Ml.přípravka C: Hodnocení sezony 2011/12

29.6.2012 21:33  

Zlepšení svých hráčů, ale i atmosféru na Tempu hodnotí trenér Antonín Plachý.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Chtěli jsme děti učit fotbal tak, aby děti bavil a pomalu mohli začít s tím, že by si občas i přihráli. A pak to všechno ostatní kolem.

Jak se je podařilo naplnit?
Cíle průběžně plníme, protože nikdo neskončil  a další dvě děti přibyly. Neskončil tedy teď na jaře, protože před zimou jsme museli do jiných oddílů rozdat asi dvacet dětí, abychom se vešli do tělocvičny. S 30 dětmi už se dá trénovat když je 5 trenérů. No a k tomu přihrávání…někteří už mají opravdu tendenci přihrát, ale chceme, aby to udělali tak, aby to byla opravdu jejich chtěná přihrávka, ne nakopnutí někam dopředu.

Jak vidíte perspektivu vašeho týmu v příští sezóně i v delší budoucnosti?
Jelikož je zatím zcela bezproblémová spolupráce s rodiči, tak jsme přihlásili dvě soutěže na dvou hřištích, což je pro 30 dětí tak akorát. Z hlediska týmu je ta perspektiva opravdu mimoperspektivní, protože na týmové pojetí zatím z vysoka…zhlížíme. Pokud se týká jednotlivců, tak je tady dost dětí, které mají předpoklady obrovské, protože jsou rychlí, techničtí a zapálení a další skupina dětí, kde něco chybí a bude záležet na té zapálenosti, jestli to dokáží nahradit, protože to je úplně nejdůležitější. No a tu zapálenost právě chceme budovat.

Čím váš tým převyšoval soupeře?
Zcela jistě v množství těch velmi talentovaných hráčů. Je to vidět i z toho, že na všechny turnaje přihlašujeme více týmů. Za to ale nemůžeme. Nebo možná i trochu můžeme, protože neutíkají do jiných oddílů, takže je to tady zřejmě baví. No a pak jsou tu nějaké dílčí projevy, že naše děti už neodkopávají míče dopředu, že se snaží dělat kličky, i když se jim to vždy nepodaří, že nestojí na svých vyhrazených místech, ale pomalu se jim rozjasňuje, kam při hře běžet, kam neběžet a proč. Až tohle sami pochopí a najdou si s naší pomocí tu orientaci ve hře, tak bude to převýšení v jejich hře podstatně větší.

Ve které činnosti naopak byli soupeři vesměs lepší?
Stalo se nám na některých turnajích, že jsme prohráli utkání se soupeřem, který moc nehrál fotbal. Spíše to nakopával dopředu, měl nějakého docela slušného brankaře, dobrého nakopávače vzadu a dobrého útočníka a my jsme docela hráli a oni dávali góly z brejků. Takže někteří byli lepší výsledkem utkání. Jeden soupeř byl "lepší ve hře" a to byla Sparta 2005. Jejich hra byla totiž už tím, kam my zatím míříme, a to hlavně díky tomu, že jejich děti byly v útoku schopné si přihrát. Jednu nevýhodu to však má, v hlavě se může vybudovat schéma, že teď jsem obránce a teď útočník. My na to nejdeme schématicky, ale pochopením hry a za chvíli tam budeme taky a doufejme ještě o kus dál. Jo a Sparta byla ještě mnohem agresivnější, protože zřejmě hraje často se staršími a na to si děti dlouho zvykaly. Nutno dodat, že byli někdy opravdu zbytečně moc agresivní, ale to fotbal přináší a hráči s tím musí počítat.

Jaké je Vaše trenérské krédo?
Ať nás to baví, Trenéry, děti, rodiče…

Máte rád "zlobivé" hráče?
U malých zlobí občas všichni. Děti, které jsou nepozorné, ne že nemám rád, ale otázka je jak to udělat, aby ztracenou pozornost co nejrychleji našli. Balotelliho rád nemám a Ibrahimoviče taky ne.

Inspiroval jste se něčím z ME v Polsku a na Ukrajině do zápasů či tréninků Vašeho týmu?
Těžko říci, protože ME není vrcholnou akcí fotbalové kvality. Tou je vždy Champions league. Ale třeba z posledních sledovaček dospělého fotbalu právě v CHL vyšlo, že hraní 4:4 se odehrává na ještě menším prostoru, cca 12x17m. Pro tréninky starších kategorií to znamená asi tolik, že pokud uděláme na tréninku hřiště podobného rozměru a branky na zakončení postavíme dalších 10-16 metrů (podle kategorie) od toho území, tak tréninkem hodně míříme k současnému pojetí fotbalu. No a na příkladu Ibrahimoviče je vidět, jak se střetává individuální kvalita s neschopností hrát pro tým, na tom se musí na přechodu ze starší přípravky do mladších žáků začít intenzivně pracovat. Ono se to zakládá již od nejmenších v tom, že když ztratím míč, tak ho chci hned vybojovat a že když ho má můj spoluhráč, tak neběžím k němu, To ale není týmovost, ale individuální chápání.

Prosíme nějakou veselou historku ze sezóny...
To jak Sama málem zalehl obrovský brankář, kterého pro jeho rozměry nedokázal obstřelit, jsme už psali. Dobré okamžiky měl také Vojta, vždy po gólu, který dal, protože ostatní zařvali a slavili a on sepnul ruce s nevyřčenou otázkou: "Fakt jsem ten gól dal já?"

Něco na závěr?
Díky celýmu výboru, jak Tempo perfektně funguje. To je práce k nezaplacení, kterou si nikdo moc neuvědomuje a super je, že si nikdo z výboru nenárokuje větší pozornost než zaslouží trenéři, kteří se o hráče starají. Někde to tak totiž není a funkcionáři si myslí, že oddíl je tam kvůli nim. Takže pánové výboři = tátové, hráči, trenéři, za všechny tleskám a děkuju. No a dvě holky pro všechno Vašek a teď už i Dominik jsou zřejmě nepostradatelní.

Osoby: