Do Vršovic jsme přijeli bez Gazů a Vency Kaliny, základním problémem bylo jak s obranou, protože Radek je stále zraněný, Polda toho po nemoci zatím moc nenatrénoval, Vojta byl celý týden v Itálii a vrátil se v sobotu ráno a Jindra měl také v týdnu zdravotní absence, takže jediný stabilní kámen byl Tomáš Klíma. V útoku začal Jirka Hendrich se Sašou a Moe nastoupil na kraji zálohy.
Úvod zápasu byl oboustranně bez snahy o kombinaci, většinou míče létaly vzduchem, takže se na to nedalo moc koukat. První velké vzrušení tak obstaral pan rozhodčí, který k překvapení všech odpískal pro domácí penaltu za situaci, kdy si Ondra ve vápně zpracovával míč na hrudi. Vést diskuse o tom, zdali se míč dotkl jeho ruky, je bezpředmětné, neboť obě paže měl těsně u těla, za což se pokutový kop, výslovně dle pravidel, nepíská. Soupeř penaltu proměnil a kluci jakoby přestali hrát. Zbytečně jsme se zbavovali míčů, nevěřili jsme si až na Chrise, který byl několikrát při pokusu o průnik podražen, avšak bez hvizdu či jiné odezvy. Přesto jsme se dokázali dostat do několika slibných pozic, v největší byli určitě Jirka Hendrich, který po přistrčení Morise pálil z vápna nad a Christ, kdy po hezkém průniku trefil pouze vyběhnuvšího brankáře. Avšak Vršovice se dostaly také do několika šancí, především hrozil ze standardních situací, prosadil se ale až po naší ztrátě ve středu hřiště a zaváhání Vojty. Poločas tak skončil nepříznivě 0:2 z našeho pohledu.
O poločase jsme udělali dvě změny, stáhli jsme Martina a Vojtu, na stopera se posunul Ondra a na beka Patrik a obrana začala fungovat o poznání lépe. Začali jsme aktivněji a soupeře přehrávali, až přišel souboj ve vápně, po kterém se pískala druhá penalta proti nám. Je pravda, že faul to byl, mnoho horších ale bylo neodpískaných, především na Chrise. Avšak Honza penaltu chytil a z následujícího brejku jsme dali kontaktní gól, kdy Saša přihrál do běhu Christovi, který si už věděl rady. Dále jsme soupeře přehrávali, ale do zakončení jsme se dostávali s obtížemi, i když třeba Sašovi několikrát chyběl kousek k lepšímu zakončení a další obrovskou šanci neproměnil Christ, kdy tváří v tvář brankáři trefil pouze tyč. Celá druhá půle se pak odehrávala v duchu té první, tedy absolutní laxnosti rozhodčího Stumpfa, která udivila především při podražení Chrise dávno po odehrání míče (mmj. to bylo ve vápně). Víc to komentovat nemá smysl, smutné je, že letos mají již stejnou zkušenost kluci z Kolovrat.