Již sraz na utkání v Ďáblicích nevěstil nic dobrého. Na místním hřišti jsme se sešli v neděli v 15:15, což věštilo, že se bude hrát od 16:30. Pro náš A tým první nepříjemnost, neboť jsme si všichni vědomi toho, že nedělní výkopy nám nesedí. Po proflákaném víkendu se každý vidí v tuto hodinu doma v rodinném kruhu, užívajíc si poslední chvíle volného víkendu. Pokud k tomu přičteme potemnělé a unavené podzimní počasí, prořídlé řady našeho hráčského kádru, kdy byli na lavičce pouze zraněný Kabíček, po nemoci příchozí Patrik Geissler a náhradní brankář Varecha, Žaluda s Kadlecem ve středu zálohy, kteří v tomto složení snad nikdy nevyhráli a soupeře s kvalitní ofenzivou lačnícího po svém prvním vítězství, nemohl zápas ani dopadnout jinak.
Do utkání jsme vstoupili dobře, od začátku zápasu jsme tlačili soupeře a vytvořili si i několik nadějných příležitostí, které většinou pálil Hlavík. Přes náš tlak jsme ani jednu branku nedali. Přišla tedy řada na domácí, jejich nenápadnou akci ukončil faulem ve vápně Kalina a soupeř šel po pokutovém kopu do vedení 1:0. Od té doby byl soupeř na hřišti lepším týmem, což potvrdil krásným gólem z trestného kopu za vápnem a bohužel ještě jednou brankou těsně před poločasem.
O poločase jsme byli odhodlaní se zápasem něco udělat, opět jsme začali dobře a měli nějaké šance. Naší snaze ale uštědřil tvrdé K.O. hlavní rozhodčí. Nejprve jsme nechali soupeře naprosto jednoduše projít po naší levé straně, ten poslal míč před branku, kde Netušil škobrtl o soupeře a k vidění byla druhá penalta. Bohužel Netušil už měl z prvního poločasu nesmyslnou žlutou kartu, a tak šel po druhé žluté kartě do šaten. Soupeř penaltu proměnil a my, s vidinou stavu 4:0, počtu hráčů 10 a 30 minutami hry před sebou, se prali s tím, abychom zápas vůbec důstojně dohráli. No zvládli jsme to napůl, inkasovali jsme ještě třikrát, z toho jednou po dalším krásně trefeném přímém kopu zpoza vápna, a jednou se prosadili v podobě branky Hurky v 89. minutě.
Prohráli jsme 1:7 a na těle nás místo dobrého pocitu hřál z ostudy kabát.