní za své chyby a za svá rozhodnutí. Snažíme se, aby se v budoucnu nikde neztratili, ať už na sportovním nebo životním poli. Fotbal je pouze nástroj k tomu ucelovat jednotlivé osobnosti hráčů. Právě proto se snažíme s klukama co nejvíce komunikovat a řešit dané situace s nimi a ne s rodiči. Co se týká samotné hry, tak chceme, aby se kluci snažili hrát fotbal, a to i pod tlakem a třeba i za cenu chyb, ze kterých se samozřejmě musí poučit.
Působíš tady už několik měsíců, vidíš u kluků pokroky?
Markantní. Problém byl po všech stánkách. Technické, taktické a také v kondici. Kluci byli bez dynamiky a v nějakém tempu byli schopní vydržet jen několik minut. Teď už dokáží podat slušný dynamický výkon celých 70 minut. Ovšem další stránky výkonu musíme postupně zlepšovat. Je to na dlouhodobou práci.
Když se podívám na tabulku, tak do výsledků se to příliš nepromítá. Problém máte hlavně s dáváním gólu. Za celé jaro jste zatím dali jen dva. Čím to?Vyplývá to z naší herní filozofie. Když se snažíš rozehrávat od brankáře po zemi a soupeř tě presuje, je těžké se dostat do útočné třetiny soupeře, abys ho vůbec ohrozil. Učením ztrácíš míče a děláš chyby. Postupem času si ale kluci vše osvojují, zlepšují se a už dokážeme branku soupeře ohrozit. Neříkám, že to půjde s každým. Nastavili jsme nicméně dlouhodobou cestu a chce to trpělivost. Když stavíš dům, také nezačínáš střechou ale základy.
Chceš tedy na Tempu zůstat?
Těžko říct, kam se bude ubírat můj fotbalový směr. Teď ale nemám v plánu odcházet.
Jaké máš osobní cíle do budoucna? Studuješ doktorát na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Chceš se třeba trénováním živit?
Chci být hlavně spokojený a dělat, co mě baví. Klidně tělocvikáře a u toho trénovat fotbal.
Hraješ sám velký fotbal?
Dříve ano, a to na havlíčkobrodsku krajský přebor. Skončil jsem ale v 21 letech, kdy jsem začal trénovat na Slavii a na samotné hraní již nezbyl čas.
Nemáš plánu zase začít tady v Praze?
Chtěl jsem začít zase před rokem, jsem však po plastice vazů v koleni a necítím se, abych zase začal hrát.
Jsi zapojený do přípravy konceptu školek, které by Tempo dělalo. V jaké fázi se projekt aktuálně nachází?
To nevím, jelikož mi vedení nic neřeklo. My jsme přišli s tímto nápadem, že by se školky mohly zavést. Měli jsme s vedením schůzku, pak nám už ale nedali vědět. Takže nyní čekám na odezvu. (pozn.redakce: projekt školek se přerušil na 14 dní z důvodu odjezdu předsedy klubu na dovolenou, ale ve druhé půlce května by měl nabrat konkrétní obrysy)