V sedmém kole jsme přijeli na hřiště Lipenců konečně urvat nějaký ten bod do naší sbírky. Po našich minulých mizerných výkonech jsme doufali, že se konečně kluci vzpamatují a podají takový výkon, za který bychom se nemuseli stydět.
Bohužel si kluci vybrali hned v první minutě smolný začátek a darovali špatnou rozehrávkou soupeři jasný gól. Bylo to jak ze zlého snu.Tempáci však nesklonili hlavy a neustálým tlakem ohrožovali branku domácích, ale žádné gólovky jsme se nedočkali. Opakovaně jsme zaměstnávali obranu soupeře, ale recept na srovnání jsme bohužel nenašli.
Soupeř nás ještě do šaten poslal do kolen dalekonosnou střelou pod břevno, na kterou náš gólman neměl šanci dosáhnout. Tento výsledek vůbec nebyl odrazem hry, naši kluci byli lepší v kombinaci, rychlejší, ale gólově jsme byli stále na nule. Nabádali jsme o poločase kluky ještě k větší aktivitě k většímu důrazu a konečně ať začnou střílet.
První ovoce našeho rozhovoru v šatně přinesla 39.min. kdy po přihrávce kapitána mužstva Robina Šebka konečně vystřelil náš zapomenutý střelec Jirka Kopeš, a zavelel tak ke srovnání výsledku. Mačkali jsme soupeře na jeho vlastní polovině a po další Jirkově individuální akci, kdy chtěl po vzoru Karla Poborského přelobovat gólmana domácích, se stejně skóre neměnilo, protože letící balón přeletěl brankovou konstrukci a my jen mohli doufat, že tento okamžik nás nebude mrzet. Svou chybu však napravil geniální nahrávkou na našeho středopolaře Ondru Zemana, který srovnal skóre na 2:2 v 62.min.
V tento okamžik jsme byli v euforii a do soupeře jsme zakousli ještě více, ale opět se potvrdilo že ne vždy lepší mužstvo vyhraje. V závěru zápasu jsme věřili, že dokážeme soupeře porazit a celý mančaft tlačil jak mohl, ale opět po neuvěřitelně špatné rozehrávce Lipence znovu po střele z dálky v 69.min. zápas otočily na svoji stranu a vyhrály.
Po konečném hvizdu jsme byli neskutečně zklamaní, jediné, co jsme mohli vidět jako pozitivní, byl obrázek druhé půle, kdy jsme byli daleko nebezpečnější a herně daleko lepší než soupeř.