Oslabené o hlavního trenéra Kollera nás čekal zápas proti Střešovicím, odkud k nám zamířil kanonýr Kopal, a tak se dalo čekat, že Střešovice na nás budou hodně nabuzené. Taktické v šatně se chopil asistent Venca Nechvíla, a kdo čekal, že nás tentokrát nečeká nic dlouhého, se spletl. Bohužel po půlhodinovém rozboru hry soupeře zjistil, že nehrajeme s Vršovicemi, nýbrž Střešovicemi :-).
Téměr celý první poločas se nesl v duchu, kdy my jsme nebyli schopni si třikrát přihrát, vlastními nevynucenými chybami jsme při rozherávce vytvářeli nebezpečná přečíslení a obrannou fázi naší hry často představovala jen poslední čtyřka. Proto se není čemu divit, že se do šaten šlo za stavu 3:1 pro soupeře, kdy za nás po dobře kopnutém rohu snižoval Martin Hlavík. My jsme inkasovali branky po samostatných nájezdech, kdy nejprve jeden z našich obránců zahrál špatnou „malou domů“, podruhé jsme špatně zakončili rohový kop a nějaký návrat a chycení se s nabíhajícími hráči Střešovic se nám zdály zbytečné.
Nechtíc dohrát zápas s ostudou a naštváním, šel náš výkon ve druhé půli nahoru, možná i díky oživení hry našimi střídajícími. Soupeře se nám podařilo zatlačit na jeho polovinu a snad kromě jediné výrazné šance, kterou si vytvořil, neměl nic nebezpečného. Čtvrtý gól, který jsme inkasovali po standardní situaci pár minut před koncem, opravdu nemohu nazvat nebezpečným. Z naší strany jsme si vytvořili v soupeřově vápně několik závarů, leč míč do branky se nám podařilo protlačit jen jednou, kdy Boubín z rohu malého vápna míč s přehledem uklidil podél golmana. V tu chvíli jsme možná ještě na obrat mohli pomýšlet, ale tentokrát Boubín sám před brankářem uklidil tak akorát svoje koleno do přilehlého lesíka :-).
Dnes jsme zkrátka vyloženě odflákli první poločas a tím si pokazili celé utkání.