O svátečním pondělí jsme přivítali tým Kyjí, který stejně jako my okupuje spodní patra tabulky. Po minulém týdnu, kdy jsme na půdě Junioru po dlouhé době naplno bodovali (mimochodem bylo to o fous, neboť k Junioru už o pár dní později přišel veleúspěšný a drahý trenér Gregor s téměř Mourinhovskou bilancí 78-17-15, který Tempo dobře zná z několik let starého angažmá), a tak jsme doufali, že opět s několika posilami z A-týmu přidáme třetí podzimní výhru. Jenže už když v kabině začal novic A-týmu Mára Benda přemítat, že dnes si dá gól každý, začali ti vnímavější větřit problém. No prostě jsme prohráli 0:1, ale o výsledky tolik nejde, jak už chápou i poslední dva "výsledkáři" z řad rodičů (paní Vitásková a pan Hlavička – mimochodem zde bych rád z pozice pokladníka připomenul žádost klubu o sponzorský příspěvek, neboť jediný z rodičů béčka, kdo zareagoval na výzvu z před osmi let, byl právě pan Hlavička, který sice žádné peníze neposlal, ale z jím slíbených 200 korun českých jsme vybudovali travnatou plochu i přístavbu kabin).
A nyní jednotlivě k hráčům – nejprve základní sestava:
Honza Opletal – inkasoval po rohovém kopu, jinak si příliš nezachytal, takže si zpestřil pobyt v brance jedním podběhnutým odskokem míče a následným modlením, které bylo vyslyšeno a míč branku přeskočil
Jirka Valášek – Jirku musím pochválit, chtěl hrát i vymýšlet, dokonce se jednou odvážně vydal až do vápna soupeře, jen měl smůlu, že se tam objevil ve stejnou chvíli i míč a podrazil mu nohy; na druhou stranu zaslouží Jirka pokárání za chybějící večeři pro kamarády z týmu, zvlášť když den předtím po zápase áčka cpe i Zeba, aby se to snědlo.
Dominik Kadlec – tenhle kluk chce, to je na něm vidět, snaha z něj sálá, ale bilance na béčku 0-0-6 moc lichotivá není, ale Domčo nevzdávej to, někteří hrají i po čtyřicítce, vytrvej a jednou si s náma ten vítěznej pokřik taky zakřičíš
Jirka Nechvíla – minulý týden se mě na poslední chvíli vedoucí týmu Vity zeptal, kdo při absenci stálého kapitána Pepy Kloudy má být jeho náhradníkem. Napadla mne poťouchlá myšlenka zjistit, zda se Jirka umí podepsat. Pak jsem se na to zapomněl rozhodčích zeptat a dodnes to tedy nevím, co už ale vím je, že nesmím tuto volbu do budoucna podceňovat, neboť Jirkovo sebevědomí po zápase opustilo sluneční soustavu. Fotbalové umění ale zůstalo tam, kde bylo vždy, a to není pro spoluhráče dobrá zpráva. Za zmínku stojí jeho obranná činnost v čase 45:10, kdy do puntíku provedl to, o čem byl poučen v poločasové pauze svým trenérobratrem, jen jaksi nepostřehl, že mu Václav říkal, aby to nedělal, ne aby to dělal. Ale jinak je Jirka poctivý, na tréninky chodí, je to kluk do nepohody
Michal Netušil – lehkost a bezstarostnost, to jsou Netova poznávací znamení, to jak bez jakýchkoliv obav kopne míč do lesa 5 sekund po odpískání a 10 sekund po obdržení žluté karty, to je ojedinělé, pokud čtou naše referáty i v Plzni, doporučoval bych Michalovy lekce klidu pro jejich exekutory penalt
Pepa Hurka – pochvala, že se dostal do největší a pohříchu jediné vyložené šance zápasu, pokárání za to, že ji zazdil; po minulém zápase, kdy střídal za stavu 3:0 se nechal slyšet, že se možná vracel až moc, to mne zaujalo, že o tom fotbale přemýšlí, je třeba zapracovat na tréninkové docházce, třeba minulý týden ve středu si trajdá po nocích kdovíkde a ve čtvrtek je kvůli tomu nastydlý, takže rázem chybí v jednom týdnu na dvou trénincích a to se pak ta B-třída těžko v druhých poločasech stíhá, v tom je ten fotbal velmi neúprosný a to, Pepo, nezaonačíš
Mára Benda – tady je třeba zdvihnout varovně prst, neboť Mára byl poslední dobou velmi poctivý, nechyběl snad na žádném tréninku, kvalitní příprava se logicky odrazila na jeho výkonnosti a vystřelila jej až na lavičku A-týmu, odkud mu Libor Koubek pomohl dokonce až na hřiště. Jenže Mára nám zpychl, minulý týden se mu už za béčko ani nechtělo hrát, když se vyhrálo, tak se lekl a nyní už zase jako hrát chtěl, ale jen poločas, aby se asi neřeklo. Mám o něj strach, že tu slávu neunese a skončí jako hromada talentů před ním, kterým agenti přehnanou chválou vymyli mozek a měli je pak jen jako dojné krávy bez ohledu na jejich kariéry.
Ondra Šváb – tady budu velmi stručný, domluvit si rande na termín zápasu béčka, to snad nemyslíš Ondro vážně. To, že nakonec nebrala telefon a šel jsi hrát, to tě neomlouvá. Takovej jsi bejval poctivej kluk, doufám, žes nechytl Bendovu chorobu…:-)
Filip Boháč – jseš s námi chvíli, takže je jasný, že sehranost chybí, ale kdybys třeba před a po tréninku zašel do kabiny, sžil by ses s týmem lépe. Jinak čekáme na první gól, nejen že by mohl přinést body, ale hlavně příspěvek do kasy.
Jirka Žalud – přišel pomoct a zároveň chtěl stáhnout či dokonce dotáhnout dvougólový náskok Honzy Míky v Tempácký střelecký tabulce, ale nedopadlo to. S Jirkou prostě vyhráváme jen, když jde o vše, takže v květnu se těšíme, že se budem hodně vídat. Jinak chápu, že nechceš být za Hujera, ale klidně přines televizi i béčku, já to klukům vysvětlím, že jseš prostě dobrák.
Petr Dedek – léta běží, gólů ubývá, šancí taky, ale na tréninky chodím, takže při Vityho dlouhodobých problémech s formou a Kubovou častou marodkou si to místo ještě stačím vychodit. Díky kluci!
K náhradníkům:
Tomáš Klíma – máš rád fotbal, chodíš na Tempo snad osmkrát týdně, všechno super, jen neokoukávej od Jirky Nechvíly ty nákopy na náhodu, ty jsi na rozdíl od něj fotbalista, tak mrkni spíš na Limberskýho
Kuba Hurka – po čtvrtečním Meresjevovském odplazení se (pro ty mladší, co googlují – Příběh opravdového člověka) se zázračně dostavil k zápasu, to se cení, jenže loňský střelecký prach zvlhl tedy až neskutečně a tak to vypadá, že příští léto se na výšivkách na kopačky asi ušetří. Co je ale horší, to je soustavné kličkování před pokladníkem, lépe to umí už jen Michal Hašek, když vysvětluje, jak předevčírem nebyl tam, kde byl
Pepa Klouda – no tak tady se musím trochu zastavit. Kapitán, to by měla být duše mužstva a co udělá Pepa, když se sedmkrát nevyhraje? Nepřijde kvůli dešti na trénink, a ještě to omlouvá teplotou. Ale v neděli už běží do Drážďan, po Drážďanech a z Drážďan, aby ve čtvrtek znovu nepřišel na trénink. Samozřejmě je tím pádem nepoužitelný v zápase, neboť těžko mu v rychlosti vysvětlíme signály a další taktické finty, kterým se věnujeme vždy na čtvrtečním předzápasovém tréninku a co udělá Pepa? Neunese to a po šestsetipadesátiosmi hospodách v řadě najednou upaluje z kabiny rovnou pryč. Nechápu, nicméně každý zaslouží druhou šanci, takže tento čtvrtek Pepo přijď a my budeme všichni dělat, jako že se nic nestalo, jo?
K těm, co vůbec nebyli:
Tomáš Doskočil – už se těšíme na tvůj debut, jestli ovšem budeš v zápasech tak rychlý, jako při dodávání fotky na legitku, tak už se zase netěšíme
Ondřej Dvořák – další finanční kličkař, heslo slibem neurazíš bys mohl mít někde vytetované, škoda docházky, na hřišti to zvláště po boku Jirky Nechvíly vypadá celkem obstojně
Jiří Hlavička – tak tady bych mohl psát hodně dlouho, ale Jirka se nezúčastňuje zápasů, takže by se nemohl na rozdíl od ostatních někdy příště bránit, což mi brání pokračovat
Jiří Hron – zde nevím, jestli za nás ještě hraje, po tomto článku se to možná dozvím
Daniel Morávek – zhubni, vystrč toho Nechvílu ze sestavy a budem kamarádi
Daniel Prokop – u této mediální hvězdy dokonce nevím, jestli za nás ještě trénuje
Zdeněk Slavíček – už dlouho jsem ho neviděl tak rozesmátého, jako v pondělí, když se přišel zraněný jen podívat a věděl tak, že jej nebude žádný pro něj blázen (myšleno trenér či spoluhráč) častovat výkřiky, kam to přihrává, ať chce více míč a podobně, jako se mu to pravidelně při zápasech děje a on to tak nemá rád
Ondřej Stejskal – myslím, že to byl první zápas bez žluté karty pro Stejskyho, jinak chválím, že začal mít k fotbalu uctivý vztah a na posledních akcích se vždy objevil v obleku. Horší je, že to prý znamená konec v McDonalds, a mužstvo už tak nestihne zajít na plánovaný gratis noční raut na Drivu
Tomáš Vitásek – to nejlepší na konec. No, když tak nad tím heslem přemýšlím, tak to ne vždy platí.