Muži Tempa B prohráli nedělní zápas s Újezdem nad Lesy (všechna tři slova jsou název soupeřova týmu, utkání se sice konalo nad lesy, které oddělují městskou čtvrť Lhotka od městské čtvrti Hodkovičky, nicméně nad těmi se konají všechna domácí utkání Tempa, ačkoli ani to není podmínkou, protože předcházející domácí zápas Tempo B se neodehrálo nad lesy, ale v Újezdě, jakkoli zde musím přiznat, že není jisté, nakolik lze tento domácí zápas nazývat předcházejícím, protože sice zmiňovanému zápasu s Újezdem Nad Lesy domácí zápas v Újezdě předcházel z hlediska losu, ale z hlediska časového jej následoval, a musím také varovat před záměnou Újezdu nad Lesy s Újezdem, který se nachází na Praze 4, v němž se konal onen odložený domácí zápas, o kterém se tady zmiňuji, a o kterém bude asi brzo psát Dan Morávek, každopádně by však, abychom se vrátili k původnímu tématu, v případě geografického popisu „nad lesy“ - ve smyslu nad lhoteckými lesy – nebyl jakýkoli důvod psát slovo „lesy“ s velkým L, což částečně vysvětluje, proč jsem musel mít na mysli, že komentovaný zápas byl s týmem „Újezd nad Lesy“, a pro případy příštích reportů to může vyjasňovat odlišnost tohoto zápasu od zápasu s Újezdem, myšleno tím z Prahy 4, v němž jsme odehráli předcházející, či chcete-li následující domácí zápas, konaným nad lesy, v tomto případě myšleno nad lhoteckými lesy - tedy prostě u nás na Tempu, ačkoli samozřejmě nelze vyloučit možnost, že někdo by mohl zkrátit jméno týmu „Újezd nad lesy“ na „Újezd“ a poté referovat o zápasu s Újezdem nad Lesy jako o zápasu s Újezdem nad lesy a myslet tím naprosto stejný zápas, tedy pouze zdůrazňovat konání nad lesy a chybně vyvolávat dojem, že se jednalo o domácí zápas s Újezdem z Prahy 4, na jehož hřišti jsme hráli předcházející, či chcete-li následující domácí zápas; tolik na vyjasněnou).
Zápas jsme prohráli 1:3 (průběh skór 0:1, 0:2, 1:2, 1:3). Pikantní je, že osobně jsem byl a dosud jsem přesvědčen, že jsme již v první polovině skórovali a vyrovnali na 1:1, a to krátce po mém převelení ze zálohy na kraj obrany, které sice mému hernímu projevu v daném zápase neuškodilo, nicméně se podepisuje na mojí dlouhodobé výkonnosti, protože jsem ve třech zápasech vystřídal tři posty, což mi nedovoluje osvojit si herní styl ani jediného z nich a nastupovat na kterémkoli z nich byť jen s drobným stupněm sebevědomí. Buď jak buď, zastávám názor, že historie se ještě nestala, protože se podle mne prokazatelně odehrává až v okamžiku, kdy si na ni vzpomeneme. Tudíž je pro mne nepřijatelná představa, že by se historie zápasu od mých vzpomínek výrazně lišila. Naprosto jasně vidím jednoho z bratří Geisslerů (jeho jméno a minuta se mi však rozplývají jako kaňky na pijáku v těch zapomenutých školních letech, kdy jsme ještě používali plnící pera, bylo to myslím v první a druhé třídě, Dan Morávek si vzpomene, učila nás paní Krestová, co pak s ní asi dneska je), tedy jednoho z těch tří bratří, jak po samostatné akci z pravé strany, či snad z dorážky, každopádně však v první půli vyrovnává na 1:1. Zásadně naopak odmítám citáty typu „historii píší vítězové“, protože jsou to právě vítězové, kdo píší podobné citáty, vítězové, kterým se hodí výsledky 1:3. Asi nemůže být sporu, že bylo zásadní strategickou chybou po srovnání na 2:2 dále útočit v domnění, že stále prohráváme 1:2 a inkasovat z brejku. Pokud by vícero hráčů Tempa vnímalo, že historie se ještě nestala či si alespoň uvědomovalo tragickou zmýlenost chápání času jako lineárního pohybu od minulosti do budoucnosti, zatímco čas je ve skutečnosti spletencem nejasných úkroků, jejichž skutečný směr můžeme odhalit až pohledem nazpět/dopředu/doprava/doleva (směrem, z něhož přišel úkrok), pak by, jak se domnívám, k podobným nešťastným omylům, jež nás ve vyrovnaných utkáních směřují k prohře, nedocházelo.