K poslednímu zápasu podzimní části jsme se vydali na hřiště nedaleké Libuše. Tým se v týdnu potýkal s velkou marodkou, avšak kluci se dali většinou dohromady, což bohužel neplatilo o realizačním týmu, kdy Zdeněk mával a já jsem zůstal na lavičce sám. Přestože bylo mrazivo, byli jsme na zápas nažhaveni, po posledních nezdarech jsme chtěli ukázat, že jsme tým, který dokáže nejen hrát, ale také vyhrávat.
Do utkání jsme také vstoupili bez bázně a hany a od začátku jsme se prezentovali aktivní hrou, která se povětšinou odehrávala na polovině soupeře. Do šancí jsme se, díky houževnatě bránícímu soupeři, dostávali trochu obtížně, avšak především dvě šance Lukáše byly čisté gólovky. Dočkali jsme se až v 21. minutě, kdy Michal Nguyen vystřelil z hranice vápna, jeho oblouček brankář s obtížemi vytáhl na břevno a dobíhající Vojta Hlaváč doklepl míč do branky. Za chvíli kopal Michal přímý kop, míč prošel skrz zeď, přeběhl celé vápno a od tyče se odrazil do hřiště, kde ho Ondra ve skluzu napálil do brány podruhé. Po této brance jsme se uklidnili a do poločasu spíš kontrolovali výsledek.
Ve druhé půli jsme čekali větší nasazení od domácích hráčů, proto pokyn zněl ještě víc zabrat. To se skutečně stalo a za celý druhý poločas se Honza v bráně prakticky nedotkl míče (asi proto chtěl v poslední minutě jít při našem rohu do vápna). Zato my jsme si vytvářeli šance, které jsme však zahazovali s elegancí sobě vlastní, takže jsme se prosadili pouze dvakrát, avšak v prvním případě muselo zaplesat srdce každého fajnšmekra. Tomáš Mach si od postranní čáry dvakrát vyměnil míč se středem zálohy, čímž přeběhl velkou část hřiště a poslal kolmici, na kterou si naběhl Michal, který udělal kličku brankáři a z úhlu přihrál Vojtovi Vejšickému, který sám před prázdnou brankou nezaváhal. Ale místo, aby pouze doklepl míč do brány, pro diváky zahrál klasický angličan, když nejprve trefil tyč, od které se míč odrazil do brány. Zápas tak skončil klidnou výhrou o čtyři branky.