St.žáci A: Soupeř nechápal, že vyhrát chceme my

4.10.2012 12:13   Jiří Hron  

Tempo porazilo Loko Vltavín 3:2 a natahuje úspěšnou sérii.

Jak to viděl Pendrek: Toho rána se mi vstávalo dobře. Slunce svítilo, ke snídani oblíbený croissant s karamelovým přelivem a ve Fifě jsem s Ugandou porazil výběr světa. Bylo mi jasné, že dnešní zápas se povede. Navíc se v kabině objevil Štěpán Kuriš, který běžel kolem, a tak si přišel dát pár sprintíků s míčem. Jen soupeř mne zklamal, přestože se jmenují Loko Vltavín, namísto vlaku přijeli v autech…a já se tak těšil na mašinky.

Zápas začal dobře, byli jsme aktivnější a soupeře přehrávali, a tak jsme začali hrát naší oblíbenou hru "Tyčka, břevno, brankář, ty jsi ale taškář", které táta říká lakonicky "Palič". Nejlépe si vedl asi Tomáš Adámek, který své šance zakončoval do brankové konstrukce s velkým přehledem. Bohužel soupeř se nechtěl přidat a po závaru před Alexem dal gól. Táta tomu říká trma-vrma, ale ve slovníku elfštiny, klingonštiny ani goauldštiny jsem tenhle výraz nenašel, takže není z jiného světa ani planety. To mne naštvalo a rozhodl jsem se s tím něco udělat, přesněji zaútočit. Radim rozehrával míč z pravé strany a poslal křížný míč k mojí lajně, tak jsem rozkmital nohy. Akorát jsem si nevšiml, že tělo zůstalo stát, takže jsem se tam u plotu rozplácl, čímž jsem geniálním způsobem dostal kluky ze splínu a začali jsme zase hrát v dobré náladě.

Ve druhé půli jsme dokázali rychle srovnat, akorát soupeř pořád nechápal, že vyhrát chceme my, takže nám za chvíli dal další branku. To už mě fakt naštvalo. Kluci vybojovali roh z pravé strany a já ho šel kopnout. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem zůstal stranou hry na Paliče a přišlo mi to líto, víte přeci, jak mám rád hry -  táta dokonce říká, že jsem hravej jak kyselina (nebo že bych si popletl první písmenko?). Začal jsem mít dilema: gól nebo tyč? Naštěstí mi poradil Sláva, přesně řekl: "Vole, tak dej gól vo tyč, né?" No tak jsem ho dal. Pak už to šlo jako po másle, trefili jsme se ještě jednou a já šel večer spát s pocitem, že jsme dnes vyhráli další zápas, navíc naprosto zaslouženě. Radost mi kazí akorát fakt, že Sláva odehrál svůj poslední zápas (a výborně!) a od teď bude prohánět jenom atlety na tartanové dráze a atletky ve sprchách… Díky Slávo za ta léta, co jsme spolu hráli, budeš nám chybět na hřišti i v kabině.

Zápasy: