Muži B: Konečně správná volba kapitána

25.10.2013 11:10   Jiří Nechvíla  

Benfika přerušila neúspěšnou sérii a zvítězila 4:1 na Junioru.

Když jsem otevřel dveře naší šatny a rozhlédl se, moc nadšený jsem nebyl. Moc dobře jsem si uvědomoval, že je dnes potřeba vyhrát. Jenže! Více jak polovina mužstva měla ze soboty, kdy se slavilo krásných 50 let předsedy a místopředsedy, kocovinu, v šatně seděli vysloužilí a opotřebovaní hráči z A-mužstva, opět nám chyběl náš nepostradatelný kapitán a těsně před zápasem jsme se dozvěděli, že Junior spojil B-mužstvo s A-mužstvem, a tak se nám začala klepat kolena.

Jediné pozitivum bylo, že jsme měli konečně kvalitního brankáře a úsměv na tvář mi akorát dokázal vehnat Tomáš Vitásek a jeho kontrast plážových šortek a pralesní hlavy. Zas zkažená neděle, myslel jsem si. Jenže! Po první větě, která vyšla z úst Petra Dedka, mi naběhla husí kůže. Cituji: "Hoši, kapitánem pro dnešní zápas bude Jirka Nechvíla." Okamžitě jsem se postavil a s dovolením Petra jsem si vzal slovo. Začal jsem kluky burcovat, hecovat a motivovat. Reakce na sebe nedala dlouho čekat a v šatně byla rázem vítězná atmosféra. Po rozdání dresů a sdělení sestavy jsme šli sebevědomě na rozcvičku. Takový zápal jsem dlouho neviděl. Junior jen koukal a začal být nejistý. Po taktické přípravě jsem si svolal mužstvo, udělali jsme kolečko a z plných plic jsme si motivačně zařvali na vítězství.

Rozhodčí fouknul do píšťalky a začal koncert. Z pozice stopera jsem měl perfektní přehled o hře, hráče jsem si dirigoval, když byla potřeba, hráče jsem pochválil, když byla potřeba, hráčům jsem vynadal, s rozhodčím jsem dle potřeby diskutoval a od lavičky jsem dostával informace, které jsem předával týmu. Dařila se nám kombinace, byli jsme rychlí, dynamičtí a hladoví po vítězství. Po soustavném tlaku vznikaly standardní situace, ze kterých dal Dvořák, díky svému důrazu ve vápně, dvě branky. Do poločasu ještě přidal branku, tak trochu na Messiho, Kounovský.

O poločase jsem si opět vzal slovo. Bylo důležité, aby mužstvo neztratilo koncentraci, nic ve druhém poločase nevypustilo a vstřelilo ještě další branky. I když se druhý poločas už tolik nepovedl, vítězství jsme si pohlídali, z penalty jednu branku přidali a z penalty jednu branku dostali.

Po konečném hvizdu jsem poděkoval rozhodčím za dobře odvedený výkon, šel podepsat zápis o utkání a mohl jsem se konečně odebrat do šatny si pořádně zařvat. Vítězství jsme potřebovali a podle toho se taky odvíjel pokřik. Tak nahlas a tak s nadšením jsme si dlouho nezakřičeli. Měl jsem dobrý pocit. Jako kapitán jsem dovedl tým k vítězství a svoji úlohu jsem tak splnil.

Zápasy: