24.4.2014 15:45   Daniel Morávek  

Dneska jste postoupili do semifinále pražského poháru, vévodíte přeboru staršího dorostu. Čím podle tebe soupeře převyšujete?
Zdobí nás určitě fotbalovost. Dokážeme se dostat i ze složitějších situací. Poradíme si, když na nás někdo zkouší pressing. Dokážeme pod tlakem udržet balon a rozehrát ho. Snažíme se hrát fotbal a jde nám to.

Jsi tedy zatím spokojen s výkony na jaře?
Jsem spokojený s výsledky, s výkony však úplně ne. Přestože vyhráváme, v některých zápasech byl výkon dost vlažný. Například zápas s Juniorem. Vyhráli jsme 3:2, byli jsme opticky lepší, ale chyběla tomu šťáva. Kdybychom hráli naplno, bylo to jednoznačnější a bez nervů.

(do rozhovoru vstoupila obsluha v hospodě U Krychle Maruška: "Tohleto je na prdel." Ukazovala přitom na Jirku Hrona (no dobře, ukazovala na sedátko, které se dává na židli a které leželo místo toho na stole.))

Neschází klukům motivace? Přece jenom pořádá vyhráváte, soupeře přehráváte a tabulku vedete o 8 bodů.
Ve hře je ještě 24 bodů a to je ta hlavní motivace. Poslední dva zápasy máme těžké. Předposlední kolo hrajeme na Měcholupech, kde jsme dnes hráli pohár. Poslední kolo nás čeká Dukla. Kdyby se v posledním kole rozhodovalo přímo o vítězi přeboru, tak je asi nám všem jasné, že proti nám postaví ligové áčko. Snažíme se proto náskok držet a nenechávat vše na poslední zápasy.

Jak je těžké kluky motivovat?
Zatím to moc těžké není. Moje trenérské krédo je, že fotbal musí především bavit. Snažím se, aby tréninky byly v pohybu a měly švih. Trénujeme pořád s balonem, snažíme se dělat herní cvičení, které kluky baví.

A jak kluky motivuješ na zápas? Hraje v šatně znělka Ligy mistrů a koušete do citrónu?
Neřeším kraviny. Před zápasem se snažím říkat jenom to důležité. U kluků je důležitá hlavně vnitřní motivace, která tam naštěstí je. Vidina výhry pražského přeboru je totiž silná motivace sama o sobě. Bavíme se o tom už od konce podzimu, že šance vyhrát přebor tady reálně existuje. Já se je nesnažím nijak zvnějšku motivovat, že bych jim něco sliboval nebo na ně křičel.

Takže nějakou výzvu, že když třeba uděláte double (vyhrajete přebor a pohár), tak si necháš oholit hlavu, narůst knír nebo uříznout ruku, nemáte?
Nic zatím nemáme. Respektive máme naplánováno, že když uděláme double, tak to pořádně oslavíme. U starších dorostenců, kteří jsou známí svými oslavnými akcemi, je to dostatečná výzva.

Teď jsi mi nahrál na další otázku, jak je to se životosprávou před zápasem?
Měli jsme s ní trochu problém na podzim. Hlavně zápas na Stodůlkách, kdy polovina týmu byla společensky unavená a zápas podle toho vypadal. Na jaře se ale prakticky nic nestalo. Drobný prohřešek měl jen Radek Geissler, ale to jsme si vyříkali.

Máte nějaké sankce za její porušení?
Sankce máme. Pokladníkem je Christ Nwogu a ten rád naúčtuje cokoli.

To znám, máme podobné pokladníky...Starší dorost, ale samozřejmě nejen ten, spolupracuje i s okolními kategoriemi. V případě staršího dorostu jde o mladší dorost a muže. Jak funguje spolupráce?
S mladším dorostem funguje spolupráce tak, že když kluci můžou, chodí ho doplňovat. Vloni v létě totiž proběhlo doplnění staršího dorostu, kdy nebyla ani jedenáctka starších dorostenců. Doplnili jsme tým sedmi hráči ročníku 97. V největší nouzi bychom mohli tým doplnit i ještě dalším mladším dorostencem. U mladších kluků je ale znát, že nejsou tak vyspělí, a to především fyzicky.

Část dorostenců pravidelně hraje za béčko a někteří dokonce i pravidelně za áčko můžu. Jak v tomto ohledu funguje podle tebe spolupráce?
Spolupráce funguje dobře. Je pravda, že áčko trpí nedostatkem lidí. Snažíme se proto některé kluky posílat i na tréninky s áčkem. Jednak, aby jich byl rozumný počet na tréninku, a jednak, aby se otrkali. Co se týče béčka, tak spolupráce je naprosto bezproblémová. S Petrem Dedkem probíhá i komunikace na úrovni postů. Kluci, co hrají v dorostu za post, hrají tento post i v béčku. S áčkem toto samozřejmě úplně nemůže fungovat, jelikož úspěch áčka je důležitý a tam je to vysloveně na Liboru Kollerovi.

Často se stává, že na konci dorostu hráči skončí s fotbalem a muže tak nikdo neposílí. Myslíš, že se tento neblahý trend posledních let na konci této sezóny změní? Že někteří dorostenci zůstanou na Tempu a budou hrát za áčko či béčko?
Věřím tomu, že ano. Důvod je strašně jednoduchý. Zůstali tady kluci, kteří fotbal opravdu milují. Chodí na tréninky a zápasy mužů dobrovolně a baví je. Je možné, že někdo skončí, ale myslím si, že většina do přípravy nastoupí. Počítám, že půjde o přípravu áčka a ti, kteří se neuplatní, půjdou do kádru béčka.

Pojďme teď k tobě, na Tempu už jsi trénoval několik různých věkových kategorií, které kluky tě nejvíce baví trénovat?
Určitě jsou to dorosty, protože s těmi kluky se dá nejvíce lidsky pracovat. Pokud jde navíc o fotbal, už jsou vyspělejší a fotbalově se v podstatě pohybují na úrovni chlapů. Nemají takové zkušenosti a přehled, ale z hlediska technicko-taktické přípravy jsou to už chlapi. S kluky je navíc sranda, řeší se takové ty lidské věci a třebas i občas průšvihy. Jde o námahu, která mě baví nejvíce.

Chceš zůstat u dorostu i po sezóně, nebo máš jiné plány?
Plány po sezóně nejsou moc růžové, protože mi končí celý realizační tým. Já jsem proto už vedení připravoval na to, že si dám po sezóně nějakou delší pauzu. Strašně rád bych si odpočinul.

Takže bys u žádného týmu na Tempu už ani nepomáhal?
Jde o to, že já když dělám věci, tak je dělám naplno. A ono se to nezdá, ale trenéřina není “jen” třikrát týdně hodinu a půl trénink a o víkendu zápas. S týmem se musí žít, musíš kluky znát a musíš znát i jejich rodiče. Musíš to dělat na 100% nebo vůbec. Aby to člověk dělal pořádně, je to záhul a za ta léta toho mám také plné brejle.

Máš na mysli pauzu, nebo dokonce úplný konec?
Nevím. Já mám fotbal strašně rád. Na Tempu jsem jako trenér už 9 let. Nechci proto říkat, že nadobro skončím. Co já vím, třeba dostanu nabídku dělat u Sparty a na podzim se objevím tam (smích). Ne teď vážně, neplánuji asi, že bych skončil úplně. Chci si teď ale dát prostor sám pro sebe a trochu zvolnit.

Mluvils, i když částečně ze srandy, o trénování Sparty. Máš nějaké trenérské ambice či bereš fotbal jen jako zábavu? Přece jenom máš A licenci.
Ambice živit se trénováním tady určitě je. Já jsem si licence ale vždy dělal hlavně proto, že mě trénování zajímalo a že jsem se v něm chtěl zdokonalovat. Jak jsem říkal, snažím se věci dělat na 100% a vzdělání k tomu patří. Mám sen trénovat Spartu, a to ze dvou prostých důvodů. Jednak má Sparta tréninkové centrum na Strahově, což mám kousek od baráku, a jednak jsem odmalička Sparťan. Vychoval mě k tomu děda a dědův velký sen byl, abych někdy na Spartě trénoval. Děda už sice není mezi námi, mám ale pocit, že mu to dlužím. Kdyby se možnost trénovat na Spartě u nějakého rozumného týmu naskytla, bylo by to zadostiučinění, nová zkušenost a nová zábava.

Vity mě poprosil, abych se tě na závěr zeptal, jak to vypadá s tvoji hráčkou kariérou v béčku. Jak to tedy vidíš? Začneš znova hrát?
Já bych strašně rád, Už bych teoreticky nastoupit mohl. Jak jsem však měl zranění a svalovou atrofii, tak jsem strašně pomalý.

To je 90 % béčka..
Já vím, mně to ale samotnému nedá. Mohl bych už nastoupit, ale nebylo by to takové. Možná bych to do konce sezóny chtěl zkusit na pár minut, ale nebude to žádná hitpárada. Do příští sezóny bych ale rád už nastoupil.

Tak to bude mít Vity radost, díky za rozhovor.

Také díky.