Pomalu se blíží konec sezóny a před námi je pár posledních zápasů. Měsíc červen otevíráme zápasem na Dukle. A přestože tento soupeř patří mezi ty lepší, schází se nás v neděli ráno na Julisce jen hrstka statečných. Ještě, že nám přišli na pomoc tři kluci z nula trojek a to i tento ročník bojoval s velkou absencí. Vojta Panc, Marek Ondič a Pavel Krýda byli snad jediní, kteří nám mohli přijít pomoct, za což jim děkujeme.
Nedělní ráno si umím představit docela jinak, než budíčkem v sedm hodin ráno. Tato noční doba je možná dobrá pro plynulý průjezd Prahou, ale vzhledem k tomu, že je neděle, neměl by hrozit ani v pozdější dobu žádný větší kolaps, tedy pokud se zrovna neběží maraton, nebo neprobíhá generální stávka:-). Naštěstí dnes ani jeden z výše jmenovaných ohrožení plynulé jízdy nehrozí, a tak se všichni scházíme ve čtvrt na osm na inkriminovaném místě, abychom sehráli další mistrovský zápas. Po sepsání soupisky je nám jasné, že na jednom hřišti budeme hrát bez střídání. A co mi je také naprosto jasné, že koučování druhého hřiště opět připadne na mě. Už bude na čase, abych si přečetla nějakou knížku o fotbale, protože se svými třemi hláškami už asi dlouho nevydržím:-). Tedy pokud (v což doufám) se neobjeví nějaký nový, nadějný asistent (věřím, že některý z přihlížejících tatínků už mé taktické rady dlouho nevydrží a dobrovolně se na tento post přihlásí, už v zájmu fotbalu ;-) ).
Takovou malou neznámou je pro nás i dnešní rozhodčí. Asi vůbec poprvé se setkávám s tím, že si nás k sobě zve před zahájením zápasu, abychom si ujednotili pravidla. Jasně nás upozorňuje, že za nevhodné chování hráče na hřišti bude žádat o střídání. Poté se ještě ubezpečuje, že vedoucí soupeře vypletla všechny nadbytečné otvory v brankářských sítích, a pak nás propouští ze své kanceláře, abychom mohli nastoupit na hřiště. Když jsou oba týmy na obou hracích plochách nastoupeny, domácí ve žlutých a naši v tradičních červenožlutých dresech, přichází. Vida nastoupená mužstva, klade záludnou otázku: "Kde je Tempo?". To nás trenér nevydržel a vybuchnul smíchy. No i mistr tesař se utne!
V devět nula nula je pískán výkop. První třetinu mám pod patronátem hřiště s temito svěřenci: Artur Fryš, Tomáš Lusk, Roman Tříska, Marek Ondič, Pavel Krýda, Váša Hálek a Pája Šenk. Hra je vyrovnaná. Soupeř je o něco málo lepší v kombinacích a nahrávkách. My tyto nedostatky doháníme v důrazu a neprostupné obraně. A tak první přetina končí 2:2. Na druhém hřišti se našim spoluhráčům ve složení: Ondra Hrachovský, Jakub Havlíček, Jakub Leun, Vojta Panc, Vojta Kučera a Martin Matys podařila první třetina vyhrát krásným skóre 5:3.
Tím ovšem naše lepší část skončila. Druhou třetinu jdu sledovat počínání na hřišti svého synátora. A možná to byla osudová chyba. Tedy jedna z osudových chyb. Kluci v průběhu této třetiny začali ztrácet na výkonu, podepisovala se na nich únava. Nedovedli už se soupeřem držet tempo. Ten se dovedl častěji dostat do gólových šancí, které proměnil. Druhou osudovou chybičkou byl "faul" našeho hráče a s tím i nelístostný verdikt rozhodčího "Vystřídat!". Ale za koho? Ono se těžko střídá, když na střídačce leží jen flašky na pití a bundy. Musela jsem proto sáhnout po jediném volném hráči z vedlejšího hřiště. Mára pohotově rozhodl, ať jde vyloučený hráč do brány. A tak se stalo! Možná i toto mělo malé přičinění na tom, že jsme prohráli 0:5. Zápas na druhém hřišti pak skončil těsnou porážkou našich barev 2:3.
Poslední třetina byla obdobou té druhé. I když ne s tak markantním brankovým rozdílem. Jedna půlka opět těstě prohrála 1:2. Druhá, kde kluci běhali 51 minut bez odpočinku, prohrála 1:4.
Konečný výsledek 11:19 v tomto počtu není tak špatný. A mít jednoho dva kluky navíc, mohlo být skóre obrácené. Všichni kluci dnes předvedli skvělý výkon a to i naši mladší spoluhráči, kteří se výborně osvědčili v obraně (Vojta Panc a Pavel Krýda) a i v útoku (Marek Ondič), kde dvě z našich střelených branek jdou na jeho konto. Moc děkujeme!