Poslední prázdninovou sobotu jsme přivítali na domácím hřišti hráče FK Motorlet Praha. Za krásného slunečného počasí zápas začínal v 10 hodin a nás čekalo nelehké utkání.
Jak všichni víte, po předchozích utkáních, která jsme vysoko prohráli, se poraženecká nálada a odevzdanost soupeři vplížila i mezi naše kluky a přestali si věřit. Nechuť hrát a vtípky, tak kolik dneska dostaneme, neposlouchá nikdo z nás rodičů ani trenérů rád. Bylo s tím třeba něco udělat.
Zlom nastal v kabině před zápasem s Motorletem. Myslím, že je velice těžké přesvědčit kluky v této situaci, aby bojovali, ale nám se to alespoň částečně povedlo, což vyplývá z následujících řádků.
Na soupeři bylo znát, že si nás chce dát k svačině, protože s úvodním hvizdem sličné rozhodčí se na nás vřítil s řevem jak lokomotiva. Ovšem narazil. Náš tým se probudil a začal hrát to, co se požadovalo. Důraz, rychlá kombinace, bojovnost a v neposlední řadě srdíčko. Povzbuzováni rodiči a trenéry hráli konečně svoji hru. Soupeř byl evidentně překvapen a vypálil několik nepřesných střel na naši bránu. Naši kluci měli také několik šancí, které neproměnili, ale největší změnou, která byla jasně vidět, bylo zlepšení hry a bojovnost. Kluci makali a znepříjemňovali Motorletu rozehrání od branky i herní kombinace a viděli, že to jde. To je ten klíčový moment, kdy mužstvo vstane z popela a jako jeden muž bojuje o vítězství do poslední minuty. Děkujeme hráčům za tento výkon. To je pro nás nedůležitější.
Přestože jsme prohráli 1:4, nechceme za bojovnost pochválit jednotlivce, ale celý tým, protože toto nasazení rozhoduje o vítězství. Chceme poděkovat rodičům za podporu a trpělivost v nelehké cestě za zlepšujícími se výkony.