Ml.dorost: Hodnocení sezony 2012/13

8.7.2013 21:13   Jiří Hron  

Trenér Jiří Hron nebyl spokojen s výsledky, ale vytvořil pracovitou partu hráčů.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Hlavní cíl byl jí zvládnout s hlavou vztyčenou. Kluky totiž čekaly dvě velké změny, ta první, fotbalová, byl přechod do kategorie mladšího dorostu, mnohem větší změna ale přišla v jejich osobním životě, kdy hodně kluků nastoupilo na střední školu, což znamená nejen vyšší náročnost studia, ale také jiný životní styl, kamarády a spoustu dalších věcí, které hráče zatěžují a v důsledku toho někdy dochází ke ztrátě sportovní motivace. Jinak výsledkový cíl byl zachovat mladšímu dorostu přeborovou příslušnost i pro další sezonu.

Jak se je podařilo naplnit?
Nikdo z kluků neskončil, troufám si říci, že nás to navíc i docela bavilo a hlavně jsme vytvořili dobrou partu, takže v tomhle ohledu naprostá spokojenost. Výsledkově jsme na tom tak úspěšní nebyli, především bodové konto zůstalo o dost chudší, než bych si představoval a to hlavně díky jarním výpadkům s Juniorem a závěru utkání se Stodůlkami. Přebor jsme ale udržet dokázali.

Jak jste byli spokojeni s "fotbalovostí" herního projevu mužstva?
Spokojený jsem se hrou na míči, pokud se kluci pod tíhou okamžiku nezblázní a nezačnou bezcílně nakopávat míče, dokážeme hrát pohledný fotbal. Problém ale nastává, když míč nemáme pod kontrolou, tam nám chybí lepší pohyb, komunikace a vzájemné zajišťování. Paradoxem je, že nejvíc branek jsme obdrželi po chybách pramenících ze snahy o příliš fotbalové řešení.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Díky tomu, že ostatní týmy disponovaly převážně hráči ročníku 96 a u nás to byl přesný opak, soupeři nás převyšovali především silovou a rychlostní dispozicí. Překvapilo mne, že ve srovnání s loňským ročníkem, kdy jsme hráli přebor starších žáků, soupeři v přeboru mladšího dorostu praktikovali mnohem více taktiku dlouhých nakopávaných míčů. Je jasné, že nám to dělalo docela problémy, nejen díky věku kluků, ale také výškovému průměru, který v týmu máme. Soupeře jsme tak překvapivě často převyšovali snahou o kombinaci a také bezproblémovým chováním, kterého si zvláště v období puberty cením.

Kde byste chtěli být se svým týmem na konci příští sezóny?
Příští rok nás čeká práce ve starším dorostu, přesouvá se tam několik kluků ročníku 97. Tým je to kvalitní, má na to hrát v horních patrech tabulky. Uvidíme ale, jak na tom bude situace v áčku, kolik kluků bude s nimi hrát a jak pravidelně, dále je tu Benfika, do které by se během sezony měli etablovat hráči ročníku 95, aby se připravili na přechod do dospělé kategorie. A je jasné, že pokud bude třeba, půjdou 97ky pomoci mladšímu dorostu. Navíc někteří kluci budou maturovat, takže těžko teď předvídat celou sezonu. Ale nechci se předem vymlouvat, člověk si nemá dávat malé cíle a jako každý chci vyhrávat, takže udělám vše pro to, abychom na konci sezony byli na čele tabulky.

Jak fungovala spolupráce s ročníkově okolními týmy a co by se na ní případně mohlo vylepšit?
Se staršími žáky fungovala perfektně, stejně jako loni, v zimě jsme dali řád spolupráci se starším dorostem. Tam bych vylepšil jedinou věc a tou je velký odpad hráčů. Kdybych totiž vzal všechna zranění, která se tam klukům přivodila, tak by to vydalo na malý lazaret, kterému velí Šváb s červenou kartou:-). Navíc vzhledem k tomu, že Netu, Venca Kalina a já jsme takoví tři veteráni, fungovat to prostě musí…

Jak jste spokojeni s účastí a přístupem k tréninkům?
Spokojenost. Účast byla nízká pouze v zimě v pondělí, kdy se sešlo chabé zdraví některých jedinců s tanečními kurzy dalších, takže jsme trénovali v menším počtu, ale jinak, když jsem viděl stavy jiných týmů, třeba i áčka, tak myslím, že nám můžou závidět. Přístup byl u některých jedinců ne úplně ideální, už jsme to s nimi řešili, problém je v tom, že díky tomu klesá jejich výkonnost a pak je trénink ani zápas nebaví, protože jim to nejde a ztrácejí další motivaci k tréninku, ale to se zlepší.

Nejlepší moment sezóny?
Výhra na Lokádě, kdy jsem byl služebně v zahraničí a kluci (hráči i Mára s Carlosem) mi dokázali, že to jde i beze mne.

Nejhorší moment sezóny?
Zlomený kotník Lukáše Heince na soustředění.

Co Vám osobně přináší trénování?
Radost, a když se dílo povede, i pocit z dobře odvedené práce.

Co Vám to naopak případně bere?
Čas na můj osobní život.

Chcete-li něco říci závěrem, tak prosím...
Fotbal není jen kopání do balonu. Často na hřišti zůstávají plastové lahve a jiné odpadky, o chování se k trávě ani nemluvě. Na chodbách zůstávají pomůcky tak, že aby je musel uklidit ten, kdo chce projít okolo, večer jdu do zamčené budovy a uvnitř se svítí, a hlavně spousta kluků vás ani nepozdraví. Areál Tempa je náš domov a my jsme jedna velká rodina, tak to mějte na paměti a chovejte se podle toho.

Osoby: