Muži B: Valyho vítězné sáně

7.5.2012 22:38   Daniel Morávek  

Tempo po pěti zápasech bez výhry zabralo a s přehledem porazilo Háje.

Původně jsme zvažovali, že bychom se na zápas opět podívali očima Tomáše Vitáska. Vzhledem k tomu, že na zápas však nešel, rozhodli jsme se dá přednost jiné legendě lhoteckého fotbalu, Jirkovi “Vyděračovi” Valáškovi.

Valášek Jiří:

Sobotní předzápasový večer jsem trávil klasicky, tedy v hospodě. Aby nebylo mýlky, tak v té mé, u Krychle. Samozřejmě ne popíjením, nýbrž přepisováním cen nápojů a jídel, jelikož jsem již týden nezdražil, což se samozřejmě projevilo na tržbách (zůstaly stejné). S dobrým pocitem jsem přidal k ceně chleba další korunu, utopence napálil o další dvě koruny a dle marketingových rad jsem jej vtipně přejmenoval na “Král utopenců”. Zároveň jsem instruoval obsluhu, aby za 46 korun prodávali menší klobásu v ceně 35 korun. Nelze se tak divit, že se mi v noci na neděli spalo více než dobře. O to horší ale bylo ranní vstávání, kdy mě kromě kolen, kyčlí, všech kloubů, zad bolela i pusa z toho, jak jsem smál, když jsem předchozí večer zvyšoval ceny. Namazal jsem se Alpou a vyrazil směr Tempo.

O místo v sestavě jsem se nebál. K zápasu bylo připraveno 13 hráčů a vzhledem k mým dobrým (chtěl bych napsat výkonům, ale to by nebyla pravda) vztahům v klubu si mě nikdo neodváží posadit jen na lavičku. Hlavní trenér Venca Nechvíla nezklamal a skutečně mě opět dal na můj oblíbený vystávací post do obrany. Zároveň Venca připojil neotřelou motivační řeč, která mi v uších zní ještě teď, a to už je nějaký ten pátek po zápase. Řekl nám, že jsme ten nejlepší tým, co kdy trénoval a že jsme parta lidí, bez kterých by si nedokázal představit žít. Každému hráči následně potřesl pravicí a poprosil ho, aby si zápas hlavně užil. Speciální proslov měl pak k Danovi Morávkovi, kterému věnoval po vzoru Víta Bárty kytici chryzantém. K tomu Venca dodal, že Dana postavil přednostně po delší době do zálohy záměrně a že Benfice chybí herní inteligence, kterou Dan jednoznačně zosobňuje. Do zápasu jsme tak všichni vtrhli s dobrou náladou.

Začali jsme dobře, už v 8. minutě Petr Dedek hezky prostrčil na Honzu Míku, ten udělal kličku golmanovi a vsítil na jedna nula. Hosty rychlá branka zaskočila (říkal mi to jejich útočník) a podle mě jsme byli lepším mužstvem. Moc tutovek jsme si sice nevytvořili, ale ani hosty jsme díky mně do ničeho nepouštěli a co už náhodou přešlo přes stopery a druhou stranu, to zneškodnil dobře chytající David Švejda. Přestože jsme hráli lépe a zápas jsme měli pod kontrolou, cítil jsem, že něco visí ve vzduchu. A pak to v 32. minutě přišlo. Dostal jsem těžkou přihrávku, kterou jsem si špatně zpracoval a míč mi odskočil směrem ke spoluhráči. V tu chvíli jsem uslyšel posměch od svých spoluhráčů. Vzedmula se ve mně obrovská vlna vzteku, kterou jsem naposledy zažil ve svých 4 letech, kdy mi otec sebral moji oblíbenou panenku. Před očima mi proběhl celý můj život a všechny ústrky, které jsem v něm musel snášet. Začalo to základní školou a šikanou od spolužaček. Následovala střední škola a šikana od spolužaček. První dívka a šikana od první dívky. Obrazy mi běžely před očima neuvěřitelným Tempem a můj barometr zlosti atakoval maximum. Co se stalo poté, znám jen z vyprávění. Prý jsem se rozběhl se šíleným výrazem proti protihráči a ukázkovým sáňkovým skluzem si na něm vybil svoji frustraci. Z transu mě probrala až žlutá karta, kterou mi poté udělil rozhodčí. Slabě jsem zaprotestoval, že jsem vzal míč, ale nebyl na to brán ohled. Navzdory mému vylití vzteku se zápas nijak nezvrhl a my před poločasem ještě přidali jednu branku, kdy Dan Morávek naštěstí netrefil po rohu míč, ten dolétl až k Petrovi Dedkovi, od kterého se odrazil do brány.

Druhá půle se nesla v duchu v té první a když po přihrávce Dana Morávka a výborném čtení greenu (louží na hřišti) zvýšil na 3:0 Michal Vrba, bylo prakticky pro zápase. Velkou šanci ještě dokázal zahodit Dan “Bari” Prokop, který tak nedostál své pověsti nejlepšího střelce. Čestného úspěchu se nakonec pět minut před koncem dočkali i hosté, kteří vzápětí mohli snížit i na rozdíl jedné branky, ale výborný zákrok opět vytasil David Švejda. Po pauze pěti zápasů jsme konečně opět vyhráli, a to 3:1. Musím říci, že zaslouženě.

Po zápase jsem se ani nesprchoval, jelikož jsem si uvědomil, že jsem zapomněl zdražit pivo. Makal jsem proto do hospody, abych svoji chybu napravil. To víte, peníze se musí točit.

Zápasy:

Osoby: