Tempo se do přeboru vrátí, tvrdí trenér Koller

20.6.2013 15:23   www.fotbalpraha.cz  

Klub pracuje skvěle s mládeží a do dvou let bude v přeboru zpátky.

Tempo opouští Pražská teplárenská přebor, když skončilo na předposledním místě. Nečekaný průšvih je výsledkem nepovedeného jara, kdy mužstvo trenéra Libora Kollera během posledních devíti kol uhrálo jen čtyři remízy. Od čtrnácté pozice, kterou uchvátily Uhelné sklady, dělil tým ze Lhotky jen horší vzájemný zápas. "Je to ohromné zklamání. Celá sezona byla z našeho pohledu divná a divoká," hodnotí Koller.

Během jara by nejspíš dlouho nikoho nenapadlo, že by mohlo Tempo dostat padáka z přeboru. Co se stalo, že nakonec nejvyšší pražskou soutěž opouští?
Nebylo to jen o druhé půlce soutěže, už na podzim jsme neuhráli tolik bodů, kolik jsme chtěli. Musím říct, že herně to nebylo špatné, ale jakmile došlo na lámání chleba, tak bylo všechno špatně. Když šlo do tuhého, tak jsme to prostě nezvládali. Tam jsme dělali neskutečné věci a dostávali po nich góly. Byly tam všelijaké nedohody v obraně, dostávali jsme góly z dálky, dávali jsme si vlastní góly. To se soupeřům nestávalo.

Nepodlehl váš tým trochu uspokojení, když Uhelné sklady přišly kvůli administrativní chybě o body, leckdo už je odepsal?
I to mohla být možná jedna z příčin. Nevím, celá ta sezona byla vážně divná. Měli jsme to ve vlastních rukách a neuhráli to. Zlobit se můžeme především na sebe. Ještě deset minut před koncem zápasu s Třeboradicemi to bylo 2:2 a bod by nám stačil. Jenže jsme dostali třetí gól a prohráli. Tenhle zápas ale o našem sestupu nerozhodl.

V nadsázce lze říct, že jste měli devět mečbolů, jak si záchranu uhrát, tedy získat o bod víc, který vám teď chybí. Proč to tým nedokázal?
Tady je potřeba vidět víc věcí, vždyť Tempo doma naposledy v přeboru vyhrálo loni v říjnu. Vyhrávat doma, to je přece základ. Celé to bylo taky o hlavě, kluci mi to pak sami přiznali, že se v některých okamžicích báli. Nezvládli jsme to a sestupuje se.

Zkoušel jste týmu pozici přímo v pozici hráče, je zklamání o to větší?
Určitě. Beru to jako osobní zklamání. Chtěl jsem týmu pomoci přímo na hřišti, zlomit to k lepšímu jako hrající trenér, ale bohužel to nepřineslo efekt. Život jde dál, ale chce to čas, aby to špatné mohlo odejít. Teď se bude řešit, co dál.

Myslíte tím své další působení u týmu Tempa?
Přesně tak. Máme ve čtvrtek schůzku, kde se vyjádří obě strany. Je jasné, že zklamaní jsme všichni, já i Tempo. Pořád to ve mně doznívá.

Když vezmete v úvahu vaše současné pocity, zvítězila by touha Tempo do přeboru vrátit, nebo raději odejdete a pokusíte se fotbalové zklamání přebít jinde?
Uvidíme, jak se ve čtvrtek domluvíme. Byly dva momenty, kdy jsem se na to chtěl vykašlat. Bylo to po porážce s Bílou Horou a taky po remíze s béčkem Střížkova, kdy jsme vedli dvakrát o tři góly a skončilo to nerozhodně 4:4. To byly strašné rány. Já mám rád fotbal, ale po těch utkáních jsem měl fakt těžké spaní. Na čtrnácté místo nám chyběl bod a my jsme ho nedokázali získat. Já jsem do poslední chvíle věřil, že ho uděláme.

Je to největší zklamání vaší bohaté kariéry?
Zklamání to samozřejmě je, ale fotbal dělám dlouho a asi už jsem zažil větší. To ale neznamená, že mě tohle nebolí. Člověk je starší, víc si to bere. Je to zklamání, které ale po čase vyšumí. Když vezmu herní stránku, tak Tempo do I. A třídy nepatří. Na druhou stranu to mužstvu může pomoci. Tým je mladý, získá zkušenosti a do přeboru se vrátí silnější. Za rok, nejpozději za dva. Kluci to dokážou.

Leckteří trenéři, kteří si vyzkoušeli pozici hrajícího kouče, tvrdili, že už raději budou buď jen na trávníku, nebo na lavičce. Jaký dojem máte vy?
Já jsem nelitoval, že jsem do toho šel. Je to samozřejmě jiné, než když člověk všechno sleduje z lavičky. Už se mi stalo, že to ujíždělo a nestřídal jsem. Moc jsem chtěl týmu pomoci přímo ze hřiště, nevyšlo to a já tu primární odpovědnost beru na sebe. Šel jsem do toho jako hráč a z devadesáti procent to beru na sebe.

Zmínil jste zápas s Bílou Horou, tam jste dostali gól v úplném závěru…
Jo, kdybych tam nedal malou domů, ze které dal soupeř gól, tak jsme měli o ten bod víc. Ten by to teď řešil. Ten hráč byl v zeleném a já ho prostě neviděl. Stejně tak tam byl zápas s béčkem Střížkova, kdy jsme vedli 3:0 a 4:1, nakonec z toho byla jen remíza 4:4. Jako bychom se báli vyhrát. Nad tím, co my jsme dokázali ztratit, zůstávala hlava stát.

Po některých duelech jste také naznačoval, že bodové zisky soupeře v boji o záchranu nejsou jen tak. Co jste tím myslel?
Tak když někdo za 23 kol vyhraje třikrát a pak během posledních sedmi kol zvítězí šestkrát, tak co si mám o tom myslet? To vyhlášení bylo vyústěním situace. Na Uhelných skladech jsme dostali gól z penalty, z ofsajdu. Stačí se podívat na to, že video ze zápasu začíná až v osmé minutě. Každý se nad tím může zamyslet. Jak říkám, byla to divná sezona, ale měli jsme to stejně ve svých rukách, takže naštvaní jsme hlavně na sebe.

Co jste si říkal po poslední porážce s Třeboradicemi, která rozhodla o sestupu, protože Uhelné sklady naplno bodovaly v utkání s Uhříněvsí?
Jakmile byl konec, věděli jsme, že je zle. Taky pro mě nebylo překvapení, jak to celé dopadlo. Ať si o tom udělá každý obrázek sám. Jak říkám, Tempo se z toho ale vymotá a do dvou let bude v přeboru zpátky a bude odolnější. Klub pracuje skvěle s mládeží, Uhelné sklady jsou na tom opačně. Ale prostě to teď dopadlo takhle a už s tím nic nenaděláme.

Přitom Tempo vyhrálo pohárovou soutěž, ve finále jste připravili o sen v podobě double tým Vršovic. Co říkáte na to, že dosáhlo takového úspěchu v sezoně, kdy se propadlo z přeboru? Bylo znát, že v poháru tým nemá sestupové starosti?
Hráli jsme v poháru moc dobře, snažil jsem se hráčům pořád říkat, bez ohledu na soutěž, ať to berou tak, že je to o tom, kdo je lepší a kdo horší. V poháru jsme to zvládali a dařilo se, v přeboru bohužel ne. Pohárovou euforii ale bohužel překryla deka sestupu. Ale opakuji: Tempo se do přeboru vrátí, o tom nepochybuji.

Osoby: