FC Tempo Praha
Zastavení páté: Skutečné šatny
17.5.2012 0:18
Jiří Trunečka
Konec války a znovu nabytá svoboda nechaly znovu naplno rozproudit fotbalové dění.
První poválečný rok podrobně mapují zápisy z výborové schůze A. F.K. Zátiší Praha XV. V černých deskách, ručně psané, udivují precizností a smysem pro detail.
Tam, kde kronikář Kapitán hodnotí události spíše v širších souvislostech, autoři těchto zápisů postihují s výjimečnou poctivostí vše, co tehdy funkcionáři v restauraci u Malicha projednávali.
Ze zažloutlých stránek lze zjistit odehraná utkání, dobu srazu, stejně jako náhradu, která měla být hostujícímu týmu vyplacena, autory branek či jednání o přestupech či nákupu míčů.
"Jelikož nám byl zamítnut protest, který byl odeslán na Župu Středočeskou kolegou sekretářem pro sehráni turnaje kvalifikačního s odůvodněním, že nás byl malý počet v tabulce, zůstali jsme v lIl. třídě, oddělení B," posteskl si 21. srpna 1946, na prahu druhé poválečné sezóny, zapisovatel Januška.
Připomeňme si pro zajímavost soupere, s nimiž se v ní měli Lhotečtí utkat: Šeberov, Spořilov, Admira VlIl, Slovan XIII, ČASK, Viktoria Strašnice, Praha XIV, Čecho Nusle, Poštovní S.K.
Mnohem palčivější otázkou, než zařazení do soutěže, však pro vedení A.F.K Zátiší bylo zajištění šaten. Jak již bylo zmíněno, využívaIi fotbalisté od založení klubu chIívky nedaleké restaurace.
O komfortu si není třeba dělat přehnané iluze, touha po sportu však překonala vše. Situace se příliš nezměnila ani na konci války, kdy místo šaten sloužil starý vršek autobusu a dřevěná bouda o velikosti 2x2 metry, rozhodčí pak využívali starou dřevěnou trafiku.
Není divu, že vedení klubu usilovalo o zlepšení tohoto stavu. Nápomocen jim byl tehdejší primátor Dr. Vacek, s nímž mimo jiné lhotečtí fotbalisté před válkou projednávali provokace německých studentů.
V roce 1947 právě na jeho popud dostal klub dřevěnou klubovnu, která se již nacházela v místech dnešních šaten.
Stavba však nevydržea dlouho a v roce 1955 vyhořela. Na jejích troskách, za podpory poslance ONV pana Milce, vyrostla zděná budova, kterou po několika rekonstrukcích a přístavbách užívají lhotečtí fotbalisté do dnešních dnů.
V této souvislosti nelze nezmínit mimořádné pracovní nasazení, s nímž místní fotbalisté při výstavbě šaten odpracovali tisíce brigádnických hodin a splnili si konečně svůj sen o odpovídajícím zázemí.
